Místostarosta Jurovic tvrdil na ZO, že za jeho neúspěchy je jakási místní politická skupina a konkrétní lidé, kteří mu dělají potíže. Jinými slovy, on a všichni občané Lomnice jsou chudáci a trpí pod tyranií této politické skupiny, která sice nemá žádnou moc, ale nechce dopřát Lomničanům chodník. On nemůže za to, že jsou chodníky ve skluzu. Nasliboval hory doly a skutek utek. Kdyby se to povedlo, má zásluhy jen on a když se nedaří, mohou za to jiní. Samozřejmě to je jen populistický blábol, jak zamaskovat vlastní neschopnost. A jak je vidět, už rozjel i předvolební kampaň (ale o tom jindy).
Můžeme se zamyslet a uvést věci na pravou míru. 

Zabývat se schopnostmi tohoto pána nebudeme. O nich mluví už sama jeho podnikatelská minulost, která jasně vypovídá o jeho schopnostech. Ono být schopný všeho, neznamená být opravdu schopný. Jeho kariéra začala už v Huzovském zemědělském družstvu, které  pod svým vedením zničil a rozprodal. A stejně tak další firmy, kterých se dotkl jsou dnes zadlužené a v konkurzu nebo již zlikvidované. Stačí se podívat do obchodního rejstříku. A jak to asi dopadne s naší dědinkou? Tipování nechám na vás…
To že rád staví, víme všichni. Buduje rád, ať to stojí, co to stojí. Hlavně ať to stojí někoho jiného. Je přece jedno, kolik máme šaten s veřejnými záchodky u jednoho hřiště. Teď jsou tu dvoje, do konce roku už budou troje a než skončí své volební období, bude jich možná už 5. Ale zpět k viníkům…

Jurovic už vícekrát na zastupitelstvu označil spoustu lidí za viníky, svého neúspěchu. Jednou nedokáže sehnat majitele pozemku, podruhé svým povýšeneckým chováním si nechá zabouchnout dveře před nosem a potřetí se snaží dotčené úplně obejít, po čtvrté naslibuje, ale když to má podepsat… vycouvá. Myslí si, že on rozhoduje ve veřejném zájmu a má tedy nějaká větší práva. A ti parchanti občané ten chodník ani nechtějí. A svůj návrh nemusí z nikým diskutovat, dokonce ani s těmi, kterých se to přímo dotýká. Každý nechce chodník za každou cenu, zvlášť má-li platit omezením svých práv atp. Celý trik je v umění jednat z lidmi, s přáteli, cizími i nepřáteli. To je to, co mu chybí. Neochota jednat. Jako lokální politik by to měl umět. Je to navíc jediná jeho práce. Obec něco chce, je potřeba to vyjednat. Vše ostatní dělají dobře placené odborné firmy od návrhu, projektu, zabezpečení atd. až po realizaci. Osobně s návrhem cyklostezky zásadně nesouhlasím. Vůbec neřeší parkování ani u školy, ani u myslivecké klubovny, ani u kulturního domu, ani u hřiště, ani u Spolkového domu. Vyřešením jednoho problému si způsobíme druhý. Ale já jsem malý pán a nezbývá mi, než přijmout to, co bude.

Jiná situace je, když vám stavba přímo zasahuje do vašich práv. Zde nějaká práva máte. Třeba Spolkový dům. Dnes u něj zaparkuje i 10 aut. Což je zásadní při sjezdech spolků atp.(také veřejný zájem). Jurovic s námi ani nejednal, chtěl nás dokonce obejít i jako účastníky řízení. Klidně nám celý dům zablokoval cyklostezkou. Myslím, že schválně. Chtěli jsme jednat, měli jsme návrhy na řešení. Ale on jednat nechtěl. Nezbylo, než se pokusit řízení zastavit. Nakonec to stáhl sám. Čí je tedy vina, že to neprošlo? Správně, Jurovicova. Nedělal, co má a za co je placený. Svádět to na jiné je trapné a ubohé zbavování se vlastní zodpovědnosti.

Jednat stále nechtěl, tak aby se jednání vyhnul, etapu zkrátil (pořád něco přehazuje z jedné strany na druhou, zkracuje, prodlužuje) a to stálo další a další peníze. Vina je však jen na jeho straně. Možná se jen bojí, že by se s námi nedohodl po těch všech potížích, které nám se starostkou způsobil. No jedno je jisté, ani to nezkusil…

Další ukázka vyjednávacího „umění“ Jurovice se ukázala v následujícím řízení. Jeden vážený občan chtěl jen záruky, aby se při stavbě chodníku u jeho dlouhodobě pěstovaného živého plotu postupovalo při stavbě obezřetně. Jurovic sliboval i se starostkou Šomodíkovou, že jo, že samozřejmě, že to podepíšou. Žádný problém. No jo, ale když mělo dojít k podpisu, začali se vykrucovat. Slíbit ano, uchlácholit, ale písemně se zavázat uhradit případnou škodu, to už ne. Co tedy občanu zbývalo, než podat odvolání v poslední možný okamžik? Stačilo jen myslet vážně ochranu živého plotu občana a mohlo se stavět. Čí je tedy chyba v tomto případě? Opět neschopnost Jurovicova vyjednávání a v podstatě chtěli občana podvést. Divil bych se, kdyby chtěl s nimi ještě jednat. Zvláště potom, když z něj udělali černou ovci ve svém zpravodaji a dokonce rozhlašují, že se chce obohatit na úkor obce, že si chce sám plot, který pěstuje 20 let sám zničit, aby dostal 30000 Kč. Samozřejmě příznak psychopatie. To je trapné, jako by jste si chtěli pojistit dítě a začali vás napadat, že chcete vydělávat na jeho úrazech. A že mu budete schválně lámat nohy. No podle sebe soudím tebe. Alespoň vidíme, co je to za lidi.

Ještě je třeba se pozastavit, kam až by měli ústupky obce vést. Veřejný zájem kontra jiný veřejný zájem či kontra soukromý zájem. Na jedné straně podvody, obcházení, nekomunikace, neústupky, vydírání, vyhrožování atp. a na druhé, třeba soukromý rodinný domek s obchůdkem PRIMA, tam to šlo. Vykoupení z exekuce, nová rampa, parkoviště u soukromého objektu zdarma, kanalizace atd. Když jste v partě a máte několik sourozenců v zastupitelstvu ve vládnoucí koalici, tak to jde i s inženýrským platem.

Proč to všechno? Kdo zde s kým válčí? Filip se ptal, kdy už přestaneme válčit… a chodník se začne realizovat. Filipe, to je jako kdyby se Hitler zeptal Rusů u Stalingradu, kdy už přestanete válčit, chci vás jen obsadit pro vaše dobro a ve veřejném zájmu nás Němců. 🙂 Nejde o válku, jde o útoky  těch, co jsou u moci a o obranu práv ostatních. A já se bránit nepřestanu, to přece dá rozum, ne Filípku?

Otázka Filípku je spíš: Kdy už začnou všichni občané a obecní představitelé spolupracovat v zájmu obce a všech občanů v obci?
Kdy se přestane jedněm škodit a druhým prospívat?
Kam došla politika tvojí rodiny? Třeba troje šatny, troje veřejné WC u jednoho hřiště. Rozdělení občanů. Jak daleko to dojde, k jakým dalším absurditám se dostaneme? … Já vím, tobě připadá troje šatny u jednoho hřiště prima, stejně tak jako ničení vodovodního řádu obce nepohodlným občanům…. ono, o tom, jak je důležité míti Filipa, psal i Oscar Wilde 🙂 Jsem rád, že ho u nás máme všichni.