Červen – měsíc myslivosti.
Možná i mezi myslivci, hlavně mladými, se najdou tací, co neví nic o tom, proč vznikla ne zrovna stará tradice, a to tradice s názvem – Červen – měsíc myslivosti a ochrany přírody.
Vznik této mladé tradice se datuje k roku 1959. A proč zrovna červen? Protože je to období přelomu jara s létem. V této době přichází v přírodě na svět největší množství mláďat všech živočichů a také bují veškerá vegetace. V pravodatném myslivci toto všechno zanechává nádherné pocity a radost, co všechno nového se rodí v jeho revíru. A právě v tuto roční dobu, si zaslouží naše příroda zpřísněnou ochranu, a to hlavně od nás, od myslivců. K této ochraně přírody by měla patřit i myslivecká osvěta spoluobčanů. Třeba formou obecního (městského) rozhlasu, veřejných vitrín, přednášek o myslivosti nebo i společenskými posezeními s přáteli myslivosti. Ovšem nejdůležitější ochrana je přímo v honitbě.
Co si pod pojmem OCHRANA PŘÍRODY představujeme?
Chránit příchozí mláďata na svět od domácích zdivočelých psů a koček, které se toulají v honitbě a nepohrdnou žádnou příležitostí si něco ukořistit. Další takovou hrozbou pro mláďata je vrána šedá, kdysi jsme jim říkali gestapo revíru. Seberou a dovedou uklovat všechno, co nově narozeného najdou, od ptáčků až po mladé zajíčky. Vyplenění hnízd je na jejím denním pořádku. Na řadu pak přichází naše známá, liška obecná. V posledních letech jsou lišky dost přemnožené, tím pádem i jejich náročnost na uživení je veliká. Nestačí jen myši a různí hraboši. Ani nalezené padliny zvěře liškám nepostačí k přežití. Velice dobře dovedou srnče srně zadávit, i přesto, že se snaží srna srnče bránit. Liška se později pro srnče vrátí a stejně si ho odnese. Mladí zajíci se před nimi musí mít hodně na pozoru a v mnoha případech se některým nepodaří uniknout. Skřivani a křepelky jsou v potravním řetězci u lišek pravidelným doplňkem. Z dalších ještě uvedu mývalovce kuního (psík mývalovitý). I jeho potravní nároky jsou téměř stejné jako u lišky. O jezevci lesním se rozepisovat nebudu, je v tuto dobu hájen a škodí méně. U nás asi vůbec. Nejvíce škody jezevec nadělá v bažantnicích. To je jen stručný výčet zvěře škodné, žijící v našem blízkém okolí.
Myslivecké organizace a hlavně samotní myslivci by měli upozorňovat naše spoluobčany na nevhodné chování v přírodě, na ničení křovin a různých lesních porostů. Tyto lesní porosty nabízí zvěři jedinečný úkryt pro hnízdění a kladení mláďat. Dále upozorňovat spoluobčany na ochranu rostlin. Mnohé z nich jsou uvedeny jako velice ohrožený druh. Na příklad uvedu – ocún jesenný, prvosenku jarní, lýkovec jedovatý a další a další. Jak jsem se již zmiňoval v minulém příspěvku, upozornit občany na chování jejich čtyřnohých miláčků – psů, nenechávat je volně pobíhat v přírodě a už vůbec ne mimo dohled! Nejlépe je, v tomto období omezit návštěvy do přírody vůbec. Dále je potřeba lidem vysvětlit, proč nemají brát do rukou mláďata zvěře, které náhodně při svých procházkách v přírodě najdou. U nás se jedná hlavně o srnčata, vůbec k nim nechodit. Srna takto zavětřená srnčata opouští a osamocená srnčata hynou nebo se stávají snadnou kořistí škodné zvěře, dokonce i zvěře černé – divočáků.
Těchto pár vět, které jsem zde vypsal, byly hlavním důvodem, aby byl právě měsíc červen vyhlášen jako – Červen – měsíc myslivosti a ochrany přírody.
Zde bych chtěl poděkovat všem myslivcům, kteří na tuto tradici nezapomínají. Myslivecké sdružení Výšina Lomnice má také ve svých řadách myslivce, co se při vycházkách v přírodě, této, pro ostatní moc neviditelné činnosti, věnují. Za to jim patří veliký dík.
Za MS Výšina Václav Vašíček.
Pane Vašíčku, Vaše příspěvky jsou úžasné. Poučné texty a nádherné obrázky.
Díky za to.
Opět luxusní fotečky a prima povídání… Ten skokan zelený má pěkné dudy, jen zahrát. 🙂