První zasedání – 3. část – Volba starosty

Předcházející díl.
Dal jsem si čas na „vydýchání emocí“ protože si uvědomuji, že tu touto kronikou, mimo jiné, zaznamenáváme historii pro budoucí generace. Tak ať jsou záznamy v jádru objektivní. Samozřejmě se tu nesnažím o sterilní pohled, ten naleznete v oficiálním zápisu. Snažím se jen zaznamenat vnímání prostého občana při zasedání zastupitelstva. Pojďme tedy zpátky do atmosféry zasedání. Volíme starostu, který je již prozrazený svým sebevědomím a podivnými řečmi. Ale vzduch je relativně klidný i když je v něm cítit něco neidentifikovatelného a nevoňavého. Jsme právě v okamžiku, kdy mladá a krásná zastupitelka ukončila svůj proslov s odůvodněným návrhem svého kandidáta na starostu…

V tom nečekaně vyskočil ze židle pan Šebesta. Pravděpodobně rozezlen právě přečteným seznamem vlastností ideálního starosty, které se zrovna neshodovaly s vlastnostmi jeho božského kandidáta. Nebo kvůli „drzosti“ navrhovatelky vůbec něco navrhovat. To přesně nevíme. Víme jen, že v tu chvíli začaly „řinčet zbraně, zvedl se vítr i s pískem a žoldáci s válečným pokřikem v hrdle překročili hranice… jenže jim zvlhly sirky a tudíž si nemohli zapálit louče, kterými chtěli podpalovat lidské příbytky a napotvoru v zásobnících samopalů byly jen slepé náboje“. Tak nějak by se dal přirovnat útok na Ing. Kocourkovou, kdy se ji a všem přítomným pan Šebesta snažil vnutit myšlenku, že ona je právě ta, která chce starostovat pro peníze, protože je nezaměstnaná atp. což je v rozporu s ideálními vlastnostmi starosty. Paní Kocourková byla útokem hodně překvapená, bylo vidět, že na takové jednání není zvyklá a trochu zmateně se snažila bránit a vysvětlovat, že to není pravda s čím pan Šebesta útočí. Hold bude si muset zvyknout na novou „morálku“. Nakonec i pan zastupitel pochopil, že nemít zaměstnavatele neboli nebýt v zaměstnání, neznamená být nezaměstnaný bez příjmů. Přečtěte si rozhovor s paní Kocourkovou. Rozhněvaný občan požadoval omluvu za toto lživé napadání, ale paní Šomodíková vydala rozkaz, že se nikdo omlouvat nebude. Pravděpodobně se ji tento útok líbil a těšila ji projevená loajalita. Rozhodčí, který neodpíská faul se pak může jen kochat nárůstem zloby, nervozity a zvýšeným počtem faulů na hřišti. Stejně tak se to stalo i zde. V této souvislosti mě napadá otázka, co tím vším pan Šebesta vlastně sledoval. Snažil se stáhnout paní Kocourkovou na úroveň paní Šomodíkové, alespoň v tomto bodě? To se přece nemohlo podařit. Jediné vysvětlení je, že jinak tento prima chlap, aktivista Starého Sovinecka, cyklista atd. je pod vlivem čár a már nějaké čarodějnice. Přejme mu brzké uzdravení.

Další vystoupila paní Kyselová. Neútočila. S klidným hlasem vyhodnotila situaci, že podle jejího názoru Anička (paní Šomodíková) splňuje všechny vlastnosti ideálního starosty, kromě nízké úrovně dosaženého vzdělání a že ať se paní Kocourková nezlobí, že ji nezná. Lichotka, směřovaná na adresu paní Šomodíkové, byla tak hodně vzdálená skutečnosti a tón hlasu tak nějak nepřesvědčivý, že každý (i Anička) v jejích slovech slyšel slova úplně jiná: „Děkuji ti Aničko za to, že zaměstnáváš mě, snachu i švagra. Stále lépe a lépe naši rodinu ohodnocuješ. Posvěť se jméno tvé…“ atd. Proto nikdo z přítomných tento příspěvek nemohl brát a taky nebral vážně…..
Už je to nějaké dlouhé, tak zase příště.

5 thoughts on “První zasedání – 3. část – Volba starosty”

  1. To je to, o čem jsem psala. A ten kdo útočil, je ta druhá dračí hlava, ale bez páteře.
    Respektuji to, že ho občané ho do zastupitelstva zvolili, ale já si takového člověka nemohu v žádném případě vážit. Bohužel. Je to obrázek paní starostky jako přes kopírák.
    Zbývají tedy jen dva rytíři, kteří by by mohli ten odér, který zůstal z minulého období trochu vyvětrat. Držím jim oběma pěsti, přeji jim dost odvahy, ať naslouchají lidem a věřím, že ty růžové brýle, co jim paní starostka nasadila, brzy odhodí, protože zjistí, že jsou falešné.

    1. Mě se však jeví pan Šebesta jako oběť, dokonce i paní Kyselová. A určitě nejsou sami. Za prvé, co Paní Šomodíkové jde, to se musí uznat, je manipulace s lidmi. Je to vynikající řečník a taky mystifikátor a fabulátor. Nepotřebuje pravdu ani argumenty k přesvědčení některých poddajnějších lidí. Stačí ji k tomu tón hlasu, který udělá dogma z čehokoliv. A když k tomu přidá ten ublížený kukuč. Jste odzbrojeni. Také ví, že nejlépe se drží spojenci, když jim dáte společného nepřítele. Nejlépe pomluvit a pošlapat toho, kdo vás hodně převyšuje. Tím se jakoby dostanete virtuálně hodně vysoko. I ta její neuvěřitelná touha po moci, pramenící pravděpodobně z nějakého komplexu méněcennosti, mi silně připomíná Německo ve třicátých letech, kdy zneuznaný rakouský malíř si prošlapával cestu k moci přes hlavy židů. Kolik lidí zbloudilo se vsugerovanou cizí nenávistí. Nenáviděli něco, co ani neznali. Každý by se měl zamyslet, zda jeho zlý pocit v duši, je vlastně jeho. Protože se může stát, že mu do srdce, semeno nenávisti, zasel někdo jiný…

      1. Spojenci se musí odměnit, čímkoliv.
        Mě se nezdá, že by ti dva byli obětí. Jsou dost staří na to, aby měli svůj rozum. Pokud se sebou někdo nechá manipulovat , tak buď ví proč, nebo je to slaboch. Paní Kyselová rozhodně slaboch není.

  2. Každý diktátor se bojí.

    Pár citátů za všechny slova:
    John Maxwell –
    šéf své podřízené řídí, vůdce vede. Šéf je závislý na autoritě, vůdce na dobré vůli. Šéf vzbuzuje strach, vůdce nadšení.
    Šéf říká “ já “ , vůdce “ my „.
    Šéf se soustřeďuje na viníka při selhání, vůdce na samotné selhání.
    Šéf ví, jak se má co udělat, vůdce ukazuje , jak to má být. Šéf říká „jděte“ , vůdce říká „pojďme“

    Josemaria Escrivá –
    Strach? ten je vlastní lidem, co si uvědomují, že konají zlo.

    Konfucius –
    Jak mohou lidé zbabělí a nečestní sloužit knížeti?
    Takoví se třesou strachem, zda budou moci úřad vykonávat.
    Ve chvíli, kdy úřad dostanou, třesou se strachem, aby o něj nepřišli. Začnou-li se třást strachem, aby o něj nepřišli, není nic čeho by nebyli schopni, aby si úřad udrželi.

    Stefan Zweig –
    Strach a pokora se dají vynutit, úcta a vážnost nikoli.

    Galius Iulius Caesar –
    Darebáci nesmějí vědět, že z nich jde strach.

    Martin Luther King –
    Přichází čas, kdy mlčení je zradou.

    1. Ausonius –
      Naháníš-li mnohým strach, měj se před mnohými napozoru.

Komentáře nejsou povoleny.