Stalo se v naší obci toto:
Šel občan Lomnice kolem domu paní starostky. A co se stalo?
Z úst paní starostky se ozvalo zabučení. Pokud je mi známo bučí krávy, jalovice, býci, voli a telata. Že by se starostka pasovala do jiného druhu, než je homo sapiens?
Nebo to měl být donucovací prostředek, že je třeba ji pozdravit?. Nemusí ji zdravit nikdo, kdo nechce a už vůbec ne jen proto, že je starostka. Můžete namítnout, že je to slušnost. Ale pokud není důvod si dotyčného vážit, tak není důvod ho ani zdravit. I pozdravem se vyjadřuje vztah k člověku.
Asi fakt u nás dochází lidi… 🙂
Co se týká procedury zdravení, tak to byla jediná věc, kterou jsem doteď nemohl paní starostce vyčítat. Dokonce musím uznat, že je v tomhle ohledu lepší jako já. Zdraví mě dokonce první, než stačím zareagovat. Až je mi to nepříjemné, protože maminka mě učila, že první zdraví mladší staršího, muž ženu atd. Proto cítím trochu zahanbení. Vždy odpovím i když se ke mě chová jinak nepřátelsky. Přeji dobrý den i nepřátelům opravdu upřímně. Protože doufám, že jeden dobrý, podařený den nepřítele, mu může pomoci zbavit se nenávisti, zášti a zloby. A já ztratím nepřítele a nebudu se muset bránit.
Ale chápu také lidi, kteří nezdraví některé jiné i když je znají. Je to způsob komunikace. Říkají tím: Tebe nemám rád, ty jsi mi ublížil, tebou opovrhuji, nechci tě ve svém životě. Je to trochu naivní strkání hlavy do písku, ale je to o emocích. I mě přestalo zdravit několik lidí, v důsledku místní války. Ale protože jim rozumím a chápu, co mi tím sdělují, nikdy by mě nenapadlo od nich pozdrav vyžadovat, třeba proto, že je to slušnost. Vážím si jejich názoru, respektuji ho a nezlobím se na ně proto.
Ovšem vrchol arogance, pýchy a pocitu nadřazenosti, je na někoho dospělého zabučet a tímto způsobem vyžadovat pozdrav. To je opravdu neuvěřitelné až patologické a opravdu nezbývá, než brát takovýto projev jako přihlášení se ke svému živočišnému druhu.
A tak si tu žijeme v našem Annabůstáně…