Stěhování do vyhnanství

Po více jak 50-ti letech byli místní fotbalisté, dnešního dne, v podstatě násilně evakuováni ze svých šaten, do jiných prostor určených nynějšími představiteli obce. 

Dlouho se původní šatny, správněji sociální zázemí, vyvíjelo a budovalo. Kdo mohl, přidal ruku k dílu anebo korunku či materiál.
I obec vždy nějak přispívala, tedy za bývalých starostů. Před asi čtvrt stoletím nechal tehdejší starosta pan Božovský udělat i přípojku vody a tak se konečně nemuseli fotbalisté již koupat, po tvrdých zápasech, v potůčku. Nešlo o žádný luxus na dnešní dobu, ale fungovalo to. Časem samozřejmě všechno trpí a je potřeba znovu investovat. Dlouho se nikdo nenašel, ani před 6-ti lety, kdy obec, pod vedením tehdejší starostky Šomodíkové, nepřála fotbalu a nekoupila objekt šaten, aby jej opravila a umožnila tak důstojnou reprezentaci naší obce místním fotbalovým klubem TJ Sokol. Co chtít po ženě, které fotbal nic neříká? Nezbylo, než že se objeví nějaký sponzor. Našel se. Štěstí. Šatny a sociální zázemí se vybudovaly zcela nové. V objektu přibyla i posilovna a také to, co u nás vždy chybělo, hospůdka na hřišti, sportovně-kulturní klub a samozřejmě veřejné WC. Po tréningu či po zápase přijde orosené k debatě vždycky vhod. To vše se stihlo přes zimu, aby fotbalová sezóna nebyla ohrožena. Loňská sezóna už se zcela hrála v novém. Všechno funguje…

Nynější starostka Šomodíková a místostarosta Jurovic, ale neměli nic lepšího na práci, než nějakým způsobem potrestat sponzora za to, že jim vzal pár paprsků slunce a jejich pocit výsluní tím vnitřně trpěl. A tak se chtěli nějak zviditelnit a ukázat svou moc a jak jsou důležití. Napadlo je, zakroutit sponzorovi krkem a jeho investici zcela zmařit. A to i za cenu, že to bude obec stát hodně peněz. Však to nejde z jejich kapsy. Prostě „podpora podnikání“, kterou se tito místní „politici“ tak rádi ohánějí.

Sponzor po obci nikdy nic nechtěl. Jen koupit pozemky pod budovou a kolem ní, aby do nich mohl dále investovat. A smlouvu na vodu, jakou potřebuje každý odběratel vody a pár informací. Duo Šomodíková-Jurovic využili první příležitosti, když sponzor požádal o smlouvu na vodu, aby za vodu mohl platit, tak jak se má. Nejen, že nedostal smlouvu a ani fotbalisté (mají svůj vodoměr). Ale navíc dostali všichni „po ušách“. Vymysleli si argumenty, že to je postaveno načerno, není známý majitel, nevyhovuje (prý 15 cm pod povrchem) atp… I když stačilo třeba jen dodělat chybějící papír a vše bylo vyřešeno, raději se vydali cestou lží a ničení…

Ve finále to skončilo tak, že přijel bagr, obnažil vodovodní řád vedoucí ke zmiňované budově a vysoká teplota roztavila potrubí, aby tudy už nikdy nemohla téci voda ke spotřebiteli. Ale paní starostka, jak sama říká, nechce škodit 🙂

Ale zpět k důsledkům. K čemu sociální zázemí bez vody? TJ Sokol neměla na výběr a nedostala žádný čas. Muselo se hrát. Nezbylo než se přestěhovat za vodou do obcí předem připravených prostor. Stěhování proběhlo bez povšimnutí veřejnosti, bez fanfár a bez muziky. Tolik generací hráčů, za ten dlouhý čas, prošlo těmito zdmi.. nikdo neslavil a nikdo se neradoval. Možná snad na úřadě se radovali, že se „dílo zdařilo“.

2016-09-04_4-58-34

2016-09-04_5-00-07

2016-09-04_4-57-32

2016-09-04_4-54-47

Fotky nynějších šaten ještě nemám.

Bilancování.

Varianta, kde všechny tři strany mohly být vítězové, byla odmítnuta. Od tohoto vítězství nás dělil jen jeden list papíru a kousek dobré vůle. Obec tedy paradoxně vyhlásila bezdůvodně svému občanovi válku jen proto, aby si užila opojení z moci, protože žádný užitek jí to nemohlo přinést. A ve válce se vždy tratí… Posčítejme tedy škody.

Obec (my všichni občané) je na tom nejhůře – zcela zbytečné náklady vynaložené na
– nové šatny a sociální zázemí v Kulturním domě,
– novou přípojku vody do stánku (projekt, šachta, vodoměry…),
– novou přípojku elektřiny do stánku (ještě není hotovo),
– výkop a destrukci potrubí,
– výkopy kolem ventilů při hledání jak zastavit vodovodní řád,
– přístup na internet pro rozhodčí (ještě není hotovo).
– Ztráty z nemožnosti vyúčtování vody spotřebiteli.
– Ztráta dobrého jména obce (fotbaloví hosté si poklepávali na hlavu).
– Znehodnocení kulturního domu novým omezením (méně WC, není bufet atd.)
– Náklady na právní služby a odškodnění (zatím není známo, kdo je nakonec zaplatí)

TJ Sokol – to má teď do šaten podstatně dál (při poločase do šaten ani nešli, lehli raději na hřiště než by absolvovali tu štreku). Osprchování: Vyběhnete nahoru do šaten pro ručník, seběhnete dolů do sprchy po dlouhé, již zablácené, chodbě a pak znovu zase nahoru po zablácených schodech.
Zbytečná ztráta obnovených tradičních šaten v bezprostřední blízkosti hřiště. Nemožnost vlastního výběru. Ztráta hráče.

Stará stolárna – ta z toho paradoxně vyšla nejlépe. I když útok byl směřovaný právě na ni. Ale to byla jen bitva, válka stále pokračuje.
Bude muset nějak řešit vodu do šaten – další náklady. (Naštěstí to neohrozilo provoz klubu v sousední budově, kde voda teče.

Ale nemůže to být obecní voda, protože všechny přípojky v okolí jsou rozsekány a roztaveny. Je to vnitřní studna.)
Dále zmařená investice, náklady na přebudování nového účelu použití (solárko, masážní centrum). A také soudní výlohy a právní služby.
Ale je tu i nějaký zisk. Třeba zbavení se závazku na provoz šaten, údržbu a jejich úklid atp. Konečně si vás nemůže nikdo brát do úst, že máte fotbalisty jako rukojmí. 🙂
Obcí vrácené zálohové platby za vodu, protože nebylo k čemu účtovat spotřebu vody. Voda nemohla téci přes neexistující přípojku. Vlastně omylem se posílali peníze obci, když patřili pánu Bohu a ten je nechtěl. Kdyby byla smlouva nakonec podepsána, obec by netratila, vodoměry vše měřily a případný rozdíl by se doplatil.
A ještě je tu naděje na odškodnění…

Kdo je vítěz? Jediný vítěz je opět jen lidská hloupost, lež a zášť. Jejíž současnými symboly jsou právě tváře dua Šomodíková-Jurovic. Samozřejmě za velké duchovní podpory zastupitelů Kyselová, Kopinec, Blahuš a Šebesta.

 

3 thoughts on “Stěhování do vyhnanství”

  1. Do výčtu škod se zapomnělo u obce přičíst i budoucí náklady na vybudování nových šaten, které by měly být cca někdy v roce 2018 za 2,5 mil. Kč z obecních peněz. Místo chodníku budou šatny. Otázkou je, zda v té době budou hrající fotbalisti, kteří by se v nich převlékali….I tak se dá hospodařit. Proč dělat něco zadarmo, když za to obec raději „vyhodí“ peníze….
    Místo, aby fotbalistům koupili nové dresy a balóny, tak se nesmyslně buduje nová přípojka, která nahradila zcela vyhovující přípojku…
    Tak vypadá „hospodaření“ po lomnicku.

    1. To ano. Po míčích i po dresech fotbalisté touží. Je to přece jen spotřební materiál. Ale zbylo by i na nové kopačky pro každého. Ale obec se jistě „pochlapí“ jako odpustek za situaci, do které TJ Sokol přivedli, investují 🙂
      Také se přimlouvám, bylo by lepší hrát za Lomnici a ne za Annu Kyselovou soukromou farmářku, soudě podle největších nápisů na současných dresech.

  2. Ještě stojí za poznámku: Členové bývalého zastupitelstva a zároveň současní (Šomodíková, Kyselová a Šebesta) tehdy, již dávno argumentovali, že nám neprodají pozemek, protože bychom pak mohli vyhodit fotbalisty a že na nás musí mít nějakou páku (Jurovic používá slovo otěže). 🙂 Kdybychom chtěli, mohli jsme je tenkrát vyhodit hned, ale propánajána proč bychom to dělali?
    Nakonec to udělali sami, prapodivné počínání…

Komentáře nejsou povoleny.