PROČ JE VLASTNĚ NESTŘÍDMOST HŘÍCH?

Je to dost zvláštní, ale v soupisech hlavních hříchů z počátku 14. století se nestřídmost obvykle uváděla jako první – jako úplně nejhorší ze všech. Papež Řehoř napsal: „Pokud nejprve nezkrotíme nepřítele, který v nás přebývá, totiž svou nenasytnou chuť a žravost, nebudeme schopni zahájit svůj duchovní zápas.“

Nestřídmosti se později dostalo na soupisu hříchů poněkud mírnějšího hodnocení. Tomáš Akvinský byl k nenasytům shovívavější, protože přejídání, podobně jako chtíč a smilstvo, se hlavně týká spíše těla než duše, a jelikož se tak jako tak musíme živit, dá se nestřídmost snáze pochopit a není tak závažná jako ostatní hříchy. Křesťanství má totiž jídlo ve skutečnosti rádo. Ježíš měl podle všeho rád oslavy a hostiny, pravidelně se jich účastnil a scházel se s lidmi, kteří měli také rádi dobré jídlo a sklenku vína či dvě. Mnohému křesťanskému abstinentovi jistě připadalo zvláštní, že Ježíš si za svůj první zázrak zvolil (aspoň podle Janova evangelia) proměnu vody ve víno. Odtud pochází obvyklé reptání zbožných lidí Ježíšovy doby, že Ježíš „jí a pije“ a že je „žrout a pijan, přítel celníků a hříšníků“ (Mt 11,19).

CO JE TO NESTŘÍDMOST?

Když myslíme na nestřídmost, obvykle se nám vybaví někdo velice tlustý, jak se cpe jídlem a vůbec ho nenapadne uvažovat o zítřku; je to neřest ve vysokém stupni. Nicméně hřích nestřídmosti či obžerství se vždy chápal šíře, zahrnoval větší oblast než jen nenasytnost samu, totiž i úzkostlivost v jídle jako určitou posedlost tím, co smíme a co naopak nesmíme jíst.

Být posedlý dietou může být stejně tak známkou nestřídmosti jako přejídání.

Nestřídmost je tedy neúměrná posedlost jídlem, pitím nebo obyčejným plýtváním.

Na jedné straně nepovažujeme nestřídmost za nějaký závažný hřích. Když to s jídlem trochu přeženeme, je to příjemné a moc nám to neuškodí, celkově máme pocit, že je docela dobré, když se občas rozmazlujeme. Avšak v jiném smyslu je nestřídmost nejvíc nenáviděný a nejodsuzovanější hřích. A to ne kvůli tomu, co může způsobit duši, ale co může způsobit tělu. Nestřídmost vede k tomu, že tloustneme, a to je přece základní a veliký hřích. Většinu hříchů dokážeme skrýt: když jdeme po ulici, nepoznáme, kdo pravidelně podvádí při obchodech, kdo má nějaké pletky se sousedovic manželem nebo kdo se nadýmá pýchou. Podle objemnosti však často poznáme ty, kdo se přejídají.

Máme poměrně rafinované způsoby, jak takové lidi odsoudit.