V pondělí 1. května 2017 se uskutečnil již 11. ročník přespolního pochodu „Po stopách našich předků“ na Sovinec. Připomněli jsme si opětovně cestu, kterou dřívější obyvatelé, naší, ale i jiných vesnic sovineckého panství museli absolvovat, aby na panských dvorech mohli plnit své robotní povinnosti vůči sovinecké vrchnosti.
Start pochodu byl v ranních hodinách již tradičně u obecního úřadu v Lomnici. To, že tato akce má svůj historický podtext, chápe stále větší počet účastníků pochodu a my jsme tomu velice rádi. Chápou, že pochod není jen honba za ušlými kilometry, gulášem a pivem, ale že je to i cesta za poznáním historie zdejšího kraje a některých jeho bezesporu krásných míst.
A tak v pondělí odcházeli od obecního úřadu účastníci nejen z Lomnice, ale i z Bruntálu, Dětřichova, Sovince, Jiříkova, Kněžpole, Křížova a v Ryžovišti se k nám přidali i někteří z Ryžoviště a Břidličné. Potěšilo nás, že se letošního ročníku zúčastnilo hodně dětí Všichni si se zájmem vyslechli historický výklad ing. Rechtorika v Ryžovišti, Ing. Jelínka na Blajše a v Křížově u kaple, a paní Dobešové v opraveném kněžpolském kostele.
Zvýšeným zájmem o historii nabývá pochod konečně své poslání, se kterým jsme ho zakládali. A tak všem, kteří se nelehkého a krkolomného pochodu přes pole zúčastnili, děkujeme.
Po deštivých a studených dnech nás přivítalo ráno, slibující pěkný den. Přilákalo více lidí, než jsme očekávali. Všichni si krásného počasí užívali, i když byla cesta nelehká. Nešlo se však úplně po stejné trase, vynechal se potok a bažiny kolem něj, které by byl problém po deštivých dnech projít. O to byla cesta poněkud delší, ale do Ryžoviště dorazili všichni v pořádku.
Osobně jsem se této akce zúčastnila 9 krát, vím tedy jak se člověk cítí hlavně po prvním úseku, kerý je nejobtížnější, protože je to jen a jen stoupání do kopce k lesu, kam dojdete úplně promočení a žízniví. Pak už je to opravdu jen procházka s příjemnými zastávkami, letos obohacena povídáním o historii.
Byl to opravdu krásný den, plný sluníčka a spokojených, opálených dětských tváří ,umazaných od nanuků, které si dopřávali po strastiplné tůře i dospělí v Křížově, u samé paty Sovince.
Jen škoda, že už nebylo na hradě pomalu kde sednout, tak jak to bylo v dřívějších letech, na vratech oné hradní stodoly visel zámek . A světe div se, dokonce v občerstvení, které samo na Sovinci z hospod zbylo,došlo i pivo,což si všichni milovníci tohoto moku určitě po takové cestě zasloužili.
Přesto všechno věřím, že se 1. máj hodně vydařil a ti, kteří nešli, se příští rok přidají.