V Lomnici žiji od zimy roku 1979, tedy téměř 35 roků. Tato doba mě, myslím si, opravňuje napsat několik poznámek k minulému i současnému období. V době mého přistěhování jsem pracoval na Státním statku Břidličná, později Ryžoviště ve funkci hlavního inženýra nebo chcete-li výrobního náměstka. O vývoji, jak v Lomnici, tak i v ostatních obcích bývalého statku, jsem byl tedy velice dobře informován a podílel jsem se na něm. To, co se v dnešní době řeší formou výzev a „regionálních operačních programů“, bylo již dávno vymyšleno. V případě, že se do některého z programů obec přihlásí, je to řešeno složitou cestou přihlášek a studií proveditelností pro schválení financí z různých, mnohdy nečitelných fondů. To něco, co řešilo celkovou problematiku vesnic, se jmenovalo „Sociálně ekonomický program rozvoje St. statku Ryžoviště“. Ten byl vypracován a schválen v letech 1985 až 1986 a týkal se i naší obce. Řešil komplexně a podrobněji rozvoj obce, než je tomu dnes. To není výtka těm, kteří se snaží o to, aby se v obci rekonstruovalo, stavělo a aby obec žila. Současný princip přidělování peněz obcím je podle mého názoru špatný a tak úsilí těch, kteří chtějí budovat, vychází v mnoha případech naprázdno. Přihlášené projekty jsou hodnoceny podle nesmyslných kriterií, která vyhovují spíše městům. Z dob realizace soc. ekonomického programu statku jsou v Lomnici postaveny mimo stájových kapacit a skladů krmiv, které jsou dnes především majetkem pana Juráně, další stavby, o kterých si mnozí obyvatelé naší obce myslí, že jsou již popřevratové. Jde např. o výstavbu dnes již zničeného chodníku, který byl budován v „Akci Z“ ve spolupráci se státním statkem, bytových jednotek Okal, současné pošty, která měla sloužit jako Dům služeb, rekonstrukci polních komunikací, které jsou majetkem obce apod. Usilovalo se o to, aby program řešil nejen ekonomiku statku, ale i život obyvatel. A to komplexně, od zaměstnání, přes bydlení, školství až po služby. Těžko si lze představit, že by v té době nebyl obchod v Tylově, že by byly problémy s obsazením ZŠ dětmi z vesnice, a mnoho dalších věcí, které nechci ani vzpomínat. Je na škodu, že pro dokončení programu nebyl již prostor. A tak se vesnice vrací bohužel zpět do minulosti a rozvoji podobných vesnic ve vnitrozemí můžeme jen s lítostí přihlížet.