Rok uplynul jako voda a je tady opět červen. Již v minulém roce jsem psal o tomto měsíci a jeho významu. Psal se rok devětapadesát minulého století, když naši pravodatní myslivci označili červen za měsíc myslivosti a ochrany přírody a tím založili tuto nepříliš starou tradici. Po sametové revoluci se dlouze a dokonce pár let debatovalo, jestli ji ponechat, nebo zrušit. Nakonec zvítězil zdravý rozum a tradice byla zachována.
Jejím hlavním smyslem byla propagace myslivosti a práce myslivců. To se dodnes v podstatě nezměnilo, spíše je zapotřebí široké veřejnosti nejen v červnu, ale v současné pohnuté době celoročně připomínat, že přírodu a vše v ní žijící, floru i faunu, musíme neustále chránit před všemi neuváženými zásahy, hlavně proti nepřístojnému chování jednotlivců. Stačí lidská sobeckost, bezohlednost, chamtivost a hned vznikne problém. V ochranné činnosti naše úřady pro životní prostředí nejvíce spoléhají na mysliveckou stráž, na pravodatné myslivce, lesní stráž, lesáky z povolání a skutečné ochránce přírody.
Veřejná osvěta je jeden z mnoha způsobů, jak naši společnost vychovávat. V mnoha případech si stačí jen promluvit s návštěvníky přírody přímo při setkání někde venku, v přírodě. Spousta lidí se ptá, je zvídavých a je jen na nás, myslivcích, abychom byli vstřícní, nechovali se arogantně a občanům podali vysvětlení. Je to mnohokrát lepší než zvolit nadřazený postoj, což ani k vlastnostem opravdového myslivce nepatří. Bohužel se stává, že rádoby myslivec se chce ukázat a nevhodným chováním dělá špatné jméno naší Českomoravské myslivecké organizaci s nejbohatšími tradicemi ve světě.
Každý z nás může přispět k ochraně přírody, stačí se jen chovat tiše a nezanechávat za sebou stopy v podobě různých odpadků. Velkým nešvarem, který stále přetrvává, je vyvážení nepotřebných spotřebičů a dalších různých odpadů do přírody. V době sběrných dvorů je to k nepochopení. Při toulkách přírodními krásami je nežádoucí ničit křoviny, stromy, prostě porosty, které jsou jedinou bezpečnou krytinou pro drobné ptactvo a navíc dokreslují ráz krajiny. Dále se vyvarujme trhání chráněných rostlin a kopání do hub, které nesbíráme, neboť pro nás jsou sice nejedlé, ale pro různou zvěř jsou skvělým potravním doplňkem. Když náhodně při vycházce najdeme „opuštěné“ srnče, v žádném případě ho nesmíme brát do rukou nebo hladit, naopak musíme okamžitě opustit co nejtišeji a nejrychleji dané místo, srna před námi opatrně odběhla a po našem odchodu se k srnčátku vrátí. Mnohokrát mají lidé dojem, že srna srnče opustila, není tomu tak, srna a žádný jiný zvířecí druh své mladé na rozdíl od lidí neopouští, hned, jak pomine nebezpečí, se ke svému potomstvu vrací.
Nejhorší škodnou jsou toulaví psi a kočky. Bohužel se psy je neustálý problém a je problém i takového psa dostat nějakým způsobem z revíru. Opět jsou na vině majitelé psa, kteří se rozhodnou ze dne na den pro jeho pořízení, ale po zjištění náročnosti práce s takovým tvorem, miláčkem domácnosti, se ho snaží nejlevnější metodou zbavit. Mnoho lidí autem vyveze psa za město, vypustí nebo ho uváže ke stromu a odjede s „čistým“ svědomím domů. Obrázek o takovém člověku a o tomto opuštěném čtyřnohém tvoru si může udělat každý sám. Takový pes buď zvlčí a pytlačí na zvěři, aby přežil, nebo se v lepším případě snaží najít civilizaci a zkusit štěstí u někoho, kdo se ho ujme. Další nešvar je pouštění psů obzvlášť v tomto období z vodítka. Někteří si myslí, že mají psa pod kontrolou, a když se zeptáte, odpověď zní: Můj pes by to nikdy neudělal, nikdy nic nechytil. Ano, nikdy nic?! Ono je všechno poprvé. Pak je problém, vznikají otázky, jak se to mohlo stát, vždyť náš pes je hodný. Hodný, když je u nohy, jakmile se dostane z dohledu, je zle. Zjistí volnost a chce si ji užít a pak se stává, že štve náhodně nalezenou zvěř, nebo ji dokonce strhne.
To je jen krátký a stručný výčet toho, čeho bychom se měli jako návštěvníci přírody vyvarovat a jak bychom se měli při toulkách přírodou chovat. Právě na myslivce, mysliveckou a lesní stráž je kladen důraz při ochraně přírody, po nich se nejvíce vyžaduje být v červnu co nejčastěji v honitbě, dbát na zajištění klidu v přírodě při kladení mláďat, při hnízdění ptactva, jak na mezích, v lesích, remízkách, tak i na rybnících, potocích a řekách.
