Před nedávnem proběhla na Staré stolárně akce Hudba a chléb. Vracím se k tomuto tématu proto, že o chlebu, který provází lidstvo samo už odpradávna, nám poutavě vyprávěla paní Halina Dobešová. 

Tato, zcela jistě zajímavá a skromná dáma, má se svým manželem Rosťou za sebou velký kus práce, před kterým smekám klobouk.

Přistěhovali se od Ostravy, z civilizovaného kraje sem, do vesničky Kněžpole, kde podle mnohých dávají lišky dobrou noc.

Kněžpole – několik málo domků po obou stranách silničky je obklopeno vzrostlými stromy, pamatující bývalé usedlíky, kteří museli po válce svá bydliště opustit. Donedávna nenápadné, téměř zapomenuté místo. Dnes se místní občané, kterých stále přibývá , snaží, aby si zkrášlili své domy i prostředí , ve kterém žijí.

V obci  na  návrší, naproti kopci s Margaretinou kapličkou, která je  opravená, stojí mezi košatými listnáči malý kostelík, jehož si řidič, jedoucí po blízké silnici stěží všimne. Jeho přítomnost prozrazuje jen červená věž, vykukující z husté zeleně. Tato bílá pseudogotická stavba vznikla na počátku minulého století, tedy relativně krátký život pro kostel.

Až do těchto míst došli manželé Dobešovi při jedné z procházek a objevili na zemi ležící kříž. Tento kříž prý byl počátek všeho, podnětem k tomu, aby se s kostelem, který byl v žalostném stavu,  začalo něco dělat. Uvědomili si, jak asi bývalí obyvatelé vesnice lpěli na tomto místě, kde se okolo kostelíka rozkládá maličký hřbitov. Zde nalezli pokácené pomníky, zarostlé trávou, neudržované hroby. Smutný pohled, tak častý v pohraničních obcích.

Nedalo jim to a pustili se s některými dalšími ochotnými lidmi do práce.Jak se jim to dařilo a podařilo, posuďte sami.

Otevřete stránky Starého sovinecka a shlédněte i video.

Dobešovi, díky.