PROČ A JAK PUBLIKACE VZNIKLA
Vážení, dostává se k Vám publikace, která plynule navazuje na své předchozí ročníky. Toto doporučení vzniklo jako v pořadí třetí materiál v rámci Edice dobré správní praxe, která je společným projektem Ministerstva vnitra a Kanceláře veřejného ochránce práv. V letošním roce jsme po vzájemných diskuzích vybrali téma – Práva občanů obce. Žijeme v době, kdy se základní demokratické principy již pevně staly součástí našich životů. Pořád se však ještě učíme, co tato demokracie vlastně znamená. Demokracie totiž představuje nejen práva, ale i povinnosti. Trend, který zaznamenáváme na úrovni místních poměrů, zejména obcí nám napovídá, že obyvatelstvo, občané obcí se stále více a více zajímají o dění ve své obci. Chtějí vědět, a proto se ptají; chtějí se aktivně podílet na fungování obce, a proto kandidují a jsou sami voleni za představitele obce. V této souvislosti bychom mohli mluvit o vzájemné polaritě těchto dvou na sobě závislých stran – voliče a jeho zástupce, občana obce a představitele jeho obce.
Bylo tedy nakonec zcela logické, že jsme se při zpracování dalšího doporučení snažili zaměřit nejen na představitele samospráv a státní správy, ale také na občany těchto obcí a měst. Základním cílem pak byl nelehký úkol, vytvořit praktický a použitelný návod jak pro obce a města, tak jejich občany, který by na jedné straně poskytl informace těm, co státní správu a samosprávu vykonávají a zároveň posloužil občanům, aby věděli, jak se mohou domoci svých práv a jaká jejich práva vlastně jsou.
Neklademe si tady za cíl zodpovědět všechny otázky související s účastí veřejnosti na místní správě. Rádi bychom však poskytli základní orientaci v této oblasti, s využitím zkušeností z naší praxe (jak Ministerstva vnitra, tak Kanceláře veřejného ochránce práv), tak aby se posílila komunikace mezi představiteli samospráv a státní správy a občany obcí, resp. široké veřejnosti a tím se na jedné straně zvýšila zainteresovanost „lidu“ na správě věcí veřejných a na druhé straně se zjednodušila a usnadnila práce představitelů samospráv a státní správy.
Vycházíme z toho, že demokracie je založena na skutečnosti, že lidé se mohou účastnit a účastní se na rozhodování a mají podíl na veřejné správě. V prostředí obcí, nám tak hesla jako princip otevřenosti veřejné správy (poskytování maximálního množství informací z veřejného sektoru), či princip dobré správy nabývají zcela jasných obrysů. Zajistit tyto mechanizmy tak, aby byly funkční, není vůbec snadné. Na jedné straně je tu oprávněný požadavek práva na informace a informování občanů. Na druhé straně tu ale může být argument různých právních blokací a zneužívání právních úprav, které mohou vést k patovým situacím. Nejlepší prevencí většiny patových situací je pak, pokud možno všechny informace z oblasti veřejné správy, které nejsou chráněné zákonem, zveřejnit. Vždyť názor občana, informovaného občana, může být pro představitele samospráv a státní správy velmi cenným názorem při rozhodování, které na obcích není vůbec snadné. Toto je také cesta, kterou si mohou představitelé samospráv a státní správy získat důvěru svých občanů.
Obsah doporučení se tak po popsání základního vztahu mezi obcí a občanem obce a definování deseti principů dobré správy formulovaných veřejným ochráncem práv, v další kapitole zaměřuje na „právo na informace“, a to s důrazem na informace související s činností obce. Je tomu tak proto, že často prostřednictvím práva na informace občané obce získají potřebný přehled o dění v obci a informace o tom, které záležitosti se dotýkají přímo jejich práv. Následuje podrobnější rozbor práv občanů obce zejména ve vztahu k jejich obci.
Další kapitola hovoří o možnostech kontroly fungování obcí, s tím že se rozlišují vnitřní kontrolní mechanizmy, které fungují uvnitř obcí a které mají pomoci obcím jednat v souladu se zákony. A dále se zmiňujeme o vnějších kontrolních mechanizmech, které fungují vně obce a představují minimální kontrolu ze strany státu.
Kapitola šestá shrnuje možnosti občana obce, které má k uplatnění svých práv jako jsou podněty k zahájení řízení z moci úřední, stížnosti či podněty veřejnému ochránci práv.
Kapitola sedmá se věnuje vybraným problémům z místní správy. Veřejný ochránce práv se setkává ve své činnosti často s tím, že se lidé ocitnou v neřešitelné životní situaci, a hledání pomoci u obcí/obecních úřadů nikam nevede. Společným jmenovatelem je často nedostatek informací na jedné či druhé straně. Obce/obecní úřady nevyřeší soukromé problémy lidí, sousedské spory ani rodinné rozepře, naopak mají rychle a účinně jednat tam, kde je to jejich povinnost podle práva. Zde mají postupovat podle zákona, nebýt nečinné a naplňovat principy dobré správy. Obecní úřady malých obcí stojí před nelehkým úkolem sledovat při výkonu státní správy změny právních předpisů včetně souvislostí s výkonem samosprávy nebo soukromým právem. Ve všech těchto oblastech se občané obce na svou obec obracejí. Zvolit vždy nejvhodnější a nejúčinnější postup, přijmout správné řešení – není jednoduché. Cílem tohoto dílu Edice dobré správní praxe je napomoci občanům i obcím (především těm menším, s malým nebo žádným úřednickým aparátem). Soustředění nejčastějších okruhů problémů formou otázek a odpovědí však mohou využít i kontrolní odbory, odbory vyřizování stížností apod. větších obcí. Občané naleznou v tomto díle Edice dobré správní praxe odpovědi na nejčastější otázky, s nimiž se obce obracejí tak, jak to vyplynulo z praxe ministerstva vnitra i veřejného ochránce práv. Autoři Edice vycházejí i z myšlenky, že přesné informace povedou k menší míře podávání opakovaných stížností na postup obcí/obecních úřadů, přecházení nedorozumění a k posílení dobré správy. Tento díl Edice doprovází desatero principů dobré správy formulované veřejným ochráncem práv.
Pro úplnost jsme na závěr doporučení učinili také zmínku o fungování orgánů obce s důrazem na jejich práva a povinnosti.
Tvůrci předloženého doporučení věří, že i tentokrát se podařilo naplnit cíl celého projektu Edice spočívající v posílení dobré správní praxe pomocí zpracování praktických návodů pro obce a města k různým tématům a k řešení nejčastějších problémů při výkonu veřejné správy, které se dotýkají různých oblastí práva a spadají do působnosti vícero ústředních orgánů státní správy. V následujícím období je možno čekat další díl této edice. Ministerstvo vnitra Kancelář veřejného ochránce práv.