Ne podle tváře,
ne podle hlasu,
Podle jejich činů
poznáte je….
v užším smyslu – pouze antisociální porucha osobnosti
nebo její těžší formy – v širším smyslu porucha osobnosti obecně, což kromě antisociální poruchy může zahrnovat i například narcistickou, histriónskou, paranoidní, schizoidní, anankastickou, vyhýbavou, závislou, nebo hraniční osobnost.
Povrchnost, mělkost, oploštěný afekt:
Nejsou schopni popsat pocity a emoce. Mohou být schopni to předstírat, ale požádejte je, aby své pocity popsali, rozvedli či vysvětlili – a jsou ztraceni. Řeknou vám něco v tom smyslu, že je napadáte. Ano, cítí se napadeni.
Předstírání emocí. Protože psychopatům chybí empatie, jsou odkázáni na svůj většinou velice dobrý pozorovací talent. Celý život se učí předstírat emoce co nejvěrohodněji. Tam, kde cítící člověk vnímá srdcem, co se děje, psychopat vnímá hlavou a rozumem. Pozoruje – neprožívá. Pak také předvede herecký výstup – a nic víc než to. Pokud se psychopat mine ve svém odhadu a předvede vám chybnou emoci, poznáte to. Například, když vás obejme, přestože to nepovažujete za vhodné. Běžný člověk to pozná empatií, psychopat je odkázán na rozum. Empatie je neomylná, psychopat omylný. Kdykoliv máte pocit „tady není něco v pořádku“, berte tento svůj pocit vážně!
Bezcitnost:
Psychopat vykazuje nepřítomnost výčitek svědomí a také zcela povrchní cítění a citové prožívání. Nerespektuje city lidí kolem sebe (nerespektuje ani jejich práva). Bezcitnost vede ke krutostem. Psychopat není ochoten převzít odpovědnost za vlastní činy. Pokud je vnější mocí přinucen přijmout trest, uvědomí si „svět vyhrál nade mnou“ a může se z toho zhroutit. Veškeré negativní věci pečlivě a okamžitě externalizuje – vždy za „to“ může okolí, ostatní, kdokoliv jiný. Psychopati nadto mimořádně dobře předstírají emoce, často tak, že jsou „ještě skutečnější než skutečné“. Občas ale udělají chybu a přehnané divadlo sehrají v neadekvátní situaci. Pak to působí divně – vznikla mezera pro odhalení.
Pohrdají lidmi. Likvidují důvěru člověka ve smysl života.
Nepřítomnost výčitek svědomí nebo pocitů viny:
Psychopati jsou bez svědomí. Trvale a nenapravitelně. Neomlouvají se a nikdy nenapravují škody. Pokud něco naprosto pokazili, nejprve se (uraženě) stáhnou a následně se pokusí z celé situace vylhat. Že za to mohly okolnosti a kdokoliv jiný, jen ne oni. Tam, kde by zdravého člověka fackovala hanba, tam je psychopat povznesen, stále lehce nad věcí. Bezostyšně konstruuje minulost dle vlastní fantazie. A ve svůj prospěch.
Manipulativní a podvádějící:
Podvádění projevující se opakovaným lhaním, využíváním druhých lidí pro vlastní zisk či blaho.
Psychopati se liší od normální populace právě tím, že nejsou schopni dlouhodobé spolupráce. Na začátku spolupracují, jako ostatní lidé, ale po krátké chvíli spouští své podvodné chování..“
Po odhaleném podvodu psychopati většinou vyčkávají a čekají, že se na událost pozapomene. Pak začnou znovu, jakoby se nic nestalo.
Lhaní. Bez ostychu se dopouštějí lží. Patologické lhaní ve vlastní prospěch. Psychopat bude do „roztrhání těla“ tvrdit evidentní lež. Ve vztazích je toto extrémně vyčerpávající, protože oběť se obvykle o to více snaží dokázat, že tvrzené není pravda. V praxi: pracuje mnohem více, psychopat nedělá nic, ale kritizuje, jaká je jeho oběť neschopná, líná, pomalá, pořád spí, všude je nepořádek, špína…. Psychopat si zajistí servis, absolutní kontrolu, moc. Výčitky svědomí nemá, hanba mu není. Podle něj je vše v pořádku.
Závislost na kontrole a moci. Závislost, která není pod kontrolou. Doslova posedlost, doživotní, neutlumitelná, které se nelze nijak zbavit. Můžete psychopata zbavit moci, ale nemůžete psychopata zbavit jeho touhy po kontrole a moci. Psychopat je z podstaty manipulátor. Když jde psychopat za svým, maskuje to. Tolik toho pro vás dělá, tolik vás miluje,.. a vy, „nevděčníci… jste tak neschopní, nevděční, nenávistní, slabí, chudí. Kde byste bez svého psychopata byli?“ A tak dále, a tak podobně.
Jak poznat manipulátora najdete zde.
Manipulativní chování, vztah k lidem jako k věcem a dělením lidí na silné a slabochy vede k tomu, že jejich vztahy nemají dlouhého trvání. Lidi jsou pro ně užiteční, pokud něco potřebují, pokud ne, pak jsou bezcenní.
Nedostatek realistických, dlouhodobých cílů:
Narcismus – pro narcistickou osobnost (psychopat je narcistní) je vždy reálná jen ta skutečnost, která odpovídá jejím přáním, jejímu myšlení a jejím pocitům.
Věří čemukoliv, o čem prohlásí, že to pravda je.
Je schopen popírat i zcela zjevnou skutečnost. I tváří v tvář faktům je schopen tvrdit, že neexistují.
(cit.) K psychopatii patří extrémní narcizmus spolu s naprostým nedostatkem smyslu pro skutečnost. Britské listy, Hitler, manažeři a nebezpečí psychopatie [»](cit.)
Ne, nejsou šílení, neblábolí nic o ufonech a skřítcích.. jde o to,
(cit.) že vždy jde o poruchu vztahu k druhým lidem. Narcistický člověk dojde snadno k přesvědčení o své neomylnosti a dokonalosti . Každý, kdo narušuje tento jeho obraz je nepřítel, proti němuž obrací svou agresi..Britské listy, Hitler, manažeři a nebezpečí psychopatie [»](cit.)
Špatná sebekontrola:
Naprostá neschopnost zříci se okamžitého potěšení ve prospěch vzdálenějších cílů. Není na něj spoleh. Je nad věcí. Neomluví se. Nemá potřebu své selhání nějak odčinit. Obviní druhé. Přenese odpovědnost za to, co se stalo, na někoho jiného. Řekne vám, že je to vaše chyba.
Impulzivita:
Impulzivita a neustálá potřeba podnětů zvenku. Ponecháte-li je o samotě, doslova „lezou po zdi“. Nudí se. Jako by žili v neustálém nedostatku zajímavých podnětů a měli snížený práh bolesti. Například podněty, které u ostatních lidí vyvolávají poplachovou, obrannou a únikovou reakci, u psychopatů vyvolávají spíše orientačně-pátrací reakci a zájem. Jako by jim bylo jedno, co cítí, ale hlavně, aby to bylo hodně silné.
Tohle vysvětluje spoustu věcí… Pár lidí bude bolet hlava až procitnou… Kam dostal psychopat Hitler svůj národ, než se lidem otevřely oči? A jak to bylo bolestné prozření? Jak byli zatracováni ti, kteří od začátku věděli kam to směřuje. Jak je rozum oslaben ve světě, kde vládne hloupost.
Pravdě to někdy trvá, než se dostane na povrch. A často je mnoho obětováno. Takoví jsme my lidé…
Nejde o pomýlenost, jde o poruchu. Myslíte, že by Adolf Hitler dobrovolně odstoupil od moci, nebo pod „nátlakem“ nějakých pisálků? Naivní představa. Nebo myslíte, že by poslouchal, pochopil a napravil se? To je jako chtít po lišce, aby si hrála v lese se srnčaty. Nebo Hermann Göring, pravá ruka vůdce, nikoho vám nepřipomíná? A co Joseph Goebbels? Ani Martin Bormann? A co matka Hitlerových SS Heinrich Himmler? Pěkná pětka.
Když na pastvinách týrá zvěř škodná, co udělají myslivci? Zlo se musí omezit na moci, jediná cesta. Příští rok již bude v jiném znamení boje.
A nejhorší na tom jen to, že dokonce i okolí psychopata je opravdově přesvědčeno, že ti, co na to poukazují, jsou ti špatní, co ubližují. Stejně jako byli přesvědčení, že Hitler se svými obdivovateli a spolupracovníky zachrání Německo a že ti špatní jsou Židi, postižení a některé další skupiny lidí. Hitler nastolil totalitní režim, mnohdy s tichým souhlasem velké části německého obyvatelstva. Ovšem Hitler ve skutečnosti masami pohrdal. Viděl v nich pouze nástroj k uskutečnění svých cílů. Stal se z něj velmistr lži. Lež povýšil na základní doktrínu svojí politiky. Na druhou stranu je ovšem nutno říci, že německý národ ho spíše miloval, než nenáviděl. Bohužel, i přes dobré skutky, které byly za doby vlády Hitlera udělány (např. nové dálnice, nová bytová výstavba), čas ukázal něco zcela jiného. Vše je jen otázkou času, jak dlouho lidem trvá procitnutí.
Někomu to asi vyhovuje. Magor mu řídí život, říká mu co má a nemá dělat, co smí a nesmí, jak se má chovat. Cítí, že se tak trochu ohřívá na poli jeho slávy. Jako! Ale co potom, když predátor padne? Někteří neví, co se životem, jiní a těch je většina si uvědomí, že se najednou mohou nadechnout a ohromně se jim uleví. Psychopat nikomu nevěří, podezírá kde koho. Každého hlídá, nad každým musí mít moc. Kam až taková hrůza může dojít, pokud moc je totální známe z minnulosti, ale i ze současnosti.