Po více jak 50-ti letech byli místní fotbalisté, dnešního dne, v podstatě násilně evakuováni ze svých šaten, do jiných prostor určených nynějšími představiteli obce. 

Dlouho se původní šatny, správněji sociální zázemí, vyvíjelo a budovalo. Kdo mohl, přidal ruku k dílu anebo korunku či materiál.
I obec vždy nějak přispívala, tedy za bývalých starostů. Před asi čtvrt stoletím nechal tehdejší starosta pan Božovský udělat i přípojku vody a tak se konečně nemuseli fotbalisté již koupat, po tvrdých zápasech, v potůčku. Nešlo o žádný luxus na dnešní dobu, ale fungovalo to. Časem samozřejmě všechno trpí a je potřeba znovu investovat. Dlouho se nikdo nenašel, ani před 6-ti lety, kdy obec, pod vedením tehdejší starostky Šomodíkové, nepřála fotbalu a nekoupila objekt šaten, aby jej opravila a umožnila tak důstojnou reprezentaci naší obce místním fotbalovým klubem TJ Sokol. Co chtít po ženě, které fotbal nic neříká? Nezbylo, než že se objeví nějaký sponzor. Našel se. Štěstí. Šatny a sociální zázemí se vybudovaly zcela nové. V objektu přibyla i posilovna a také to, co u nás vždy chybělo, hospůdka na hřišti, sportovně-kulturní klub a samozřejmě veřejné WC. Po tréningu či po zápase přijde orosené k debatě vždycky vhod. To vše se stihlo přes zimu, aby fotbalová sezóna nebyla ohrožena. Loňská sezóna už se zcela hrála v novém. Všechno funguje…

Nynější starostka Šomodíková a místostarosta Jurovic, ale neměli nic lepšího na práci, než nějakým způsobem potrestat sponzora za to, že jim vzal pár paprsků slunce a jejich pocit výsluní tím vnitřně trpěl. A tak se chtěli nějak zviditelnit a ukázat svou moc a jak jsou důležití. Napadlo je, zakroutit sponzorovi krkem a jeho investici zcela zmařit. A to i za cenu, že to bude obec stát hodně peněz. Však to nejde z jejich kapsy. Prostě „podpora podnikání“, kterou se tito místní „politici“ tak rádi ohánějí.

Sponzor po obci nikdy nic nechtěl. Jen koupit pozemky pod budovou a kolem ní, aby do nich mohl dále investovat. A smlouvu na vodu, jakou potřebuje každý odběratel vody a pár informací. Duo Šomodíková-Jurovic využili první příležitosti, když sponzor požádal o smlouvu na vodu, aby za vodu mohl platit, tak jak se má. Nejen, že nedostal smlouvu a ani fotbalisté (mají svůj vodoměr). Ale navíc dostali všichni „po ušách“. Vymysleli si argumenty, že to je postaveno načerno, není známý majitel, nevyhovuje (prý 15 cm pod povrchem) atp… I když stačilo třeba jen dodělat chybějící papír a vše bylo vyřešeno, raději se vydali cestou lží a ničení…

Ve finále to skončilo tak, že přijel bagr, obnažil vodovodní řád vedoucí ke zmiňované budově a vysoká teplota roztavila potrubí, aby tudy už nikdy nemohla téci voda ke spotřebiteli. Ale paní starostka, jak sama říká, nechce škodit 🙂

Ale zpět k důsledkům. K čemu sociální zázemí bez vody? TJ Sokol neměla na výběr a nedostala žádný čas. Muselo se hrát. Nezbylo než se přestěhovat za vodou do obcí předem připravených prostor. Stěhování proběhlo bez povšimnutí veřejnosti, bez fanfár a bez muziky. Tolik generací hráčů, za ten dlouhý čas, prošlo těmito zdmi.. nikdo neslavil a nikdo se neradoval. Možná snad na úřadě se radovali, že se „dílo zdařilo“.

Fotky nynějších šaten ještě nemám.

Bilancování.

Varianta, kde všechny tři strany mohly být vítězové, byla odmítnuta. Od tohoto vítězství nás dělil jen jeden list papíru a kousek dobré vůle. Obec tedy paradoxně vyhlásila bezdůvodně svému občanovi válku jen proto, aby si užila opojení z moci, protože žádný užitek jí to nemohlo přinést. A ve válce se vždy tratí… Posčítejme tedy škody.

Obec (my všichni občané) je na tom nejhůře – zcela zbytečné náklady vynaložené na
– nové šatny a sociální zázemí v Kulturním domě,
– novou přípojku vody do stánku (projekt, šachta, vodoměry…),
– novou přípojku elektřiny do stánku (ještě není hotovo),
– výkop a destrukci potrubí,
– výkopy kolem ventilů při hledání jak zastavit vodovodní řád,
– přístup na internet pro rozhodčí (ještě není hotovo).
– Ztráty z nemožnosti vyúčtování vody spotřebiteli.
– Ztráta dobrého jména obce (fotbaloví hosté si poklepávali na hlavu).
– Znehodnocení kulturního domu novým omezením (méně WC, není bufet atd.)
– Náklady na právní služby a odškodnění (zatím není známo, kdo je nakonec zaplatí)

TJ Sokol – to má teď do šaten podstatně dál (při poločase do šaten ani nešli, lehli raději na hřiště než by absolvovali tu štreku). Osprchování: Vyběhnete nahoru do šaten pro ručník, seběhnete dolů do sprchy po dlouhé, již zablácené, chodbě a pak znovu zase nahoru po zablácených schodech.
Zbytečná ztráta obnovených tradičních šaten v bezprostřední blízkosti hřiště. Nemožnost vlastního výběru. Ztráta hráče.

Stará stolárna – ta z toho paradoxně vyšla nejlépe. I když útok byl směřovaný právě na ni. Ale to byla jen bitva, válka stále pokračuje.
Bude muset nějak řešit vodu do šaten – další náklady. (Naštěstí to neohrozilo provoz klubu v sousední budově, kde voda teče.

Ale nemůže to být obecní voda, protože všechny přípojky v okolí jsou rozsekány a roztaveny. Je to vnitřní studna.)
Dále zmařená investice, náklady na přebudování nového účelu použití (solárko, masážní centrum). A také soudní výlohy a právní služby.
Ale je tu i nějaký zisk. Třeba zbavení se závazku na provoz šaten, údržbu a jejich úklid atp. Konečně si vás nemůže nikdo brát do úst, že máte fotbalisty jako rukojmí. 🙂
Obcí vrácené zálohové platby za vodu, protože nebylo k čemu účtovat spotřebu vody. Voda nemohla téci přes neexistující přípojku. Vlastně omylem se posílali peníze obci, když patřili pánu Bohu a ten je nechtěl. Kdyby byla smlouva nakonec podepsána, obec by netratila, vodoměry vše měřily a případný rozdíl by se doplatil.
A ještě je tu naděje na odškodnění…

Kdo je vítěz? Jediný vítěz je opět jen lidská hloupost, lež a zášť. Jejíž současnými symboly jsou právě tváře dua Šomodíková-Jurovic. Samozřejmě za velké duchovní podpory zastupitelů Kyselová, Kopinec, Blahuš a Šebesta.