Jak podobné dnešku a přitom od jeho smrti uplynulo 600 let.
Naštěstí dnes už není tak lehké někoho upálit… Ale paradoxy zůstávají.
Katolická církev se topí v pokladech, ale kostelík v Kněžpoli si místní sami opravují na své náklady. Bohem zapomenuté místo? Ne, nějaký člověk se zlatým prstenem určuje, kam se vyplatí boha pozvat. Ale bůh přichází v srdcích s dobrými lidmi, kdekoliv se ocitnou. Není k tomu potřeba špetka zlata.
Kupované odpustky sice již pominuli, dnes jsou již zadarmo, ale vše ostatní v podstatě zůstává. Ďábel se stále pokouší vrátit na nebesa. Stále je lákán do božích chrámů plných zlata (zlato miluje) a stále se roztahuje v srdcích lidí ať je to křesťan, muslim či bezvěrec…
Jak říkal otec Piotr Oskwarek. Je na každém z nás, kolik prostoru v srdci ponecháme Bohu a kolik ďáblu. Každý to lehce rozezná, kolik má v srdci lásky a kolik zášti a nenávisti.
A nikdo nemůže popřít, že právě mistr Jan Hus patřil mezi nejvěrnější příznivce Ježíše Krista zde na zemi. A ač upálen vlastní církví jako arcikacíř, jeho duše šla rovnou cestou ke Kristu. Vlastně měli s Ježíšem Kristem i podobný osud mučedníka při zjevování boží pravdy. A odpovědní za jejich smrt, ač vysocí církevní hodnostáři, „sluhové boží“, se dodnes smaží v pekle. Proč? Protože jako boží služebníci na zemi boha zradili a sloužili ďáblu. Není horšího hříchu. S tím musím s mistrem Janem souhlasit…
Kdo byl horší, Jidáš Iškariotský, který nakonec prozřel (Matouš 27″)? Nebo anonymní velekněží a starší strachující se o své posty i za cenu vraždy?
Jak podobné dnešku a přitom od jeho smrti uplynulo 600 let.
Naštěstí dnes už není tak lehké někoho upálit… Ale paradoxy zůstávají.
Katolická církev se topí v pokladech, ale kostelík v Kněžpoli si místní sami opravují na své náklady. Bohem zapomenuté místo? Ne, nějaký člověk se zlatým prstenem určuje, kam se vyplatí boha pozvat. Ale bůh přichází v srdcích s dobrými lidmi, kdekoliv se ocitnou. Není k tomu potřeba špetka zlata.
Kupované odpustky sice již pominuli, dnes jsou již zadarmo, ale vše ostatní v podstatě zůstává. Ďábel se stále pokouší vrátit na nebesa. Stále je lákán do božích chrámů plných zlata (zlato miluje) a stále se roztahuje v srdcích lidí ať je to křesťan, muslim či bezvěrec…
Jak říkal otec Piotr Oskwarek. Je na každém z nás, kolik prostoru v srdci ponecháme Bohu a kolik ďáblu. Každý to lehce rozezná, kolik má v srdci lásky a kolik zášti a nenávisti.
A nikdo nemůže popřít, že právě mistr Jan Hus patřil mezi nejvěrnější příznivce Ježíše Krista zde na zemi. A ač upálen vlastní církví jako arcikacíř, jeho duše šla rovnou cestou ke Kristu. Vlastně měli s Ježíšem Kristem i podobný osud mučedníka při zjevování boží pravdy. A odpovědní za jejich smrt, ač vysocí církevní hodnostáři, „sluhové boží“, se dodnes smaží v pekle. Proč? Protože jako boží služebníci na zemi boha zradili a sloužili ďáblu. Není horšího hříchu. S tím musím s mistrem Janem souhlasit…
Kdo byl horší, Jidáš Iškariotský, který nakonec prozřel (Matouš 27″)? Nebo anonymní velekněží a starší strachující se o své posty i za cenu vraždy?