Závist se od všech ostatních hříchů liší. Její odlišnost spočívá v tom, že je jediným hříchem na našem seznamu, který v sobě neobsahuje ani špetku potěšení. Od začátku až do konce nic radostného, žádná potěcha. Je ze všech návyků nejubožejší. Takřka u všech hříchů se dá zažít nějaké, byť chvilkové, potěšení.

Závist se dá popsat různě; většina definic však v podstatě vyjadřuje podobnou myšlenku, jaká je obsažena ve formulaci mnicha a teologa Jana z Damašku, žijícího v 8. století: „Závist je nespokojenost s dary, které má někdo jiný„; nebo ve formulaci Tomáše Akvinského, že závist je „smutek z toho, když je jiný člověk šťastný nebo slavný„. Závist úzce souvisí s naší nespokojeností s vlastním údělem, kdy si zároveň přejeme mít takový úděl, jaký má někdo jiný. Závidět znamená pociťovat trýznivou, mučivou bolest, která nás sžírá zevnitř. Nepopřává nám klidu a zbavuje nás veškeré radosti z toho, co by nás jinak těšilo.

„Ze všech sedmi hlavních hříchů mají v sobě pouze závist a hněv určitý nádech zlovolnosti. Jasně vidíme, že tyto dva hříchy nejsou špatné jen před Bohem… ony jsou špatné pro nás.“

Hříchy jsou špatné podle křesťanských spisovatelů ne proto, že nás vedou k přílišné radosti z tohoto světa, nýbrž proto, že nám naopak brání radovat se z něho náležitě a odpovědně.

Závist zůstává něčím, co je naprosto nezáviděníhodné.

EPIDEMIE ZÁVISTI

Mohli bychom se domnívat, že když uznáme, jak je závist nepříjemná, bude se naše kultura proti ní stavět na všech frontách. Podněty k závisti jsou ale všude. Je to „základní rys každé reklamy„,

Závist je mocnou hnací silou hospodářství vyspělých i rozvojových zemí. Kde by byla většina marketingových oddělení, kdyby při propagací svých výrobků nesměla hrát na strunu závisti?

Dalším znakem dnešní kultury, který probouzí závist, je pochopitelně epidemie touhy po slávě. Kultura celebrit je v zásadě světem závisti, neboť zobrazuje lidi, kteří stavějí na odiv něco kvalitního nebo něco, co se pokládá za žádoucí.

Závist má tedy paradoxní postavení jako hřích, který je v dnešním světě nejvíc nenáviděný a zároveň nejvíc pěstovaný. Jsme v zajetí kultury, jež nenávidí závist, a přesto ji neúprosně vyvolává. Nechceme být závistiví, ale celý náš způsob života je na závisti založen.