Zpěv desátý – Konkurs

Věje vítr černomořský,
travou v stepi klátí:
sbíhají se do Kyjeva
páni kandidáti.

Věje vítr od západu,
v Kyjevě se práší;
každá firma haní jiné,
sama se vynáší. –

Poslal papež dekret z Říma,
pečeť jako talíř:
„Co je po té řecké víře,
nedám za ni halíř!

Není církev jako církev,
care nejmilejší,
římská církev mezi všemi
nejcírkvovatější!“ –

A carhradský patriarcha,
pečeť jako miska:
„Nevěř tomu, Vladimíre,
co antikrist píská.

Není církev jako církev,
care nejmilejší,
řecká církev mezi všemi
nejcírkvovatější!“ –

A rabínské synedrium
„šulem, šulem“ píše:
„nevěř Římu, nevěř Řekům,
drž se jen Mojžíše.

Není církev jako církev,
care nejmilejší,
židovská je mezi všemi
nejcírkvovatější!“ –

Také Mufti mohamedský
překřičet se nedá:
„Potluč ty psy nevěřící,
drž se Muhameda!

Není církev jako církev,
care nejmilejší,
musulmanská mezi všemi
nejcírkvovatější!“ –

V carském dvoru na Podolu
psi se o kost hryzli:
také ty ostatní sekty
konkurovat přišly.

Čert zná všechna jejich jména!
ale jak se ctily,
z toho se ruské hokyně
mnoho naučily:

Tenkrát byly zlaté časy
pro dohazovače:
rosolku pili z krajáčů,
jedli jen koláče.

Proto jim v tom konkursu
obchody tak kvetly,
jmenují se od té doby
také „boží metly“.