Slovní napadání a posmívání se jednomu nebo více jedincům nějakým způsobem vyčnívajícím z řady, se objevuje už u docela malých dětí. Agresivita je vážnější forma šikany a stupňuje se s věkem. Děti mezi sebou začínají vnímat sociální rozdíly, napadají se kvůli vzhledu, způsobu oblékání, rodinnému zázemí, barvě kůže apod. V pubertě to pak mohou být vážnější rasistické projevy nebo například napadání v souvislosti se sexuální problematikou.
V zásadě se dá říci, že škádlení je zábavou pro obě zúčastněné strany. Šikanou se však baví jen agresor, šikanovaný se cítí zraněný a ponížený.
Znaky odlišující šikanu od škádlení:
- Šikana je záměrná
- Opakuje se (ne vždy)
- Většinou probíhá dlouhodobě
- Agrese je samoúčelná
- Útoky jsou obětem nepříjemné
- Projevuje se nepoměr sil
Osobnosti agresorů – (ať už se navenek projevují jakkoli různě) mívají několik typických charakterových znaků:
- snaha dominovat a ovládat okolí
- kladný vztah k projevům agrese
- sklony k sadismu, sobectví a sebestřednosti
- nedostatek morálního cítění, absence pocitů viny, lítosti
- nedostatek sebereflexe (zasloužený trest vždy vnímají jako křivdu.
Šikana ve škole
Prvním úkolem rodičů i učitelů je šikanu rozpoznat, být vnímaví k jejím nenápadným signálům. Většina obětí šikany se snaží svou situaci co nejdéle udržet v tajnosti, bojí se někomu svěřit. Důvody pro to mohou být různé (strach z odplaty agresorů, strach z reakce rodičů, stud dítěte za své postavení, ponížení, pocit, že mu nikdo nebude věřit, že ztratí své poslední kamarády, když bude žalovat apod.). Pokud tedy chceme zjistit, zda se dítě nestalo obětí šikany, musíme se na ně aktivně zaměřit. K podezření mohou vést jakékoli odlišnosti, změny v jeho dosavadním chování či v chování jeho blízkého okolí.
Nepřímé ukazatele:
- chování nebo vzhled dítěte
- strach jít ráno do školy
- záškoláctví
- opakované bolesti hlavy či břicha
- zhoršení prospěchu ve škole
- ztráta zájmu o učení
- porucha soustředění
- pobývání v blízkosti učitelů
- ustrašené vystupování
- pozdní návraty ze školy
- návraty s poškozeným a ušpiněným oděvem
- dítě se vrací ze školy vyhladovělé
- modřiny, odřeniny bez věrohodného vysvětlení
- opakovaná ztráta peněz či osobních věcí
- dítě žádá o peníze pod různými záminkami
- špatné usínání, noční můry
- smutná nálada
- apatie, někdy naopak nezvyklá agresivita
Přímé ukazatele:
- chování okolí vůči dítěti
- úmyslné ponižování
- hrubé žertování a zesměšňování
- nadávky
- neustálé kritizování a zpochybňování
- poškozování a krádeže osobních věcí
- poškozování oděvu
- výsměch
- pohrdání
- omezování svobody
- bití, kopání, jiné tělesné napadání
Psychické následky
- frustrace sociálních potřeb oběti
- snížená schopnost navazovat a udržovat vztahy
- nízké sebehodnocení (jedinec v minulosti vystavený šikaně neusiluje o lepší společenskou pozici, nýbrž má tendenci stát se outsiderem ve všech skupinách)
- špatný vztah ke škole a k lidem
- stálé napětí, špatná nálada a smutek
- úzkostné stavy, strach vedoucí k poruchám spánku, zvýšené únavnosti a neúspěchům ve studiu i v soukromém životě
Zdravotní následky
- úrazy způsobené vzájemným násilím (zlomeniny, pohmožděniny, otřesy mozku .)
- totální vyčerpání organismu (pokud šikana trvá měsíce a roky)
- rozvoj psychosomatických onemocnění (např. astma, alergie, poruchy trávení, poruchy spánku, bolesti hlavy)
- zvýšený krevní tlak v důsledku vysoké hladiny stresových hormonů v krvi
- zvýšené riziko kardiovaskulárních nemocí v dospělosti
Sociální následky
- zhoršení prospěchu (jak u oběti, tak u agresora)
- členství v rizikových partách
- horší využívání vlastních (duševních) schopností – nízké vzdělávací ambice
- kriminální jednání
- zvýšené riziko rozvoje dalších sociálně patologických jevů u agresorů v dospělosti (výrazně více konfliktů se zákonem, kriminalita, u děvčat krutost k vlastním dětem, prohloubení deficitu mravního a duševního vývoje, narušený charakter, antisociální postoje)
- ztráta iluzí o společnosti, která by měla každému člověku zajistit ochranu proti jakékoli formě násilí
- narušení mravních a morálních postojů
1. Odhad závažnosti – stádia onemocnění skupiny a rozpoznání, zda nejde o neobvyklou formu šikanování – Stádia šikanování
2. Rozhovor s informátory a oběťmi
3. Nalezení vhodných svědků
4. Individuální, případně konfrontační rozhovory se svědky
5. Ochrana oběti
6. Rozhovor s agresory, případně konfrontace mezi nimi
7. Výchovná komise
8. Rozhovor s rodiči oběti
9. Práce s celou třídou
Zdroj:
http://www.minimalizacesikany.cz/
http://www.urazydeti.cz/download/publikace_rizikove_chovani.pdf
http://cs.wikipedia.org/wiki/Agrese
Šikana na pracovišti.
U bossingu tak může nadřízený činit ze strachu před úspěšným pracovníkem, či si jen může chtít dokázat, že on je ten, kdo to tu řídí. Často dochází ke kontrole včasných příchodů či měření délky polední pauzy.
Zaměstnanec je v práci obvykle ignorován, není zván ke společným událostem, posezením či oslavám a může být vyloučen i z porad. S tím souvisí i to, že se zaměstnanci neposkytují informace ať oficiální či neoficiální. To se samozřejmě odrazí na výsledcích jeho práce, za které může být následně opět vytrvale kárán. Často dochází též k šíření pomluv o zaměstnanci a přetřásání jeho chyb (i zcela malicherných).
Šikana se definuje jako cílevědomé a dlouhodobé, zejména psychické ubližování, které provádějí konkrétní osoby na pracovišti. V literatuře je ale možné najít různé definice, každopádně jde o jednání v rozporu s pracovně – právními předpisy a dobrými mravy. Někdy může jít dokonce o trestný čin. V praxi jde o jednání dlouhodobé a soustavné. Šikanující používají různých, zpravidla rafinovaných, intrik, které navenek vypadají banálně a neškodně. Takové jednání je proto těžko dokazatelné.
Šikanování se projevuje pomluvami, zesměšňováním, ponižováním, přehlížením, zahanbováním, zastrašováním, vyhrožováním, ústrky, finanční újmou atd. Probíhá skrytě, ale vždy s jediným cílem – zlikvidovat oběť, vystrnadit ji z firmy.
Stres způsobený šikanou v neposlední řadě může vyústit také ve zdravotní obtíže. Objevit se mohou zejména psychosomatické potíže jako např. trvalé bolesti hlavy, potíže se žaludkem a s trávením, chronická únava, poruchy spánku nebo srdeční potíže. Ruku v ruce s nimi obvykle přicházejí také poruchy koncentrace, strach ze selhání a ztráta sebejistoty a z toho plynoucí sociální izolace. Ve 20 % končí šikana pokusem o sebevraždu.
Agresor si vytipuje svou oběť a neustále ji atakuje. Pokud se šikana na pracovišti stále stupňuje, postižený člověk se po čase stane uzavřený, bázlivý, nedůvěřivý. Začíná se obávat jakéhokoli slovního kontaktu. Může to zajít až tak daleko, že pracoviště opouští psychicky narušený jedinec a jeho problémy bez pomoci odborníka se často přenášejí do dalšího zaměstnání i osobního života.
Agresorem může být šéf nebo váš nadřízený. Tato šikana uměle zvyšuje kult osobnosti vedoucích.
Za mobbing a bossing je vždy zodpovědný zaměstnavatel.. Nový zákoník práce zakazuje na pracovišti jakoukoliv diskriminaci, obtěžování a pronásledování. Povinností zaměstnavatele je vytvářet dobré pracovní prostředí. Dovolat se svých práv a nad šikanujícími kolegy zvítězit ovšem bývá obtížné. Ve snaze zbavit se nežádoucího kolegy či podřízeného a upevnit si vlastní pozici ve firmě je vynalézavost agresorů značná. Vše může začít legráckami, žertíky a posměšky. Postupně se připojí schválnosti, intriky a plánované úsilí agresora, aby se jeho oběť stala ve firmě černou ovcí, kdy do hry zapojí okruh svých spojenců. „Profesor Leyman popsal 45 nactiutrhačských forem chování mobberů, ale nejspíš jich bude více.
Mobbing ani bossing není pro podnik přínosný. Na pracovišti, kde má hlavní slovo agresor se špatně pracuje. Zvláštním typem agresorů jsou narcisticky založení jedinci.
Tito lidé na kritiku reagují hněvem, vnímají ji jako ponížení. Využívají mezilidských vztahů k dosažení vlastních cílů. Přehnaně prezentují pocit svojí hodnoty, očekávají zvláštní pozornost. Zaobírají se svým úspěchem, pocitem moci, lesku a krásy. Požadují neustálou pozornost, obdiv, vyhledávají komplimenty. Vykazují nedostatečnou schopnost empatie, pokud nechybí vůbec. Vnitřně se zaměstnávají závistí, zřídka prožívají radost ze života. Nepřipouští si pravdu o sobě.
Všímejme si svého okolí.
Perfektně zpracované a poučné. Jen ještě pozor na lidi, kteří zneužívají termín „šikana“ k obhajobě své lenosti. Třeba, když má jít patnáctileté dítě vysypat smetí a hned má pocit, že je šikanováno.