“Máš něco, co já nemám”

Chcete-li být úspěšní, vynikat v jakémkoli oboru, musíte se připravit na závist. Závist říká: “Máš něco, co já nemám. Něco, co nikdy mít nebudu. Proč to nikdy mít nebudu? Protože se nesoustředím na sebe, ale na Tebe.”

Lidé, kteří se soustředí na druhé a hledají, co negativního by jim vytkli, mrhají vlastní energií. Na světě neexistují dva stejní lidé, tudíž budeme-li na druhém hledat něco, co sami nemáme, vždycky to najdeme. Jinými slovy: Rozhodneme-li se závidět, vždycky na to sami doplatíme, protože vždycky objevíme to, kvůli čemu se budeme cítit zle. 

“Nikdy to mít nebudu”

Ten pocit, že druhý má něco, co já nemám, a vědomí, že to nikdy mít nebudu, je děsné, sžíravé. V této negaci se máchají všechny vnitřní bolesti – stačí, aby nás někdo něčím zastínil, a je nám mizerně. Uvědomíme si, že někdo druhý má to, co jsme mohli mít my.

Lidé, kteří přepnou na toto negativní myšlení, se z něj velmi dlouho nedostanou. Je to dáno rovnicí: Pocity vytvářejí myšlenky – myšlenky vedou k činům – z činů vyplývají výsledky. Negativní pocity/myšlenky tak vedou k negativním činům a negativní činy k negativním výsledkům. Jinak to být nemůže.

Soustředíme-li se na to, že někdo druhý má to, co my nemáme a nikdy nebudeme mít, z této negativní myšlenky vzniknou negativní činy. Začneme mu házet klacky pod nohy, špinit ho, mydlit mu schody. Myslíme si, že ON je problém; že kdyby ON zemřel, náš problém by zmizel.

Ale to je iluze. Vymažeme-li někoho ze zemského povrchu, nebudeme mít to, co měl on. I když vystrnadíme schopného zaměstnance z vyšší pozice, sami možná získáme jeho pozici, ale nikdy ne schopnosti, pro které tu pozici zastával. Naše negativní činy naopak vyústí v negativní výsledek, protože naše ne-schopnost na vyšší pozici ještě více vynikne.

Proto si pamatujme:

Klíčem k jakémukoli osobnímu rozvoji, a to i v práci, je soustředit se na sebe, na zvyšování své hodnoty, zlepšování svých předností. Snižováním cizí hodnoty a bagatelizací cizích předností NEZVYŠUJEME svou hodnotu a NEPOSILUJEME své přednosti. Pouze marníme čas a energii.

Pokud jsme tedy sami terčem závisti nebo pomluv, dříve, než se tím začneme zabývat, uvědomme si, že se tím přestáváme soustředit na sebe. A o to těm, kteří nám závidí a kteří nás pomlouvají, jde. Je to jediný způsob, jak jim coby soupeři neutečeme.

Ostatně, představme si ZÁVOD V BĚHU:

Negativní člověk nedělá žádné kroky vpřed, jen stojí na startu. Ale nechce prohrát. To jediné, co může dělat, je brzdit kroky ostatních. Jak byste to udělali u tohoto muže?

“Nepokračuj, zakopneš!” “Za křovím čeká lev!” “Pomóc, něco se mi stalo!”

Zkrátka přesvědčit ho, aby se také soustředil více na druhé nebo okolí; aby se začal bát; aby si také uvědomil, že může něco ZTRATIT. Jen tak se totiž zastaví.

Závod vyhraje ten, kdo se nezastaví. Nejenže doběhne první, ale také jediný. A když se ohlédne, ostatní uvidí stále poblíž startu – nenávidící ho. Toho, který si dovolil neproměnit se v solný sloup.

Připravme se na to

Jedním z největších omylů v životě je myslet si, že čím úspěšnější budete, tím více Vás lidé budou mít rádi.

Ostatně, představme si ZÁVOD V HUBNUTÍ:

Hubnutí vyžaduje sebekázeň. Sebekázeň je velmi nepohodlná. Je to práce. Pohodlnější je nemít žádnou sebekázeň.

A jsme u jádra věci. Pohodlnost je vždycky snazší. Soustředit se na druhé je vždycky snazší než budovat sám sebe.

Mnoho lidí si přeje nenáročný, ne náročný život. Nechtějí chodit do kopce. Těžko se však smiřují s tím, že po vrstevnici nevede cesta na žádný vrchol. Nenávidí ty, kteří se rozhodli jít nahoru. Závidí jim jejich výhled. Strašně jim to vadí, a to ještě z jednoho důvodu: Dívají se do zrcadla.

“Sakra, ono to jde…”

Kdo vidí úspěšného člověka, má pocit, že svůj vlastní život marní. Věří, že když se na úspěšné lidi přestane divit, přestane tím svůj život marnit. Žije v ohromné lži.

“Nedokážeš to!” spílá snaživému člověku do chvíle, než to DOKÁŽE.

“To byla jen náhoda, štěstí, neopakovatelné!” vnucuje mu do chvíle, než ten úspěch ZOPAKUJE někdo další.

Pak už mlčí. Poprvé si uvědomí, že to, co “nemělo” jít dokázat, JDE DOKÁZAT. Možná ho napadne, že to dokážou jedině všichni ostatní, jen on ne. Ale když už má hryzajícího brouka v hlavě, možná taky zapochybuje: “CO KDYŽ I TOHLE JE MŮJ OMYL?”

Jistěže je. Každý člověk může dokázat to, o co se pokusí a v čem vytrvá. Proto “ještě více uspět v čemkoliv” je reálný cíl pro příští rok pro každého z vás.