V Lomnici na informativní tabuli naproti obchůdku Lomnička někdo vyvěsil plakát s portréty hledaných osob. Patrně někdo cizí, protože nám lomničanům, jsou tyto milé tváře důvěrně známy. Akorát jména jsou poněkud zkomolená. Možná je někdo hledá do televizního pořadu Pošta pro tebe anebo jim někdo chce dát nějakou odměnu. Ale to nevíme. Hledající se nepodepsal a ani nebyla navržena částka za poskytnutí informace a ani důvod hledání. Není tedy komu předat informace, škoda. Pomozte tedy hledat hledajícího. 😀
Otisky prstů z připínáčků byly sejmuty. Tak snad se hledajícího brzy dohledáme. Byla by škoda, kdybychom my lomničtí o něco přišli.
Chaerophyllum temulum – krabilice mámivá
Syn.: Chaerophyllum temulentum, Myrrhis temula
Slovensky: Krkoška
Čeleď: Apiaceae – miříkovité (okoličnaté)
Chaerophyllum zahrnuje asi 40 druhů, které rostou v Evropě, Asii a Severní Americe.
Jednoletá až dvouletá, 20 až 100 cm vysoká bylina. Lodyha přímá, jemně rýhovaná, temně červeně až fialově skvrnitá, štětinatě chlupatá, pod uzlinami ztlustlá. Dolní listy dlouze řapíkaté, řapíky štětinatě chlupaté, čepel 2x až 3x zpeřená, oboustranně chlupatá, horní listy přisedlé. Květy uspořádány v okolících o průměru 5 až 6 cm, okolíky dlouze stopkaté, obvykle bez obalu, okolíčky s obalíčky ze 6 až 8 listenů, které jsou široce kopinaté, na okraji brvité a s blanitým lemem. Květy drobné, bílé, korunní lístky hluboce vykrojené, vnější větší než vnitřní. Plodem je úzce elipsoidní dvounažka. Kvete v V až VII.
Listnaté, smíšené nebo lužní lesy, parky, křoviny, mýtiny, zanedbané zahrady, rumiště, břehy, na půdách vlhkých, výživných, dusíkatých, kyprých, stanoviště stinné až polostinné.
V ČR hojně v teplejších oblastech, v pahorkatinách roztroušeně, ve vyšších a chladnějších polohách vzácně nebo chybí (max. asi 700 m n.m.). Celkově roste v téměř celé Evropě, na severu po jih Skandinávie, na jihu zejména v horách, mimo Evropu roste v Malé Asii, na Kavkaze, při Kaspickém moři a v severozápadní Africe, zavlečena byla do Severní Ameriky a na Nový Zéland.
Z hlediska obsahových látek není rostlina dostatečně prozkoumána, v nati a možná i v plodech ale obsahuje prchavý glykosid chaerofylin, který způsobuje po požití nejprve podráždění zažívacího ústrojí a později (po vstřebání ze zažívacího ústrojí) malátnost, závratě, třes svalů, srdeční slabost aj. Otravy byly pozorovány u zvířat i u lidí a mohou končit i smrtelně! U lidí dochází k otravám zejména po záměně krabilice mámivé s jinou rostlinou z čeledi miříkovitých, např. s velmi podobně vypadající petrželí.
Nejcitlivějším zvířetem na krabilici mámivou je kůň( letální dávka činí 2kg na jednoho koně), pak skot( letální dávka 4kg na kus),jehňata a ovce. Příznaky otravy se projeví po 1-4hodinách po požití jedovaté rostliny v píci či na pastvě.
Z výše popsané rostliny je známo, že tato se ve vyšších oblaste téměř nevyskytuje, proto je nutno hledat jinde! Pozor by si měli dávat hlavně chovatelé koní.
Oměj vlčí mor (Aconitum lycoctonum)
Říše: rostliny (Plantae)
Podříše: cévnaté rostliny (Tracheobionta)
Oddělení: krytosemenné (Magnoliophyta)
Třída: vyšší dvouděložné (Rosopsida)
Řád: pryskyřníkotvaré (Ranunculales)
Čeleď: pryskyřníkovité (Ranunculaceae)
Rod: oměj (Aconitum)
Aconitum vulparia Reichenb.
Oměj vlčí mor, někdy udáván jako oměj vlčí, (Aconitum lycoctonum) je druh rostliny z čeledi pryskyřníkovité (Ranunculaceae).
Jedná se asi o 50–120 cm vysokou vytrvalou rostlinu s podzemním vícehlavým oddenkem. Lodyha je zvláště v horní části chlupatá, většinou spíš chabá a vystoupavá, řidčeji přímá. Listy jsou střídavé, dolní dlouze řapíkaté, horní až přisedlé. Čepele jsou v obrysu mnohoúhelníkovité, dlanitě členěné, pětidílné (zřídka až sedmi), na rubu chlupaté. Květy jsou ve střední Evropě bledě žluté barvy a jsou uspořádány do květenství, hroznu někdy dole i postranní hrozen, na bázi květních stopek s listeny, na květních stopkách jsou listénce. Kalich je petaloidní, je barevný a napodobuje korunu, kališních lístků je 5, ve střední Evropě žluté barvy, horní tvoří přilbu, která je válcovitá, nafouklá a mírně zakřivená, kališní lístky nevytrvávají i za plodu. Kvete v červnu až v červenci. Uvnitř jsou dva kornoutovité korunní lístky, na vrcholu nesou nektária. Tyčinek je mnoho. Semeníky jsou většinou 3. Plodem je měchýřek, měchýřky jsou uspořádány do souplodí. Počet chromozómů je 2n=16.
Jedná se o taxonomicky obtížný okruh, je rozlišováno více poddruhů i blízce příbuzných druhů. V České republice jsou známy 2 poddruhy. Více rozšířen je oměj vlčí pravý (Aconitum lycoctonum subsp. lycoctonum), který je rozšířen roztroušeně od nížin až do hor, chybí v severních Čechách. Zpravidla roste v suťových lesích svazu Tilio-Acerion, méně dubohabřinách sv. Carpinion, také v křovinách a v horských oblastech ve vysokostébelných nivách. Má kališní lístky vně chlupaté, květní stopky zakřiveně chlupaté, nežláznaté, semeníky a měchýřky lysé nebo řidčeji zakřiveně chlupaté, nejsou žláznaté. Oměj vlčí žláznatý (Aconitum lycoctonum subsp. vulparia) je z České republiky znám pouze z vrchu Křižák od obce Ktiš. Hojnější je pak v alpské oblasti v Rakousku. Vyznačuje se rovně chlupatými květními stopkami kde se často nachází i žláznaté chlupy, semeníky a měchýřky jsou rovně chlupaté, žláznaté nebo lysé. Už v sousedním Rakousku je rozlišována ještě Aconitum lycoctonum subsp. pauciflorum, která má kališní lístky vně lysé, jen na okraji brvité a lysé květní stopky. Je považována jako endemit Alp. V Rakousku jsou rozlišovány ještě dva příbuzné druhy, a to Aconitum lupicida a Aconitum ranunculifolium. Jinde jsou rozlišovány i další poddruhy a příbuzné druhy. Například v severní Evropě roste druh Aconitum septentrionale, který někteří autoři dávají také pod Aconitum lycoctonum. Na rozdíl od středoevropských rostlin má modré až fialové květy.
Rozšíření není snadné přesně stanovit, záleží na taxonomii. Roste ve většině Evropy, chybí v části Středomoří a na severozápadě Evropy
Jsou dvě možnosti proč tyto rostliny hledající potřebuje – buď je v okolí rozšířena škodná (např.vlci a lišky – v překladu znamená „usmrcující vlky“) – což je starodávný recept na jejich likvidaci anebo lék z oměje autor potřebuje naléhavě pro sebe (už je ve stádiu, že neumí rozeznat obrázek rostliny a člověka) – oměj v lékařství v přiměřených dávkách zmírňuje neuralgické bolesti, v homeopatii je proti neurózám a jiným duševním poruchám, proti zánětlivým nemocím a srdečním chorobám, snižuje horečku, ve formě tinktury se užívá při dně, ischiasu. Zevně se někdy užívalo oměje k zapuzení obtížného hmyzu. Bohužel, je těchto rostlin v našich končinách málo a hodně potřeba, a proto se stávají nedostatkovým zbožím.
Vlastně se jedná o jednoduchý rébus. Někdo je v ohrožení a volá o pomoc proslulou dvojici novinářů bojující proti škodné a za záchranu zdravého rozumu. Účel volání je patrný z názvů a vlastností uvedených rostlin. Nehledá, chce být nalezen a zachráněn. Rozhodně něco ví o koních o jejich pastvě a stejně tak má rád divoký západ. Další dedukce nebudu uvádět abych ho (či ji) předčasně neprozradil. Naléhavou prosbu vyslyšíme…
Chudák volající o pomoc. Zřejmě se už sotva pohybuje, je v mrákotách a plný strachu. Nebude to lehké mu pomoci. Taková krabilice mámivá se ve vyšších polohách téměř nevyskytuje. Takže budeme muset cestovat jižněji a hledat na rumištích a v houštinách. Jen aby to dotyčný(ná) přežil. Je nám ho docela líto, že musí tak trpět. Ámen. 🙁