Kapitola třetí: Král je mrtev, Ať žije král.
Jednoho dne ráno, když se z podhradí linula omamná vůně právě sečeného konopí, se na cimbuří Lomnického hradu, probrala z krásného snu hadí hlava. Nebo vlastně dračí hlava, nesmíme zapomenout, že se povyšovalo. Zhluboka se nadechla, zívla, roztáhla šupiny a řekla si jakoby pro sebe: „Dneska by to šlo. Vssstávat holky!“
„Já nejsssem holka.“ odpověděl Mach z polospánku.
„Vždyť já vím, Mašíčku“ a kousla ho lehce do ocasu. Ten zmodral, pak zežloutl a upadl. Mach to nekomentoval, protože věděl, že do večera mu opět doroste. „Dnes o půlnoci přijde náš čas, musíme ještě namíchat lektvar z té ropuchy, co sssušíme ve spíži. Tak honem do práce! Lenoši,“ rozkázala Šosssina.
„Myslíš, že to klapne Šosssino?“ Se strachem v očích tázala se Kisssina.
„Neboj, neboj. Mám tady přesný návod od sssoudce Lynče. Je to můj nejoblíbenější zákonoznalec a vlastně teď už i minissstr nepravostí“ řekla s přehledem Šosssina.
„Ty jsssi tak chytrá, Šosssino“ sborově zapěly zbývající hlavy a daly se do usilovné práce…. Na konci dne si ti dva pomazali zuby lektvarem z ropuchy, protože jejich jedové žlázy byly odjakživa jalové.
Večer král, jako vždy, ulehl do svého lože, spočítal hvězdy na obloze. Nejprve ty zlaté, potom ty stříbrné. Zjistil, že vše je na svém místě a usnul spánkem spravedlivých. Pak se obloha zatáhla.
V noci jej probudily zvony kostela, které na chlup přesně odbíjely půlnoc, ale znělo v nich něco falešně a pro člověka s dobrým sluchem to bylo nepříjemné. Vyšel tedy na balkón, aby lépe slyšel a už přemýšlel, kde vzít peníze na opravu. Sotva zvony dozněly, zvedl se vlhký studený vítr a na okamžik rozehnal husté temné mraky a měsíc v úplňku ozářil smutně linie hradeb. V tom král zahlédl v černém koutě šestici zelených, pálivých a zrádných očí. Znal je dobře. Ohromný blesk v tu chvíli udeřil přímo do věže. Dále už uviděl jen záblesk šesti jedovatých zubů. Než dozněl burácející hrom, ucítil pronikavou bolest. Šest děr v lýtku mu podlomilo kolena. Král padl mrtev k zemi. 6 očí. 6 zubů. 6 děr. 666 – ďábelské číslo.
Ráno se královo tělo v ložnici nenašlo. Našli tam jen ohavnou zubatou žábu, která zmateně kvákala. Vyhodili ji s odporem z hradeb. Nikdo tehdy netušil, že zubatých žab bude postupně přibývat a stanou se tak významnou součástí místního koloritu.