Chudičký Jura za katrem seděl.
Přišel k nám ve fraku, každý jen hleděl.
Hladový Jura chtěl břicho nacpat.
Nezbylo než cesty, k mocným se procpat.
Již tlustý Jura dál s nimi píská.
Chytrý je, snaží se, vlasy jim víská.
Když je sám Jura, do stolu tříská.
Moje zem, moje zvěř, celá má víska.
Úskočný Jura zavolal drába.
Oprátku upletl pro kamaráda.
A teď chce Jura starosty vestu.
Ke svému cíli už teď dláždí cestu.
Mazaný Jura, jak to jen získá?
Dáreček každému, chudá jsme víska.
Rozdává Jura, na sto měďáčků.
Dobře ví, vrátí se tisíc zlaťáčků.
Uplácí Jura, kde jenom může.
Nikdo mě už nikdy fakt nepřemůže.
Pozemky Jura shraňuje lehce.
Neplatí za žádný, však je to z obce.
Statek svůj Jura, zvětšuje ladně.
Sousedům ubývá, teď už jsou na dně.
Velký hlad Jura, utišit nezná.
Prachy, moc, pozemky, dopíjí do dna.
Bojí se Jura, bojí se nouze.
A také dost často podlehne touze.
Mamonu Jura, slouží však skvěle.
Hlavy sťal sousedům pro zlaté tele.
Mozek je Jura celé své party.
On je ten kdo rozdá ostatním karty.
Zákony Jura furt neuznává.
Také svým poddaným zapírá práva.
Vlastně zná Jura, má zákon jeden.
Já můžu všechno a vás utřu jedem.
Dobroty Jura, má plnou pusu.
Jenom když na pekáč položí husu.
Omastek Jura má kolem huby.
Na všechny hladové cení své zuby.
Sliny má Jura až na té vestě.
Co ukradl konšelům tehdy ve městě.
Strašný sen Jura dost často mívá.
Ty hlasy se blíží už když se stmívá:
„Hele ty Juro, pozbyl jsi rozum?
V ulicích vesničky slyšet je zlý šum.
Prosím tě Juro, dej dárků mi víc.
Dav šílí v putice: Mě víc Juro víc!
Juro víc! Juro víc! Mě Juro víc!“
Bohužel nemám nic, nemám vůbec nic. 🙁
Někomu by však šiklo víc,
dostat třeba i pár jalovic.
No konečně, už jsem si myslel že si Kressa nechá sr.. na hlavu od kdejakyho ko…. Fakt super vrácený úder.
Vážený pane Anonyme, musel jsem vám umazat nějaké ty sprostoty. A zklamu vás, nejde o žádný vrácený úder, jde jen o satirickou básničku, která si obecně utahuje ze špatné povahy některých lidí.