Zpěv pátý – Bezbožnost v Rusích
Tak se z maličké příčiny
stala velká mela:
Ruský národ neměl boha,
církev ovdověla.
Nám by byla lehká pomoc,
toť je stará vesta,
teď již umí každý kaplan
dělat bohy z těsta.
Ale Rusi o těch kumštech
ještě nevěděli:
když si boha utopili,
žádného neměli.
Počali se všichni báti
strašlivých následků,
neb žádný nic takového
neslyšel od předků!
Ale svět je pořád stejný,
lidé ho nezmění:
plivni si stokrát do moře,
ono se nezpění.
Tak i v Rusku bez Peruna
ve starém pořádku
běžela světská mašina
jak na kolovrátku.
Staří lidé umírali,
děti se rodily,
hodní lidé pracovali
a ochlasti pili.
Hrušky zrály o Jakubě
a na podzim švestky:
když se hodně vypršelo,
bylo zase hezky.
Slunce svítilo jen ve dne,
měsíc jenom v noci,
v létě bylo caru horko
při vší jeho moci.
Žito se muselo síti,
tráva rostla sama,
šlechta pracovala hubou,
sedláci rukama.
Kdo zaplatil, měl u pánů
všudy dobrou přízeň,
hlad si zaháněli jídlem,
ale pitím žízeň.
Všecky řeky byly mokré
a kamení tvrdé:
Chalupnice hubovaly,
že jsou selky hrdé.
Šlechtic neobcoval s mužským
měšťanského rodu,
ale šenkýři míchali
přec do piva vodu.
Mladí lidé pospíchali,
staří šli pomalu:
Na každou špetku radosti
přišla špetka žalu.
Kdo měl málo, tomu braly
velké pijavice:
Moudrých lidí bylo málo,
ale hloupých více.
Kdo byl taškář za Peruna,
taškařil zas dále;
a kdo byl poctivá duše
dřen byl neustále.
Neboť svět je pořád stejný,
lidé ho nezmění,
plivni si stokrát do moře,
ono se nezpění.
Tak i v Rusku bez Peruna
ve starém pořádku
běžela světská mašina
jak na kolovrátku.
Ale církevní mašinka
ta se zarazila,
neboť kněžím u pytlíku
zaťata jest žíla.
Sedlák, ten jest od jakživa
vychytralý kvítek,
hned si z toho utopení
vyhlídl užitek.
Přestali desátky dávat,
také na modlení,
ani na štolu, ani na mše,
když prej pánbůh není.
Na ofěry nechodili,
při funusech ticho,
kostelníci mřeli hladem,
kněžím splasklo břicho.
Tu hned tekla krev z obrazů,
děly se zázraky,
čistá panna porodila
čtyry mladé draky.
Báby viděly znamení
na nebi a všude:
Prodávaly staré sukně,
že soudný den bude.
Báby viděly znamení
na nebi i v dírách,
slyšely potopu světa
hučet ve všech škvírách.
Po svatbě se narodilo
dítě za čtvrt léta;
kupujte, lidé, měchýře
na potopu světa!