ad: Paní Kocourková, mohla by jste nám, pro naše čtenáře, o sobě něco zajímavého povědět?

pK: Co jako myslíte? Nic zajímavého mě nenapadá.

ad: Můžeme začít třeba přehledem vaší kariéry.

pK: Začala jsem pracovat jako účetní v Kovohutích, přitom jsem vystudovala vysokou školu v oboru ekonomika. Potom jsem povýšila na vedoucí účtárny, dále pak na vedoucího ekonomického úseku. K tomu mi přibyly další oddělení jako conrolling a informatika. No a potom jsem v Kovohutích dlouhá léta působila jako ekonomický ředitel. Přitom jsem dalším studiem managementu na prestižní univerzitě VUT získala titul MBA. Po odchodu z AL INVESTu jsme s manželem založili firmu MicroTeam, která se zabývá poradenstvím v oborech informatika a ekonomika. Zpravidla jsou našimi zákazníky větší firmy a nadnárodní korporace. Příští rok naše firma oslaví deset let od svého založení.

ad: To je docela hezká kariéra, proč tedy najednou kandidatura na starostku v nějaké malé vesničce?

pK:

Nekandidovala jsem na starostku, ale jako leader sdružení do zastupitelstva. Starostu volí až zastupitelstvo. A je fakt, že jsem nikdy neměla ambice stát se veřejným činitelem, nebo vůbec kdy vstoupit do politiky. Ale okolnosti mě vlastně donutily.

ad: Jaké okolnosti vás mohly donutit?

pK: To je na delší vyprávění.

ad: Prosím, vyprávějte.

pK: V roce 2003 jsme si v Lomnici koupili chaloupku, nebyla sice perníková, ale líbila se nám. Postupně jsme si ji opravili a nakonec se do ní přestěhovali natrvalo. Ve vesnici jsme si v té době užívali přátelskou atmosféru. Lidé v obci byli velice milí, ochotně nám pomáhali s úpravami chaloupky. Když jsme něco potřebovali po obci, tehdejší starosta ing. Jelínek, nám vždy vyšel vstříc a nebylo nic problém. Takže jsme byli spokojeni po všech stránkách. Třeba i na tehdejší dny obce vzpomínáme moc rádi.

ad: A co se teda stalo?

pK: Nevím co se stalo, ale najednou začali být lidé ve vesnici nespokojení a někteří spokojení až moc. Začali se rozdělovat. Pro nás to začalo konkrétně tím, že pan Černota prodával starou stolárnu kousek od nás přes cestu a nějak se mu to nedařilo. Kdo by taky chtěl takovou zříceninu. Tak jsme začali přemýšlet, co by se s tím dalo dělat, aby jsme na to nemuseli koukat. Školící centrum, nekuřácká hospůdka, posilovna, relax nebo něco takového. Pozemky k tomu nebyly žádné, dokonce celá stavba stála na pozemku obce, a tak jsme zašli za paní starostkou Šomodíkovou. Chtěli jsme vědět, zda nebude problém pozemky kolem stolárny získat. Jinak by ta investice samozřejmě ztratila smysl. Dostali jsme od paní starostky ujištění, že žádný problém nepředpokládá, protože obec nemá žádné záměry s těmito pozemky. Tak jsme to s tímto příslibem koupili.

ad: Rozumím tomu správně, že jde o ty pozemky, které do teď nemáte? Ty, které vám minulé zastupitelstvo zamítlo? A kvůli kterým jste šla do komunální politiky, jak tvrdí zlí jazykové?

pK: Ano, jsou to ty pozemky. A jeden z důvodů opravdu byla osobní zkušenost z práce zastupitelstva právě v tomto konkrétním případě,  kdy mi prostě došlo, že většina tehdejšího našeho zastupitelstva, včetně paní starostky, nejsou asi správní lidé na správném místě. Hledali problémy tam, kde nejsou a neviděli problémy tam, kde jsou. A tam jsem pochopila podstatu problému, která spočívá v ochotě pracovat jako zastupitel. Většinou vhodní kandidáti, kteří by mohli obci pomoci k rozkvětu, nejeví dostatečný zájem o práci v zastupitelstvu, ale starají se o své firmy, rodiny, o své zájmy apod. Stejně tak jako já. A tak jsem si řekla, že vlastně musím změnit svůj přístup a že je to vlastně i má povinnost pokusit se něco změnit v místě, kde chci žít a nenechávat to jen na ostatních. Zároveň jsem vnímala, že vesnice je rozdělena na dva tábory. Nepátrala jsem, kdy a proč vznikly, ale vadilo mi, že energii, kterou bychom měli dávat do rozvoje obce, věnujeme nesmyslnému počínání. Z principu se mi jakékoli spory jeví vždy jako kontraproduktivní a nepříjemné, jsou plné pomluv a lží. A zjistila jsem, že nejsem sama, komu se to nelíbilo. Proto jsme založili volební sdružení a šli do voleb vlastní cestou a to středem, aniž bychom se přikláněli k jedné z těchto stran. Chtěli jsme jen změnu. A aby se do zastupitelstva dostalo více lidí s dostatkem rozumu, tolerance, bez zášti a podobně

ad: A to se povedlo?

pK: Dle mého názoru ano, dopadlo to nad naše očekávání. Jeví se mi, že obměna šesti členů zastupitelstva je dobrým základem pro to, aby zastupitelstvo bylo schopno rozumně a věcně rozhodovat ku prospěchu všech občanů.

ad: Ale paní starostka Šomodíková je tam zase.

pK: Ano, jsem si vědoma, že starostou je představitel jednoho ze zmiňovaných táborů, což bude dělat problémy a ubírat síly všem, ale budeme ji nablízku s radou i kritikou. Musíme respektovat volbu starosty. Starosta je odpovědný zastupitelstvu, to je potřeba si uvědomit. Práce pro obec je služba, nejsme ve feudalismu, kdy občan neměl na výběr. Takzvaný element zla, časem vždy vyplave na hladinu. Podstatná změna je ale v tom, že občané, kteří se v minulosti cítili být odstrčeni, nyní ví, že mají v zastupitelstvu někoho, kdo se jich zastane.

ad: Tak vám děkuji za rozhovor a zase někdy příště.