Citace z Wikipedie:

Satira je označení pro umělecký, zejména literární žánr, využívající komičnosti, výsměchu, karikatury a ironie ke kritice nedostatků a záporných jevů. Využívá se zejména v aforismech, epigramech, parodiích, pamfletech, komediích a fraškách. Vznikla v Římě. (lat. (lanx) satura znamená všehochuť)

Politická satira je asi nejrozšířenější. Kdo ještě pamatuje vtipy na Regana z Dikobrazu?  🙂 Já ano. Proto mě trochu překvapuje výraz z článku O svobodě slova, kde autorka použila výraz „nactiutrhání“ a „jedovaté pohádky“. Myslím, že Lomnická pohádka by uspěla i pod kritikou Karla Havlíčka Borovského. Přestaneme-li vyprávět dětem pohádky, jak je vychováme? Kdo jim ukáže, co je zlé a co dobré a co normální. Kdybych měl svým vnučkám přestat vyprávět pohádku o Jeníčkovi a Mařence jenom proto, že by se to baby Jagy mohlo dotknout a mohla by se cítit nactiutrhaně, tak nevím, kam bychom dospěli. Přikláním se spíše k názoru paní Nosové. Buďme sami k sobě upřímní a pojmenovávejme věci pravými jmény. Proto i satira zůstane i na těchto stránkách až do té doby, než se záporné jevy a nedostatky dostanou alespoň na snesitelnou úroveň.

Ukázky z novodobé satiry. Práce moravského Skota Lubomíra Vaňka: