Přísloví „když se dva perou, třetí se směje“ anebo také „každé zlo je na něco dobré“ zná každý, protože je s námi každý den. Stejně tak i v naší obci.
Třeba jinak zbytečná válka vyvolaná starostkou Šomodíkovou proti Staré stolárně má nyní i své dobré stránky v podobě přínosů pro TJ Sokol. Za šest let vlády této ženy se kolem fotbalového hřiště nic nedělo. Všechno jen chátralo střídačky, šatny, lavečky… prostě všechno. Když obec mohla zpětně koupit sociální zázemí od pana Černoty a renovovat ho, neudělala to. Starostku nikdy nezajímal nějaký fotbal. A investice do fotbalu už vůbec ne. Začala se o to zajímat až v momentu, kdy dostala nepřekonatelné nutkání škodit. Proč, to dodnes pořádně nevím. Snad zášť, žárlivost, závist či součást nějaké politické manipulace, tlak souputníků, nevím. Možná všechno.
Je to jasně vidět v chronologii příběhu. Nejdřív dlouhý nezájem, potom najednou nové sociální zázemí vybudované samotnými občany bez účasti obce! To se fakt nedalo strpět, představte si, kdyby občan nakonec ani obec nepotřeboval, nepotřeboval by ani starostku! Kde by se předváděla se svými proslovy?
Jasná potřeba zlikvidovat takovéto aktivity. Spásný nápad: zastavit vodu do šaten! Fotbalisté se nebudou mít kde koupat. A já jim udělám nové šatny a budu slavná. Co na tom, že jsou to zbytečně vyhozené peníze, vždyť mají nové šatny, hlavně když bude po mém a peníze stejně nejsou moje. Bohužel voda se doteď nepodařila zastavit i když si spolu se svým místostarostou Jurovicem koupili za obecní peníze i vedoucího stavebního oboru, který dokonce pomáhá v destrukci celého objektu v rozporu se zákonem.
Takže i když je současně používané nové sociální zázemí ve 100% stavu, staví se další v zelené hospodě. Fotbalisté budou mít tedy na výběr ze dvou nových sociálních zázemích. A to se ještě plánuje nový objekt za 2,5 miliónu.Takový luxus tu nikdo nepamatuje. Který objekt si nakonec vyberou a čí investice nakonec budou zmařeny, už není ani otázka. Víme jak starostka umí vydírat pomocí příspěvků na činnost spolků. Bude po jejím. TJ Sokol je už poslední spolek, který je jakž takž podporován obcí a to jen díky synovi zastupitelky Kyselové. Jakožto bývalý kapitán se chce vrátit do nového.
Stánek dostal novou vodovodní přípojku, jen proto, aby mohla být zastavena voda do nynějších šaten. Takže má dvě funkční přípojky, jednu vybudovala obec a druhou Šomodíková za obecní peníze. Asi kvůli nehynoucí slávě.
Ale zpět k tomu dobrému. Aby to vypadalo, že to s fotbalem v Lomnici najednou myslí dobře a aby nestavěla jen to, co už dávno je. (Lidi nejsou tak pitomí, aby si toho nevšimli.) Nechala opravit střídačky a natřít branky 🙂
Tak dobře, jak se má dnes, se TJ Sokol ještě nikdy neměla.
Kde jsou ty časy, koupání se v potoce, potom budování vody vlastníma rukama, obec poskytla jen materiál. A to tehdy bylo v TJ Sokol spousta Lomničanů, dnes jsou tam asi tři, možná čtyři.
Otázka, dělo by se něco kolem hřiště, kdyby jsme šatny neopravili a nevyprovokovali tak tuto směšnou válku? 🙂 Troufám si tvrdit, že plíseň v šatnách by byla jen dvakrát tlustější…
One thought on “Když se dva perou”
Komentáře nejsou povoleny.