Nevím, co si mám myslet o lidech, kteří ve svých funkcích vytrvávají i přesto, že na to očividně nemají a dokonce ani nejeví sebemenší známky nějakého zlepšení. Mluvím o našem obecním úřadě.

Jak věřit lidem, že zvládají svou práci, za kterou jsou námi všemi placeni, když neumí vyřídit ani obyčejnou žádost občana. Nebavím se o množství pravopisných hrubek ve Zpravodaji, ty nejsou důležité, ty jsou jen pro legraci. Každý dělá chyby, někdo méně a někdo více. Bavím se o standardní práci obecního úřadu. O základní profesionalitě. O běžných žádostech, na jejichž vyřizování si úředníky najímáme, volíme, platíme a věříme, že alespoň trochu ovládají svou práci a když ne, že si nechají rádi poradit. Žádný učený z nebe nespadl, všichni musí do školy, ale každý by měl znát svou profesi a měl by se snažit proměnit se co nejrychleji ze začátečníka na pokročilého, na profesionála. A pokud se „pekař“ nemůže naučit dělat těsto, měl by to zkusit s něčím jiným, s něčím na co rozumově či fyzicky stačí. A pokud ho pekařina tak moc baví, ať si ji provozuje doma jako amatér. 

Naši profesionálové na našem obecním úřadě chodí často na různá školení. Za naše prostředky si zvyšují své vzdělání. To je v pořádku, pracují přece pro nás a my chceme mít stále lepší úředníky. Ale když zjistíte, že si ze školení nic nepřinesli, že to byly marně vynaložené obecní prostředky, tak je vám z toho smutno.
Dodnes nikdo na úřadě neví, co jsou to veřejné prostředky, kdo je jejich příjemce. Netuší, co je to právo občana na informace a to i když byli nedávno na školení. Vůbec je nezajímají rady nadřízeného orgánu, kde jsou právníci, kteří tomu zajisté rozumí. Jsou napsány zákony a návody jak postupovat… Nic. Ani prohrané soudy, které platili z našich veřejných prostředků, je v ničem neponaučily. Asi již dosáhli vrcholu svého zlepšování. Problém je v tom, že je to málo… hodně málo…

Poslední příklad neschopnosti rozvoje můžu uvést konkrétně. Jedná se o žádost o informace. Požadoval jsem skenované kopie pokladních dokladů. Na skenované kopie, máme jako každý úřad, pevný ceník. Chtěl jsem kopie proto, že obec má velký problém s vyhledáváním informací. Vždy se odkazují na tyto doklady a že je těžké v nich vyhledávat (třeba příjemce veřejných prostředků). A požadují za to částky v řádu tisíců korun (za nadměrné vyhledávání). Chtěl jsem tedy obci práci usnadnit tím, že si potřebné informace vyhledám sám v kopiích dokladů. Není toho moc, jsme malá vesnička. I to mi představitelka obce odmítla. Přesto, že někdo z obce byl na školení a měl by vědět, že si nemohou vymýšlet své vlastní důvody pro odmítnutí. Odvolání k nadřízenému orgánu dopadlo podle očekávání a sepsulo podivné argumenty našich úředníků a nadřízený orgán jasně vysvětlil, co má obec učinit. Co myslíte, že tým (možná i vámi volené) starostky Šomodíkové učinil? Nechal si poradit? Ne, bohužel nenechal. Nebo bylo vyjádření krajských právníků příliš složité v souvislosti se vzděláním či rozumovými schopnostmi našinců? To nevím, nemohu posoudit. Možné je i to, že si rozhodnutí ani nepřečetli. Úřední arogance je asi to jediné, co u nás funguje skvěle. Vzpomeňte na výrok starostky Šomodíkové, když ve svém Zpravodaji konstatovala, že poskytování informací občanům, není ve veřejném zájmu 🙂 S tímto totalitním přesvědčením již prohrála dva soudy.

No posuďte sami a přečtěte si příběh:

A zde další odmítnutí žádosti se starými i novými argumenty. Prostě, co si to nadřízený orgán dovoluje poučovat naše mistry svého oboru. Nikdo jim nebude říkat co mají dělat.

Samozřejmě další odvolání následovalo. Jde o klasický ping-pong, který může rozlousknout jen další soud. Obec si opět najme právníka proti názorům krajských právníků a bude doufat, že tentokrát vyhraje 😀 Vždyť kam by jsme to došli, kdyby občané věděli, co se na úřadě děje, za co se utrácí atp. Máme přece zpravodaj, ve kterém se však starostka zapomněla zmínit třeba o prohraných soudech a jiných věcech, které ji nevoní…