„ | Nesuďte, abyste nebyli souzeni. Neboť jakým soudem soudíte, takovým budete souzeni, a jakou měrou měříte, takovou Bůh naměří vám. Jak to, že vidíš třísku v oku svého bratra, ale trám ve vlastním oku nepozoruješ? |
Milosrdenství je účinný soucit s člověkem v nouzi, s někým potřebným či bezmocným, s člověkem zadluženým, nemajícím nárok na příznivé zacházení.
Jako milosrdenství (lat. misericordia) se v Bibli označují skutky křesťanské lásky k bližnímu, jimiž člověk naplňuje Ježíšovo přikázání: „Buďte milosrdní, jako je milosrdný váš nebeský Otec“. Milosrdnost stojí v Bibli často vedle spravedlnosti jako vlastnost Boží.
V tzv. Kázání na hoře je jedno z požehnání určeno milosrdným: Blaze milosrdným, neboť oni dojdou milosrdenství.
Běda vám, zákoníci a farizeové, pokrytci! Odevzdáváte desátky z máty, kopru a kmínu, a nedbáte na to, co je v Zákoně důležitější: právo, milosrdenství a věrnost. Toto bylo třeba činit a to ostatní nezanedbávat.
Nemusíme se ani obětovat, abychom si kupovali náklonnost druhých. Oběť je totiž násilné zacházení se sebou samým, ničení se, abychom udobřily nějaké bohy. Není nutné udobřovat bohy závisti, žárlivosti, nenávisti…, kteří v nás vládnou.
Milosrdenství znamená, že se setkáme s vlídností, a dobrotou s Boží láskou, která je ve mě. Je to Bohem žádané chování člověka k člověku.
Neznamená, že zavírám srdce před tím, co je ve mě politováníhodné, před tím, co bych nejraději přehlédl a potlačil. Ubožák ve mě, svoji bídu, svůj strach, svoji zbabělost v sobě.
Tyto pocity jsou nám nepříjemné, ale pokud je zatlačujeme nemohou se proměnit a pak stále utíkáme před špatným svědomím.
Ježíš říká:
“ Vejděte těsnou branou. Neboť prostorná je brána a široká cesta, která vede k záhubě. je mnoho těch, kteří tamtudy vcházejí. Jak těsná je brána a úzká cesta, která vede k životu a málo je těch, kdo ji najdou“.