3 thoughts on “Jak to tehdy bylo”

  1. Jěště pro dokreslení příběhu nutno dodat, že do té doby jsem psala zápisy ze ZO já. Paní starostka, přesto, že dobře věděla v jakém psychickém stavu p. K. byla a co se bude projednávat, nechala zápis psát ji. Samozřejmě to dopadlo tak, jak se dalo předpokládat. Paní K. nebyla schopna zápis napsat, tak jsem ji s tím pomáhala. Opravdu nelidské až zrůdné jednání.

  2. Velice zajímavý je pro mě odstavec, kde se paní starostka Šomodíková veřejně omlouvá za ubližování svému zaměstnanci…. Kdo jednou šikanoval, bude vždycky. Vždycky si takový člověk někoho najde.
    Včera on, dneska já a zítra ty.
    A dojde i na její dnešní kamarády. Hned jak bude potřebovat.
    Zajímavé, že dnes je důvodů pro odvolání ještě více, než tehdy a proces odvolání starostky nikdo nezkusil. Jsou naši zastupitelé slepí, hluší a němí?

Komentáře nejsou povoleny.