Něco z vodní říše

    V blízkosti našich domovů se nachází mnoho vodních toků, rybníků a jezírek. Ať už je to velice dobře zasazený do krajiny nedávno vybudovaný mokřad a tůň II u Jamartic, další rybník Biologičák mezi Rýmařovem a Jamarticemi, rybník v Břidličné, nádherná jezírka také v Břidličné a dalších větších i menších vodních ploch. Samozřejmě nesmím zapomenout na Slezskou Hartu a Tylovský rybník. Z potoků a řek uvedu jen ty nejznámější a to řeku Moravici, Podolský potok a říčku Huntavu vyznačující se kouzelnými Rešovskými vodopády. Tyto vody mají něco společného a to, že pramení v našich nádherných jesenických horách. Pro milovníky přírody a fotografy skrývají mnoho. Úžasné prostředí a hlavně spoustu živočichů, které možná mnozí z nás ani nespatří, ale fotografy přírody hodně lákají. Vzrušuje je boj s pořízením fotografie některého z těchto tvorů, doprovázeny neskutečnými, nepopsatelnými, neopakovatelnými okamžiky a jedinečnými zážitky při fotografování a pak ta radost, když se konečně dostaví výsledek v podobě slušné fotografie, třeba jen dokumentační. 

    To ale předbíhám. Nejprve ve stručnosti uvedu některé ze živočichů, ropuchu obecnou, skokana zeleného, mloka skvrnitého (salamandra), různé druhy vážek, šidélek modrých a další…. Z druhů opeřenců se zmíním jen o volavce bílé, volavce popelavé, čápu bílém, čápu černém, dále pak konipas horský, konipas bílý, skorec vodní a dovolím si napsat nejkrásnějšího obyvatele našich vod a to ledňáčka říčního. Jistě si většina z nás všimla párku labutí, které se usadily na malém rybníčku u Jamartic. Samozřejmě bych neměl zapomenout na známé kachny březňačky, málo viděného poláka velkého a poláka chocholačku. Kormorán se na našich vodách také zastaví, ale nezahnízdí. Při troše štěstí můžeme na Slezské Hartě pozorovat nádherného potápku roháče a orlovce říčního. Jistě, že jsem nevypsal všechny druhy, ale musím ještě uvést vyskytujícího se na těchto vodách bobra evropského a vydru říční.

    Když při toulkách kolem těchto vod máte oči otevřené, sluchovody napnuté a spatříte, nebo uslyšíte některého ze zajímavých obyvatel, hned se vám v hlavě zrodí myšlena, jak nad takovým tvorem vyzrát, jak ho dostat do hledáčku vašeho fotoaparátu. Určitě mnozí budou souhlasit, že to vůbec není jednoduché. I zdánlivě ne moc plachý tvor, jako třeba právě labuť se vůbec dobře nefotí. Ovšem z největších vzrušujících zážitků, je fotografování volavek, skorce vodního a hlavně ledňáčka říčního.

    Je to pár týdnů, když jsem zjistil na rybníce v Břidličné upouštění vody a deset volavek jak sedí na okolních stromech. Dvě volavky bílé a osm volavek popelavých. Nejprve jsem myšlenku s focením volavek hned zavrhnul, v minulosti jsem se o tyto fotografie pokoušel, ale marně. Volavky velice dobře vidí, slyší a na nové změny kolem vody reagují s nedůvěrou. Po obejití rybníku jsem se přece jen rozhodl, že to znovu zkusím, v podvědomí mě tato myšlenka stejně neopustila. S výběrem stanoviště problém nebyl. Rozložitý strom na břehu mě byl výbornou záštitou, pověsím na větve maskovací síť a kryt je hotový. Rozhodnuto, ráno za tmy musím být na místě. Napadlo mě, zapíchnout do dna rybníku nějakou starou větev, co kdyby ledňáček. Obětoval jsem se teda fest, kdybych si jen nabral do gumáků, ale nakonec mě to donutilo do vody vlézt až po pás. Nevadí, mám nachystáno. Ještě se zastavit na řece taky vyměnit odsedací větev pro ledňáčky, nebo vlastně „konár“. To je vždycky problém, který mě moc nejde, najít něco, co by bylo zajímavé na fotce a přirozené v prostředí. No, nějak jsem to zpytlikoval a natěšený šel domů.

       Rána jsem se nemohl dočkat, už ve tři čtvrtě na tři jsem vstával a o půl čtvrté jsem se maskoval u stromu na břehu rybníka. Při tomto „obtížném“ úkonu mě spadl stativ do vody. Klení nepomohlo, musel jsem pro něj. Naštěstí jsem si tentokrát nenabral. Konečně usazen v provizorním krytu jsem se začal očima prokousávat oparem a ustupující tmou, jestli někde něco z vodního ptactva nezahlédnu. Volavky se hned při rozednění začaly ozývat, ale mlžný závoj nad hladinou je dokonale kryl. Občas prolítla nějaká kačena, spíš kačeři a to bylo zatím všechno. Po krátkém čase se ptačí koncert rozehrál naplno. Byl to náramný poslech, ale vidět stále nebylo. Sem tam opar trošku ustoupil a jen stěží jsem viděl siluetu stojící volavky ve vodě. To celé trvalo nekonečné tři hodiny, než sluníčko vyhnalo opar z rybníku. Volavky se ne a ne objevit v dosahu fotoaparátu. Sem tam se prolétly nad rybníkem, ale nikdy nepřistály tam, kde bych chtěl. Už jsem to chtěl vzdát, když konečně se jedna umoudřila a přistála tak nějak na dosah. Teď neudělat žádnou chybu, žádný rychlý pohyb. „Potvory“ popelavé vidí velice dobře a i když jsem v krytu, bezpečně vidím, že mému místu nedůvěřuje. Nakonec se přidala k ní i kamarádka a začaly lovit rybky. Skvělá podívaná a skvělý zážitek. Jen ta fotka stále chyběla. Najednou, jako by jim ruplo v hlavě, vznesly se a začaly se znovu nahánět a předvádět letecké akrobacie doprovázené ohlušujícím křikem. Hm a mám po focení, říkám si. Pozoruji vodní ptactvo u druhého břehu a opět s čista jasna přistála jedna z popelavých dam před mým krytem. Pomalu, milimetr, po milimetru natáčím sklo, srdce mám až v krku, tep se mi zvyšuje a dechem si zamlžím hledáček. Nějak mě to dlouho všechno trvá. Musím se uklidnit, utřít hledáček, konečně! Konečně pořizuji první snímky. Zkouším zaměřit i druhou dámu, ale ta je dost daleko. Natáčím znovu objektiv na první volavku, ta mezi tím popošla o něco blíže ke mně, ale stejně se mi zdá, že je nějak nervózní a dlouho pózovat nevydrží. Dávám další sérii fotek, závěrka cvaká, fotoaparát nestíhá ukládat fotografie a dáma se znovu vznáší nad hladinu. Rychle zkouším letovku, konečně se fotoaparát umoudřil a znovu mi umožňuje fotit, stíhám to tak-tak. Něco mám. Uklidňuji se, vydýchávám a kontroluji pořízené fotky. Jsem spokojen a chystám se k odchodu. Jasně že nemůžu vynechat návštěvu u řeky Moravice za ledňáčky. Jenom jsem se vsunul do krytu u řeky, už tam seděl. Dělám první snímky a koutkem oka pozoruji druhého ledňáčka na druhém břehu. Pak mi to došlo, starostlivý táta krmí mladé a jeho partnerka se také dožaduje ranního přídělu. Jen ho dostane, mizí kdesi pod břehem. Pěkně to začíná. Sameček přilétl ještě několikrát, ale ne pokaždé na nachystanou větev. Nevadí, však v pátek jsem zde znovu, už teď se těším.

            Další mé návštěvy k vodám směřovaly k tůni II u Jamartic s cílem vyfotit nějak rozumě labutě. Po asi, páté návštěvě této velice nádherné přírodní lokality jsem konečně byl s fotografiemi spokojený a ještě navíc mě labutí pár představil vylíhlé mládě. Má se čile k světu a tak nezbývá, než mu popřát rychlé dospívání, než přijde zimní období.

            Vám, návštěvníkům těchto webových stránek chci popřát příjemné pokoukání na doprovodné fotografie k tomuto článku a krásné léto.

Se srdečným pozdravem Václav.

3 thoughts on “Něco z vodní říše”

  1. Skvělé počteníčko a luxusní fotečky. Už se těším na Václavovu knížku.

      1. No nepřeháním. Dovedu si představit několik knih. Materiálu už máš dost. Listovat si knihou plnou krásných fotek doprovázených příjemným a poučným povídáním je přece fajn pro hodně lidí.

Komentáře nejsou povoleny.