článek z Guardianu, přiloha Rise „Psycho bosses on the loose“ od Hilary Freeman.
Psychopati jako šéfové.
Poznali byste psychopata, kdybyste s ním náhodou přišli do styku? Nebuďte si tak jisti. Média sice líčí psychopaty jako šílené, masové vrahy – jako v nočních můrách a v hororech – ale realita je odlišná, i když taky hrůzná. Ne všichni psychopati jsou násilnými zločinci. Mnoho psychopatů je úspěšnými podnikateli, právníky, univerzitními učiteli, politiky, lékaři a učiteli.
Jeden australský psychiatr a autor profilů zločinců plánuje sérii přednášek, jejímž účelem má ukázat zaměstnavatelům, kdo v jejich organizaci jsou psychopati. John Clarke je přesvědčen, že je životně důležité, aby se zaměstnavatelé naučili, jak identifikovat psychopaty a tak byli schopni omezit problémy na pracovišti.
Clarke konstatuje, že mají psychopati na pracovišti stejný psychologický profil jako vrazi. Jediný rozdíl je v tom, že mají schopnost skrýt své psychopatické tendence za zástěrkou váženého zaměstnání. Zaměstnavatelé si mají dávat pozor na lháře, podvodníky, lidi, kteří umějí verbálně manipulovat, lidi, kteří vypadají znuděně, na ty, kdo často mění zaměstnání a na ty, kdo jsou přesvědčeni, že by měli mít v podniku vyšší postavení – to všechno jsou potenciálně psychopati. (Z nedávných studií vyplynulo, že 15 procent vysokých pracovníků v podnicích uvádí v životopise falešné informace o svém vzdělání a třetina všech životopisů obsahuje lži.)
Psychopati nejsou šílení: jsou to normální, racionální, často vysoce inteligentní lidé. Od normy se odlišují některými charakterovými rysy – mezi jinými impulzivností, výstředností, nedostatkem empatie, porozumění pro druhé a nedostatkem odpovědnosti. Proto bývají ve společnosti vysoce nebezpečnou a destruktivní silou. Nikdo neví, jak vzniká psychopat, ale většinou se usuzuje, že se psychopatem člověk rodí, že se jím nestává. A psychopata dosud nelze vyléčit.
Robert Hare, profesor psychologie na univerzitě ve Vancouveru, je považován za jednoho z čelných expertů na studium psychopatie. Odhaduje, že v populaci je asi jedno procento psychopatů. „Psychopati využívají povrchního šarmu, manipulace, zastrašování a násilí k tomu, aby mohli ovládat jiné a uspokojovat své sobecké potřeby,“ konstatuje. „Nemají svědomí ani porozumění pro druhé, chladnokrevně si berou, co chtějí a dělají, co se jim zachce, porušují společenské normy i očekávání, aniž by měli jakýkoliv pocit lítosti či viny.“
V nemilosrdném světě moderního podnikání jsou takové vlastnosti často hodnoceny vysoko a povzbuzovány. A důsledek?
Psychopat, který neporuší zákon, může dojít daleko – dokáže okouzlovat lidi a manipulovat je tak, že se dostane až na vrchol kariérového žebříčku – po cestě šlape po všech těch, kdo jsou mu překážkou. „Tito lidé jsou právě tak egocentričtí, bezohlední a manipulativní jako typický kriminální psychopat,“ konstatuje Robert Hare. „Avšak jejich inteligence, rodinné zázemí, schopnosti vystupovat ve společnosti a okolnosti jim dovolují, aby kolem sebe zkonstruovali fasádu normálnosti a aby se jim podařilo získat to, co chtějí, relativně beztrestně.“
Tim Field, autor knihy Bully in Sight, Násilník na dohled, je přesvědčen, že manažer, jehož ustavičné šikanování zlikvidovalo jeho kariéru, jeho zdraví i jeho manželství, byl psychopat. Poté, co zkoumal tisíce případů šikanování v zaměstnání, je Field nyní přesvědčen, že 90 procent případů šikany v zaměstnání páchají masoví násilníci, většina z nichž má vlastnosti psychopatů. V současnosti píše knihu o psychopatech na pracovišti.
„Odhaduji, že každý třicátý člověk, ať je to žena nebo muž, je masový násilník,“ konstatuje. „Tak jako učebnicoví psychopati, i masoví násilníci jsou emocionálně chladní, jsou to nutkaví lháři a dokonale jim jdou mimikry a podvádění. Úspěšně procházejí všemi psychometrickými testy a dokonale umějí opakovat nejnovější manažerský žargón, což dělá dojem na jejich nadřízené. Jsou rychle povyšováni, což jim poskytuje ideální postavení pro to, aby se mohli zaměřit na ty osoby, které jsou jim podřízeny.
„Zatímco se povrchně může zdát, že psychopatickému násilníku jde především o zájem instituce, která ho zaměstnává, ve skutečnosti jsou jeho jediným cílem moc, ovládání lidí a zotročování lidí. Většinou než si to lidé uvědomí, škoda už je napáchána. Zaměstnanci si navykli stavět se k prostředí v zaměstnání s odporem. Masová šikana stojí podle odhadů daňového poplatníka v Británii mezi 12 miliardami a 30 miliardami liber ročně.“
Tim konstatuje, že se v 98 procentech případů násilník zaměřuje na jedinou osobu a ostatní podvádí a je na ně jako mílius. Tato jedna osoba je jím izolována od kolegů, stává se terčem veřejného zostuzování a je podrobována psychickému mučení, dokud nepodá výpověď anebo dokud u ní nedojde k nervovému kolapsu. Pak se násilník zaměří svou šikanou na další oběť. Jestliže násilník zjistí, že se šíří informace o jeho špatném chování, vytvoří konflikt mezi těmi, kteří shromažďují tyto informace.
Podle Timova názoru jsou násilnice nebezpečnější než mužští násilníci. Ženy jsou daleko nevyzpytatelnější a nečestnější, daleko manipulativnější a často přesvědčí své mužské kolegy, aby za ně udělali špinavou práci. Násilnice málokdy používají fyzického násilí, a tak jsou málokdy objeveny a málokdy se dopouštějí trestného chování.“
Podle Tima se chová většina masových násilníků jako osoby se dvěma naprosto rozdílnými osobnostmi, jako Jekyll a Hyde. „V soukromí jsou zlí, zlovolní a mstiví, ale před svědky se chovají nevinně a jsou šarmantní. Nikdo nemůže – a nechce – věřit, že tenhle člověk je vlastně mstivý. Jen osoba, která je zrovna terčem násilníkovy agrese, vnímá obě osobnosti násilníka.
Je otázka, zda v současnosti existuje více psychopatů než dříve. Dr. Paul Babiak, psycholog zabývající se otázkami organizace průmyslu, je přesvědčen, že současné podnikatelské klima psychopaty podporuje.
Při přednášce na nedávném výročním zasedání Americké neuropsychiatrické asociace Babiak konstatoval, že organizační chaos, který charakterizuje mnoho dnešních firem, které rychle rostou, anebo se rychle zbavují zaměstnanců, anebo se spojují s jinými firmami, je ideálním prostředím, v němž může psychopat rychle dosáhnout úspěchu.
Takže co byste měli udělat, máte-li podezření, že je vaším šéfem anebo kolegou psychopat? Rada není lehká. Spolupracujte s psychopatem a buď začnete nevědomky podporovat jeho násilnictví, anebo se stanete jeho obětí. Dokonce i Robert Hare přiznává, že se několikrát stal obětí šarmu psychopatů.
Jestliže nejste schopni dokázat, že psychopat spáchal podvod anebo nějaký jiný trestný čin, právo vám nepomůže. „Dnešní zákony proti rasové, sexuální a invalidní diskriminaci nijak nebrání v činnosti podnikovým psychopatům,“ konstatuje Tim Field.
Každý viditelný zranitelný rys stačí, abyste se pro psychopata stali cílem – i když je to třeba jen vaše potřeba mít trvalé zaměstnání. „Většina lidí, kteří ke mně přicházejí s příběhy šikanování, jsou populární a úspěšní v zaměstnání,“ zdůrazňuje Tim Field. Psychopati se zaměřují na nejlepší pracovníky, aby si mohli přisvojit jejich úspěchy.
„Jestliže dospějete k názoru že je váš šéf psychopat, jedinou věc, kterou můžete učinit, je odejít co nejrychleji z tohoto zaměstnání, než budete vážně poškozeni. Čím více totiž poznáte, že je ten člověk psychopat, tím víc se na vás bude zaměřovat jako na oběť.„
Tito lidé svou manipulací dokáží ovlivnit chování lidí, kteří jim uvěří. Tito jedinci pak přebírají stejné způsoby chování.
Psychopata odhalit není až tak těžké. Odhalí se většinou sám. Ale musíte být pozorní. Je to podobné jako s podvodníky.
Každý rozumný člověk v dnešní době zbystří, když je k němu někdo milý a budí jeho důvěru. To je totiž první předpoklad každého podvodníka či psychopata na cestě k moci. Vyvolat ve vás pocit „zlatého člověka“. Zlatí lidé bohužel neexistují, je to jako s komikem, na pódiu pro vás veselý, vtipný a doma sám v depresi.
Proto u každého „zlatého člověka“, buďte obezřetní. Vždy má nějaký důvod, proč být „zlatý“. A o ten důvod vždycky jde. Rozdávání darů cizím lidem není normální. A zadarmo nikdy nic není. To jsou nákupy přízně, důvěry, loajálnosti, které se ve vhodné chvíli zúročí.
Když už v sobě cítíte k někomu naprostou důvěru, jste v pasti jako byli Němci, kteří důvěřovali Hitlerovi. Zapomněli na přísloví „důvěřuj, ale prověřuj“. Zlatá matka Tereza obětavě pomáhala, ale jen těm nejpotřebnějším. Jste vy těmi nejpotřebnějšími? Proč by vám měl někdo nezištně pomáhat? Že by byl zlatější jak matka Tereza? I kamarád vám s něčím pomůže, ale očekává, že vy mu pomůžete příště. Nic není zadarmo.
Takž pozor na „zlaté“ lidi, pozor na důvěru, kterou cítíte. V každém okamžiku rozlišujte sami, co je dobré a co zlé. Nenechte si to někým nabulíkovat.
Cleckleyho klíčová hypotéza týkající se psychopatů je, že vskutku trpí opravdovou duševní nemocí: hlubokým a neléčitelným nedostatkem emocí. Jestliže cítí alespoň trochu, jde pouze o emoce nejnižšího druhu. Psychopat koná podivné a sebedestruktivní věci, protože následky které by běžného člověka naplnili studem, znechucením se sebou samým a hanbou, jednoduše nemají vůbec žádný vliv na psychopata. Co by pro ostatní znamenalo neštěstí, je pro něj pouhým pomíjivým nepohodlím.
Studie „ambulantních“ psychopatů – které nazýváme „zahradní typ psychopata“ – nicméně sotva začal. Velmi málo je známo o nekriminální psychopatii. Nicméně někteří výzkumníci začali vážně zvažovat myšlenku, že je důležité zkoumat psychopatii ne jako umělou klinickou kategorii, ale jako obecnou osobnostní vlastnost napříč celou společnosti. Jinými slovy, psychopatie začíná být považována za více méně případ odlišného druhu člověka.
Jednou velmi zajímavou stránkou psychopata je jeho „skrytý život“, který občas není velmi dobře ukryt. Zdá se, že psychopat má pravidelnou potřebu jít na „dovolenou do špíny a ponížení“ stejným způsobem, jakým běžní lidé jedou na dovolenou do střediska, kde si užívají krásného okolí a kultury. Pro hlubší náhled a celkový pocit této podivné „potřeby“ psychopata – potřeba která nasvědčuje, že „chovat se jako člověk“ je pro psychopata velmi stresující.
„I přesto že jsou lhostejní k právům svých společníků, jsou schopní inspirovat pocity důvěry a jistoty.“
Psychopat nevidí žádný nedostatek ve své psychice, žádnou potřebu pro změnu.
„I přesto že jsou lhostejní k právům svých společníků, jsou schopní inspirovat pocity důvěry a jistoty.“
Psychopat nevidí žádný nedostatek ve své psychice, žádnou potřebu pro změnu.
http://www.hatepeople.estranky.cz/clanky/psychopati.html
Radkin Honzák na svém blogu píše:
http://blog.aktualne.cz/blogy/radkin-honzak.php
Radkin Honzák
Psychiatr, nar. 1939, stále aktivní v ambulantní a lůžkové péči. Jednoznačný příklon k psychosomatickému myšlení, tedy bio-psycho-socio-spirituální koncepci.
*) Umí se vetřít do přízně takovým způsobem, že oklame i profesionály
•) Má pocit grandiozity, narcismus, sebestřednost, představu o své nebetyčné ceně, významnosti a důležitosti.
•) Má neobyčejně vyvinuté manipulativní schopnosti. Přesvědčivě předestírá své plány, do nichž vplétá ostatní osoby, je-li konfrontován se zcela odlišnou pravdou, dovede se z toho bleskově vylhat. Nic ho nevyvádí z míry, naopak, výsledkem řady navzájem si odporujících prohlášení je nakonec zcela zmatené okolí. Umí perfektně využít pravidla sociální psychologie, že při prvním setkání, ale později také, je vřelost hodnocena nejvýše ze sledovaných charakteristik a její předstírání mu vynáší. Působí důvěryhodně a ví, jak to maximálně zneužít.
•) Zcela postrádá pocity lítosti nad čímkoliv, co udělal, chybí pocity viny, jakkoliv důsledky jeho činů mohou být tragické a z hlediska nezúčastněného hodnoceny jako hrůzné. Naprosto klidně a chladně prohlašuje, že se necítí vinen, necítí ani potřebu se událostmi nějak zabývat.
•) Má zcela prázdný emoční život, navzdory předstírané vřelosti a občas dramaticky předváděným afektivním projevům trpí emoční chudobou. Jeho city jsou ploché a krátkodobé, oplakává-li svého psa, oplakává ve skutečnosti ztrátu majetku a symbolu statutu, nikoliv přítele. Je sobecký. Nemá ani sebemenší empatii.
•) Je impulzivní, má nedostatečnou kontrolu vlastního chování. Chybí mu jakákoliv odpovědnost za vlastní činy, pokud za to někdo může, tak vždy jiní.
*) Léčit je nelze, protože oni problém nemají a ani tvrdé vězení v Thajsku je nenapraví. Je lépe se k nim chovat jako k drátům na zem spadlým. A hlavně je nevolit!
Psychopati nejsou schopni autentických hlubokých emoci. Ve skutečnosti, když Robert Hare, kanadský psycholog, který strávil svoji kariéru studiem psychopatie, provedl mozkové snímky u psychopatů, zatímco jim ukazoval dvě sady slov, kdy jedna sada obsahovala neutrální slova bez emocionálních asociací, a druhá sada emocionálně nabitá slova, zatímco u nepsychopatické konrolní skupiny se rozsvítily různé oblasti mozku, u psychopatů byly obě dvě sady zpracovány v té samé oblasti mozku, tedy v oblasti, která má na starost řeč. U psychopatů nedošlo k emocionální reakci, dokud rozumově nedošli k závěru, že by bylo lepší kdyby tak učinili, aby poté rychle a naoko vytvořili emocionální reakci.
Nejjednodušší, nejjasnější a nepravdivější portrét psychopata, se nachází ve jménech těchto tří klíčových děl na toto téma: Without Conscience [Bez svědomí] od Roberta Harea, The Mask of Sanity [Maska příčetnosti] od Hervey Cleckleyho, a Snakes in Suits [Hadi v oblecích] od Roberta Harea a Paula Babiaka. Psychopat je přesně takový: bez svědomí. Nejdůležitější věc k zapamatování je, že tato nepřítomnost svědomí je skryta pod maskou normálnosti, která je velmi často tak věrohodná, že oklame i experty. V důsledku toho se psychopati stanou Zmijemi v oblecích, které řídí náš svět.
Psychopatům chybí schopnost slitování nebo empatie s druhými. Mohou být velmi šarmantní a jsou experti, kteří využívají řeč k okouzlení a hypnotizování své oběti. Také jsou nezodpovědní. Nic není nikdy jejich vina, někdo jiný nebo svět tam venku, je vždy zodpovědný za veškeré jejich problémy nebo jejich chyby. Martha Stout, ve své knize The Sociopath Next Door (Sociopat od sousedů), identifikuje to, co nazývá manévr soucitu (pity ploy). Psychopati využívají soucit pro manipulaci. Přesvědčí vás, abyste jim dali ještě jednu šanci a nikomu neřekli nic o tom co provedli. Proto další vlastnost – která je velmi důležitá – je jejich schopnost řídit tok informací.
Dalším znakem psychopata je to, co Lobaczewski nazývá jejich mimořádné psychologické znalosti normálních lidí. Oni nás studovali. Znají nás lépe, než my sami sebe. Jsou experti, kteří vědí jak nás řídit, jak využít našich emocí proti nám. K tomu všemu se zdá, že nad námi mají jakousi hypnotickou moc. Když začneme zabředávat do sítě psychopata, naše schopnost myslet se zhorší, jsme zmateni. Zdá se, že nás jaksi očarují. Až později, když už nejsme v jejich přítomnosti, mimo jejich kouzlo, se nám navrátí jasné myšlení a následně přemýšlíme, jak se mohlo stát, že jsme nebyli schopni reagovat nebo se bránit proti tomu co dělali.
Psychopati mají schopnost rozpoznat v davu sobě podobné již od dětství, vzniká u nich povědomí o existenci dalších jednotlivců jim podobným. Dále si začnou uvědomovat, že se odlišují od většiny ostatních lidí, kteří je obklopují. Pohlíží na nás z jisté vzdálenosti.
Zamyslete se nad následky tohoto sdělení. Psychopati si již od dětství do jisté míry uvědomují, že jsou součástí skupiny! Tím, že si uvědomí svoji zásadní odlišnost od zbytku lidstva, jejich oddanost bude patřit jejich druhu, tedy ostatním psychopatům.
Jejich pokroucený smysl cti je donutí podvádět a zlořečit nepsychopaty, spolu s jejich hodnotami. Psychopati, na rozdíl od ideálů normálních lidí, pociťují, že nedodržování slibů a dohod je běžným chováním.
Wednesday, June 18, 2008
Střež se psychopata, můj synu
Autor: Clinton Callahan, z originálu Beware the Psychopath, My Son
http://na-severu.blogspot.cz/2008/06/ste-se-psychopata-mj-synu.html
Psychopati hráli nepřiměřeně velkou roli ve vývoji civilizace, protože jejich podstatou je lhát, zabíjet, podvádět, krást, mučit, manipulovat a obecně způsobovat velké utrpení u lidí, bez pocitu výčitek, za účelem docílit pocitu bezpečí prostřednictvím nadvlády. Vynálezce civilizace – ten první kmenový náčelník, který úspěšně vymyl mozky armádě řízených zabijáků – byl zcela jistě genetickým-vrozeným psychopatem. Psychopati se od dob tohoto velkého objevu, v boji o moc v civilizačních hierarchií, – obzvlášť ve vojenských hierarchiích – těší značné východě nad nepsychopaty.
Jedním z hlavních faktorů ke zvážení je, tedy pokud jde o to, jak se může stát, že společnost může být ovládnuta skupinou patologických deviantů, že jediným omezením pro psychopaty je spoluúčast ovlivnitelných jedinců uvnitř dané společnosti. Lobaczewski udává, pro nejaktivnější devianty, průměr 6% z dané populace. (1% rozených psychopatů a až 5% dalších psychopatií a charakteropatií-povahových poruch.) Rozený psychopat číhá v centru pavučiny. Ti ostatní tvoří první vrstvu-podporu psychopatického kontrolního systému.
Druhá podpora takového systému se skládá z jedinců, kteří se narodili normální, ale jsou buď již zdeformováni následkem jejich dlouhodobého vystavení psychopatickému materiálu, prostřednictvím rodinných nebo společenských vlivů, nebo z těch, kteří si kvůli psychické slabosti vybrali vyhovět, pro své sobecké cíle, požadavkům psychopatie. Co do počtu, v běžných podmínkách tvoří tato skupina, podle Lobaczewského, asi 12% dané populace.
Takže asi 18% jakékoliv dané populace se aktivně podílí na tvorbě a zavedení patokracie. Ta 6% skupina tvoří patokratickou šlechtu, spolu s 12% skupinou, která tvoří novou buržoazii, která se nachází v nejvýhodnějším ekonomickém postavení.
Pokud pochopíte pravou podstatu psychopatického vlivu, tedy že je bez svědomí, bez emocí, sobecká, chladná a kalkulující, a zbavena jakýchkoliv morálních nebo etických standardů, zděsíte se, ale ve stejnou dobu vám začne vše dávat smysl. Naše společnost je stále více bezduchá, protože lidé kteří ji vedou, a kteří jdou příkladem, jsou bez duše – oni doslova nemají svědomí.
V knize Ponerologie v politice Andrzej Lobaczewski vysvětluje, že kliničtí psychopati jsou zvýhodněni při vzestupu ve společenských hierarchiích.i v případě nenásilného soutěžení. Protože jsou schopni lhát bez výčitek svědomí (a bez příznaků psychologického stresu, který je měřen v testech dektoru lži) mohou psychopaté říci cokoliv je třeba k tomu, aby dosáhli to co chtěji. Například u soudu mohou psychopaté hodnověrným způsobem nestydatě lhát, zatímco jejich příčetní soupeři jsou ochromeni emocionálním sklonem držet se na dohled pravdy. Soudce nebo porota se většinou domnívají, že pravda musí být někde uprostřed a tudíž činí rozhodnutí, která jsou ve prospěch psychopata.
Nezapomínejte, že hierarchie bují pravě v podobných malých dramatech, ve kterých se oběti mučí do té doby, dokud se nepřiznají k podlým myšlenkám. Není to tak dávno, kdy církev a stát opakovaně získávaly, prostřednictvím honu na čarodějnice a inkvizice, ohromné příjmy a majetek. To trvalo déle než dvěstěpadesát let. Deset generací evropanů pohlíželo na pogrom jako na běžnou součást života. Nedopusťme, abychom se vrátili k této noční můře. Testy normálnosti zaručeně ztroskotají. Žádná normálnost neexistuje. Ale je tu svědomí. Psychopat se velmi brzy naučí, jakým způsobem může mít jejich osobnost traumatizující učínky na osobnost nepsychopatů a jak využít tohoto zdroje teroru pro dosažení svých cílů.
A nyní si představte lidské bytosti, které žijí v úplné nevědomosti o přítomnosti psychopatů, a jak mohou být jednoduše oklamáni a manipulováni těmito jednotlivci, jak mohou získat moc.
Proč se patokracie obává, že ztrácí kontrolu? Protože je ohrožena šířením informací. Největší hrůzu psychopatovi nahání obava, že bude odhalen.
Psychopati jdou životem s vědomím, že se zcela odlišují od ostatních lidí. Hluboko uvnitř vědí, že jim něco chybí. Velmi rychle se naučí skrýt absenci empatie, zatímco opatrně studují emoce druhých, aby mohli předstírat normálnost, zatímco chladnokrevně manipulují normální lidi.
Dnes, díky nových informačním technologiím, stojíme na pokraji odhalení psychopatů a možnosti vybudovat civilizaci od a pro zdravé lidské bytosti – civilizace bez válek, civilizace založená na pravdě, civilizace ve které světecká menšina, spíše než ďábelská menšina, bude tíhnout k pozicím moci. Máme potřebné vědomosti k tomu, abychom mohli diagnostikovat psychopatické osobnosti a udržet je daleko od moci. Máme potřebné vědomosti, které jsou zapotřebí k rozložení institucí, ve kterých se obzvlášť daří psychopatům – armáda, informační služby, velké korporace, a tajné společnosti. Jednoduše musíme šířit tyto informace, v míře co největší a co nejdříve, spolu s vůlí je použít.
Dokud nebude informacím, spolu s povědomím, o patologických jednotlivcích věnována dostatečná a náležitá pozornost, dokud se nestane součástí obecného povědomí všech lidí, do té doby neexistuje způsob, aby se věci změnily způsobem, který bude efektivní a dlouhodobý.
Pokud běžný volič-občan nemá ponětí o existenci kategorie lidí, které považujeme téměř za lidi, kteří vypadají jako my, kteří s námi pracují, kteří jsou zastoupeni v každé rase, každé kultuře, mluví každým jazykem, ale kterým chybím svědomí, jak se potom veřejnost může postarat o to, aby těmto lidem nebylo dovoleno ovládnout hierarchie?
Jako pasoucí se ovce nečinně přihlížíme? Dobrá a upřímná práce mnoha lidí, která může být zničena činy jednoho člověka.
Pouze pokud 75% lidstva se zdravým svědomím pochopí, že máme přirozeného predátora, skupinu lidí která žije mezi námi, kteří na nás pohlížejí jako na bezmocné oběti, na kterých se můžou dle libosti krmit, pro dosažení svých nelidských záměrů, pouze potom podnikneme rázné a bezprostřední kroky, kterých je třeba k ochraně toho, co je drahocenně lidské. Psychologičtí devianti musí být odstraněni z jakéhokoliv pozic, kde mají moc nad lidmi se svědomím, tečka. Lidé musí být informováni o tom, že podobní jednotlivci existují a musí se naučit jak je, spolu s jejich manipulováním, rozpoznat.
Jen dvě věci mohou přimět psychopata k poslušnosti:
1. Ještě větší psychopat.
2. Nenásilné a úplné odmítnutí podrobit se psychopatickému manipulování, ať to stojí co to stojí (nenásilné neuposlechnutí).
Zvolme cestu číslo 2!
Pokud by se lidé jednoduše posadili a odmítli dále podporovat jakýkoliv cíl psychopatické agendy, pokud by lidé odmítli platit daně, pokud by vojáci odmítli bojovat, pokud by státní zaměstnanci a korporátní trubci a dozorci ve věznicích odmítli pracovat, pokud by doktoři odmítli léčit psychopatické elity a jejich rodiny, celý tento systém by se se skřípotem zastavil.
Opravdová změna nastane v momentě, kdy se člověk dozví o psychopatii, spolu se všemi mrazícími detaily. Svět vypadá z tohoto nového vědomí odlišně a celá řada nových činů může být uskutečněna. Rozlišovat mezi lidskými a psychopatickými kvalitami je základ pro zodpovědnost, ze které máme velkou šanci vytvořit udržitelnou společnost.
Clinton Callahan je zakladatelem Possibility Management, autorem Radiant Joy Brillian Love, zakladatel Callahan Academy, podporuje zodpovědné a tvůrčí vedoucí, prostřednictvím autentického osobního vývoje.
http://na-severu.blogspot.cz/2008/06/psychopatie-psychopati-mezi-nmi.html
PSYCHOPAT ŠÉF
Mezi psychopaty je velké procento lidí, kteří se dostali do významných vedoucích pozic. Znají velmi dobře slabá místa spolupracovníků a podřízených a bez jakýchkoli skrupulí je využívají. Jejich vlastnosti je k takovému jednání přímo předurčují. Jsou asertivní, dominantní, egoističtí a mají sklon k narcizmu. Důležité osoby si dokážou získat, jiné rafinovaně a bezdůvodně pronásledují. Po jejich odchodu zůstávají dost často rozvrácené vztahy, finanční ztráty a otřesená pozice firmy.
http://na-severu.blogspot.cz/2007/10/co-kdy-je-v-vdce-psychopat.html
Co je to Ponerologie v politice?
Pojem “ponerologie” pochází z řeckého slova poneros, které znamená “zlo”, a ponerologie je v podstatě teologický obor, který zkoumá povahu zla (str. 71). V případě pojmu “ponerologie v politice” se jedná o vědní obor, který rozebírá povahu zla uvnitř světa politiky.
Co má psychopatie společné se společenským zlem?
Jak možná víte nebo nevíte, psychopat je člověk, která postrádá svědomí a také výčitky. To je, samo o sobě, naprosto děsivé. Jedná se o osobu, která je schopna udělat cokoliv pro dosažení svých cílů nebo tužeb. Tyto osoby nahlížejí na normální lidi jako na jednoduché pěšáky ve svých hrách. Ne všichni psychopaté jsou z pohledu zákona označeni za “kriminálníky”, nebo jako ti kteří sedí v cele věznice. Jak každý sám v průběhu čtení “Political ponerology” zjístí, psychopaté se stali zákonem. V předmluvě editora této knihy Laury Knight-Jadczyk uvádí:
“Ať jste si toho vědomi nebo ne, úplně každý den ve vašem životě přicházíte do styku s následky psychopatie v našem světě. Nyní jste na cestě se dozvědět, že přestože je toho málo co můžeme ovlivnit ohledně geologických a kosmologických katastrof, na druhou stranu mnohé lze učinit ohledně společenského a makrospolečenského zla, a úplně první věc která je třeba, je se o něm informovat. V případě psychopatie a jejího vlivu na náš svět platí, že to co neznáte vám může a rozhodně ublíží. (str. 9)
Proto je nejlepší se do hloubky seznámit s psychopatií, protože v díle Lobaczewského uvidíte, že znaky psychopatie padnou některým našim vůdcům.
Jakým způsobem jsou normální lidé ovlivněni patokratickou vládou?
Lobaczewski věnoval celou kapitolu tématu normálních lidí pod patokratickou vládou. V této kapitole jsou dva hlavní body, které je třeba vyzdvihnout: inteligentní jedinci jako cíl psychopatů, a normální lidé pod vlivem psychopatů. Psychopati, kteří vládli národům nebo společnostem, směřovali svůj první krok k nepřímému ZNIČENÍ nebo ELIMINACI jednotlivců, kteří se NEPŘIDALI NA JEJICH STRANU. Lobaczewski uvedl, že „pouze jedinci s vysokým stupněm inteligence, která není spojená s psychopatií, nejsou schopni nalézt smysl života v podobném systému“ (str. 168). Pro podobné jedince by bylo velmi těžké žít pod patokratickou nadvládou a postupně by objevili TVRDOU PRAVDU O TĚCH, KTEŘÍ JIM VLÁDNOU.. Právě tito inteligentní jedinci jsou schopni použít svoje vědomosti a schopnosti tak, aby pomohli ostatním v boji proti „neviditelné“ nadvládě psychopatů. Psychopatičtí vůdci proto vidí každého vysoce inteligentního jedince jako HROZBU z důvodu, že tito jedinci jsou schopni ŠÍŘIT SPRÁVNÉ INFORMACE těm pravým lidem. Pokud jsou podobní jedinci odstraněni, normální lidé (nebo obyčejní lidé) si neuvědomí přítomnost takovéto patokratické nádvlády, která se jim odehrává přímo před očima v převleku svobody a demokracie. V podobné situaci vidí pouze to, co je jim nabídnuto, jako například zmanipulovaná média. Je proto logické předpokládat, že psychopatičtí vládci NECHTĚJÍ, aby se normální lidé dozvěděli o jejich povaze. Pro shrnutí, Lobaczewski vyzdvihl že:
„Patokratické vedení věří, že má schopnost dosáhnout stavu, ve kterém se mysl těch “jiných“ lidí stane na nich závislá a to s pomocí vlivů jejich [psychopatické] osobnosti, podlými pedagogickými prostředky, prostřednictvím masové dezinformace a psychologického teroru; tato víra má pro ně prvotní význam. Ve svém koncepčním světě patokrati považují za téměř samozřejmé, že ti “jiní“ přijmou jejich očividný, realistický a jednoduchý způsob chápání reality.
Normální lidé chtějí jednoduchý život a jednoduchý smysl pro realitu svého života a světa ve kterém žijí. Lze proto říci, že psychopaté využívají normální lidi a použijí jakékoliv prostředky k tomu, aby udrželi lid ve stavu NEVĚDOMOSTI. V případě, že se lidé rozhodnou získat informace, tedy informace které jsou citlivé pro psychopaty, je jim poskytnut zdroj dezinformací. Patokraté přitom očekávají, že normální LIDÉ BUDOU těmto DEZINFORMACÍM VĚŘIT a “konečně“ přestanou žádat další informace. Na druhou stranu, inteligentní lidé umí rozlišovat mezi druhy informací a jsou schopni určit rozdíl mezi pravdou, překroucenou pravdou a lží, což je důvod, proč se patokraté SNAŽÍ SE JICH ZBAVIT. Patokratičtí vůdci navíc nechtějí, aby normální lidé přišli na to, jak rozlišovat mezi dezinformací a pravdivou informací. Pro patokraty je proto lepší, aby normální lidé setrvali a byli drženi v řízeném prostředí.
„Tato kniha…vám dodá odpovědi k mnoha otázkám ohledně Zla v našem světě. Tato kniha není jen o makrospolečenském zlu, ale je současně o každodenním zlu, protože v opravdovém slova smyslu jsou obě zla neoddělitelná. Dlouhodobé nahromadění každodenního zla, pokaždé a nevyhnutelně, vede k Velkolepému systémovému zlu, které zničí víc nevinných lidí, než jakýkoliv jiný jev na této planetě.“ (str. 9)
Pokud by se jedinec chtěl ochránit a neměl základní fungující znalosti o povaze zla, jak v krajích “blízkých i vzdálených“, potom tento jedinec žije v nevědomosti a je pravděpodobné, že se dostane pod nadvládu podobného zlého vůdce. Znát zlo je proto nejlepší proto, abychom byli schopni se bránit. Lobaczewského dílo nám poskytne tyto základní fungující znalosti a je to právě tato kniha, která by pomohla zachránit lidstvo před zabřednutím do patokratického zla a znovu tak nasměrovat lidstvo správným směrem.
Posledním bodem je, že s touto knihou v roli nástroje a průvodce, bude čtenář schopen identifikovat patologického jedince, které bude chápat jako “oddělený případ” stejně tak, jako Lobaczewski (str. 222). Protože se Lobaczewski v této knize zaměřil na jev výskytu psychopatů v makro rozsahu, je čtenáři doporučeno prostudovat další knihy, které probírají další aspekty tohoto jevu, mezi ně například patří The Mask of Sanity [Maska příčetnosti] (od Hervey Checkleyho), Without Coscience [Bez svědomí] (od Roberta Harea), The Sociopath Next Door [Sociopat v sousedství] (od Marthy Stout), Snakes in Suits [Hadi v oblecích] (od Roberta Harea and Paula Babiaka), a In Sheep’s Clothing [V rouše beránčím] (od George Simona). Díky těmto knihám, spolu s Political Ponerology, budete mít základní fungující znalosti o jevu psychopatů v našem světě, což jedinci umožní vidět “skryté” uvnitř našich světových vlád.
Zkuste se zamyslet nad tím, proč byly strhávány nače články z nástěnek. Aby se lidé, kteří nemají internet nic nedozvěděli. Proto.
Doporučuji všem, aby si články pozorně přečetli. I když se zdají být dlouhé. Jen tak totiž zjistíte, co všechno takový psychopat dokáže a jak mnoho má tváří, jak dokáže třeba i vás oklamat, jak moc je jeho povaha destruktivní. Pozorným čtením poznáte celou zrůdnost těchto osob a možná i zjistíte, že už jste se s podobnými jedinci setkali.
Oni totiž spoléhají na to, že nebudou odhaleni. Mají rádi lidi, kteří nic o takovém chování nevědí, protože právě takoví lidé jsou dobře manipulovatelní, jsou udržováni v jejich řízeném prostředí. Nenávidí lidi, kteří odhalí jejich dezinformace. Aby lidé poznali zlo, tak musí o povaze zla být informováni.