Fotografický maraton.

   V minulém příspěvku jsem se zmínil o fotokrytu a o účelu ke kterému jsem ho postavil. Jen stručně připomenu, že jsem ho zbudoval v listopadu minulého roku z důvodu focení dravců ve volnosti. Konkrétně káněte lesního, nejrozšířenějšího a nejznámějšího našeho dravce. 

            Lehce a stručně ze zoologie –

Káně lesní (buteo buteo)

Třída – ptáci

Řád – dravci

Čeleď – jestřábovití

Rod – káně

Druh – káně lesní

   Káně lesní se vyskytuje na celém našem území, spolu s poštolkou patří k našim nejrozšířenějším dravcům. K hnízdění využívá remízky, lesy a různé stromové aleje podél potoků, mezí a polních cest. Početnost hnízdících párů závisí na potravě, na množství výskytu hrabošů v daném teritoriu.

   Káně lesní je středně velký dravec, hřbetní část a horní část letek je zbarvena do tmavě hnědé, spodní část má bílou s hnědou kresbou v peří, konce letek jsou ohraničena černým lemováním. Rozpětí křídel má kolem 130cm. Pařáty a ozobí jsou žluté, klovec šedočerný, oko žluté přecházející až do hnědého odstínu. Samci jsou menší než samice. Mnoho lidí si káni lesní plete s jestřábem lesním.

   Doba hnízdění a snůšky vajec se pohybuje zhruba od poloviny března až do měsíce dubna. Snáší 2 – 3 vejce v průběhu dvou až tří dnů, která jsou bílá, červeno-hnědě skvrnitá. Na snůšce se po dobu 33 dní střídají oba partneři. Mláďata hnízdo opouštějí po 45 – 49 dnech, ale v blízkosti hnízda se zdržují ještě dalších šest až deset týdnů, kdy jsou rodiči stále krmena.

   Potravou káňat jsou převážně hraboši polní, drobní obratlovci a mladí ptáčci i mladí zajíčci, samozřejmě nepohrdá padlinami zvěře. V bažantnicích dovede nadělat škody na mladých, vylíhlých bažantích kuřátkách. Spousta domkařů chovající drůbež si stěžuje, že káňata likvidují drůbež na dvorcích a osamocených zahradách. Je to polemika, káně je schopna ulovit menší kuře, ale už jen velice těžko s kořistí uletět. Káně neumí tak dobře lovit, aby byla schopna takovou kořist chytit do pařátů jako jestřáb, takovou kořist nedovede pořádně v pařátech udržet a poté s ní dokonce odlétnout. Jak již jsem se zmínil, je to většinou jen záměna za jestřába lesního.

   Každý určitě několikrát pozoroval káňata kroužit v oblacích, slyšel jejich pískání a snad je viděl i lovit hraboše. Úžasnými fotkami kamarádů jsem byl vyprovokován, také ke zvěčnění těchto dravců. To jsem netušil, jaký těžký úkol, ale zároveň neskutečně napínavé zážitky přede mnou stojí. Přiznám se, že v minulosti jsem po takové fotografii strašně toužil. I když provozuji myslivost 37 let a s tátou a strejdou jsem prožil mnoho lovů těchto dravců na dnes již zakázaných výrovkách, tak vůbec není jednoduché dostat takového dravce do hledáčku kamery. Fotografové, kteří se zabývají touto tématikou mě určitě dají za pravdu, že to je úplně jiná kategorie a jiná disciplína. Také vím, že jsou dávno vytvořené velice krásné fotografie z volné přírody dravců i s akčními záběry, ale já neměl do dnes žádný, ani statický snímek. Bojoval jsem o takovou fotku téměř čtyři měsíce, tak snad vás nebudu nudit, když vám poslední vycházky, které bych nazval „Fotografickým maratónem“ za takovou fotografii stručně přiblížím.

   Od listopadu jen krmím na vnadišti před krytem, zasednu do krytu a nic. Přijdu za dva dny, vnadiště prázdné a tak to šlo, až do února pořád dokola, jen sem tam sojka se přilétla ukázat. Pokaždé, celý promrzlý, unavený, mnohokrát po tří až čtyř hodinové čekané ve fotokrytu a se skepsí jsem se vracel domů. Po návratu jsem přemýšlel, kde dělám chybu, co mi likviduje návnady. Stopy od lišek na vnadišti nebyly, od kun také ne. Při jedné z vycházek jsem našel stopy od toulavého psa, přestal jsem doplňovat vnadiště masitou potravou v podobě kuřecích korpusů, aby pes přestal újediště navštěvovat. To samo sebou přineslo negativa, přestali vnadiště navštěvovat i krkavci. Za nějaký čas, jsem znovu začal vnadit a čekal, kdy se objeví první známky návštěvy dravců. Stalo se. Po několika dnech jsem zjistil stopy dravce u vnadiště na sněhové pokrývce. Bohužel, při mnoha čekaných ve fotokrytu jsem se žádného dravce nedočkal, znovu jen občas sojka. Krkavci létali hodně daleko, káni jsem neslyšel ani písknout.