Etiketa znamená pravidla spíše zdvořilostní, jejichž porušení sice společnost odmítá, ale netrestá a vlastně ani neodsuzuje. Kdo porušil etiketu, je nevychovaný a nezdvořilý, nemusí však být mravně špatný.V podstatě jde o to cítit se dobře ve společnosti ostatních lidí a vyvarovat se trapasů. Všichni jsme tu jen na chvíli, tak proč si život nezpříjemnit.
O tom hovoří kniha i televizní seriál..
1
/
3
Etiketa - Co to je?
Etiketa - Nejsme si rovni
Etiketa - Zdravení
Etiketa - Představování
Etiketa - Oslovování
etiketa - konverzace
Etiketa - navsteva
Etiketa - Dary a darceky
Etiketa - Kouzlo cistoty
Etiketa - prijimaci pohovor
Etiketa - v kancelarii
Etiketa - Kino, divadlo, koncert
Etiketa - V restauracii
Etiketa - zasadaci poriadok
Etiketa - Pri stole
1
/
3
Položme si otázku, k čemu nám je společenské chování? Hlavním účelem společenských pravidel je usnadnit a zpříjemnit komunikaci. Nový, volnější svět nezrušil jejich potřebnost. Jejich neznalost je nejen vyjádření neúcty k těm druhým, ale je výsledkem neúcty k sobě samému.
Nějaká „etiketa“ fungovala vždycky, i v prvobytně pospolné společnosti. Nedodržování etikety, dokonce ani neslušné chování dnes není trestné. To vede některé lidi k domněnce, že chovat se třeba vulgárně, je v pořádku. „Šak co mi můžou udělat.“ Je to o trochu smutnější pohled, když se tak chovají třeba poslanci ve sněmovně nebo zastupitelé na veřejném zasedání, ale co naděláte, taková je doba. 🙂
Uvítal bych seriál, který by poradil, jak se chovat ve společnosti hulvátů… Nejlépe asi bude, se takové společnosti vyhnout, to asi jo. Naštěstí, díky naší paní starostce Aničce Šomodíkové a její prima partě, se nám podařilo vybudovat společenskou oázu klidu, míru a slušnosti. Doslova nás k tomu dotlačila. Naštěstí měla tu moc. A zato jí děkuji. Byli jsme mladí a naivní, když jsme si mysleli, že by byla dobrá hospůdka u hřiště, nebo kavárnička s čistými záchody. Prostě kulturní prostředí, kde by se lidé mohli scházet a bavit a také se v sobotu na fotbale mít kde vyčurat. Ono to znělo dobře, ale zapomněli jsme na fakt, že jsou mezi námi i deprivanti. Lidé, kvůli kterým se necítíte dobře ve společnosti. A nezbývá než zamořenou společnost opustit a jít domů. Není jednoduché někomu zakázat vstup do veřejného podniku. Teď máme klid a scházíme se ve spolkové klubovně jen přátelé a nemůže nás nikdo a nic rušit.
Díky aktivitám paní starostky jsme nemohli hospůdku či kavárničku zlegalizovat. Naštěstí. Bránění v pasportu, roztavení vodovodního řádu, pozemky atp. Až teď nám dochází, že to s námi myslela vlastně dobře. Hospůdka… to je řada povinností a starostí, hygiena v patách a spousta dalších úřadů a úředníků s pákou v ruce, EET atd. a výdělek stejně žádný. Třeba jen odpovědnost, kdyby někdo zakopl a něco se mu stalo na našem pozemku. Naštěstí ten patří a bude patřit obci.
Veškeré naše snahy dát věci úředně do pořádku byly marné a dokonce kontraproduktivní. Třeba: chcete platit vodu a oni to raději přešmyknou. 🙂 Alespoň nemusím platit obci za vodu, mám teď vodu zdarma. Děkuji paní starostko, samotného by mě to nenapadlo. Třetí spolek, který užíval budovu nejdéle, TJ Sokol se sice odstěhoval, ale na lepší. Takže my se nemusíme starat, postará se obec a tak by to mělo být. A to zase díky paní starostce Aniččce. Budou mít šatny za dva milióny. Takže se už nevrátí do svých starých dobrých šaten i když voda teče a všechno funguje. Alespoň návštěvníci fitka se mají kde převléct a sprchnout.
Takže jaké poučení? Nesnažte se o nic. Ono samo všechno přijde a přijde to ještě lepší, než jste si v skrytu duše představovali… 🙂
Děkujeme paní starostko…