Nedávno se k mému sluchu donesla zpráva, že by paní E.K. také ráda něco na naše stránky napsala. Má ale strach, že bych ji prý rozcupovala na kousky. Nevím, proč bych někoho měla cupovat, pokud nebude pouze papouškovat nesmysly paní starostky. 😆
Její vlastní názor si ráda přečtu.Nikdy jsem na těchto stránkách netvrdila, že pouze můj názor je ten správný. V některém článku jsem napsala, že pokud se mýlím a druhý mě svými argumenty přesvědčí o opaku, jsem schopná jeho názor přijmout. 😀 , popřípadě se omluvit za chybu.
Netušila jsem jaký strach vzbuzujeme svými články. Uvědomila jsem si celou šíři absurdní situace v obci. Lidem se nařizuje s kým mohou mluvit a s kým ne. Pokud neposlechnou, jsou vystaveni nátlaku. Kde to žijeme? Kdo si osobuje právo někomu něco nařizovat – jak se má chovat, s kým se bavit a kam může, nebo nemůže jít ? Je to děsivá situace. 😥
Došlo to tak daleko, že se vylepují plakáty – samozřejmě tajně, s pocitem, že nás to nějak zasáhne. Opak je pravdou. 😆
Ráda bych paní E.K. pozvala třeba na kávu, ať si mnohé rozebereme, pokud má strach psát. Mám ale obavy, že má také nařízeno s kým se může bavit a s kým ne, jak je to tady zvykem. V každém případě se tomu nebráním.
Byla bych ráda, kdybychom na sebe koukali takto
a ne takto
Nevím, nevím. Mám stále silnější pocit, že diskutovat se moc nechce. Jediné typy diskuze, které znají, jsou:
– ignorace (neodpoví na pozdrav, při setkání člověka přehlíží, jako malé děti)
– povýšenost (mluvím jen se „sobě rovnými“, zakazování ostatním setkávání a povídání si s námi a opovrhování všemi, kteří nemají jejich názor)
– pomlouvačnost (lži bez autora a plakáty tajnos agentos atp.)
– uraženost (jak si může někdo dovolit kritiku jejich politických vůdců, nebo člena rodiny, ale sami urážet můžou bezostyšně)
– sprostota (vulgární vyjadřování nejhrubšího zrna (A.K., Z. apod.) i na lidi, kteří se se jich slůvkem nedotkli)
– napadání (výhrůžky násilí, zneužívání pravomoci v.č., poštvávání)
Nevím, nevím. Jestli takovýto typ lidí je vůbec schopen komunikace. Rozhodně není ochoten komunikovat s protistranou, teda pokud protistrana nebude u moci, pak to půjde hladce.
Z celé zrůdné mašinérie běhá mráz po zádech.
Aby z toho nebyl soudní proces typu: „Pán súdca, krájel som si svačinku a oni mi nabehli na nožík. A tak sa to stalo tri razy“. 🙂