Václav Bělohradský, současný český filosof a sociolog

Zaujal mě článek Václava Bělohradského v Právu dne 4.6.25016.
Komentoval zde volání po trestním stíhání Kláry Samkové za její „divná přirovnání“ v souvislosti s přílivem migrantů do Evropy.. Ale celý článek je aktuální nejen v souvislosti s Klárou Samkovou. Dovoluji si proto předložit citaci několika odstavců.

Jaká je základní hodnota západu? Je to právo každého člověka bojovat bez etnických, ideologických nebo jiných omezení za uznání svého hlediska ve veřejném prostoru, v jehož sporech zakouší , že svět je sice jeden, ale každý ho vidí jinak a že každé hledisko má „kus pravdy“, jak říkal Karel Čapek.

To ale předpokládá neomezenou svobodu slova. Každý, kdo vstupuje do veřejného prostoru, musí vědět, že jeho hledisko může být druhými lidmi také odmítnuto jako nebezpečná úchylka, když se mu nepodaří přesvědčit je o legitimnosti svého pohledu na svět. 😆
Každý musí unést i „veřejné zneuznání“ svého hlediska , ne zažalovat kritiky pro  urážku 🙄  – toto je první „hodnota Západu“!
Kdyby veřejné zneuznání určitých hledisek mělo být trestáno státní mocí…….. dostávalo by se nám jen ustrašeného přikyvování či mlčení.
Když zakážeme o něčem mluvit ve veřejném prostoru, zdá se, že to zmizelo, ale ono se to jen přesunulo do temnějších pater našeho společného světa.
Policii proto nemáme „vod toho, aby nás trestala za naše huby“, jak věří Švejk, protože vyslovený předsudek ( i ten nejhloupější ), je méně nebezpečný, než ten nevyslovený.
…..tragické privilegium moderního člověka , který si plně uvědomuje historickou relativnost všech názorů, musí proto připustit v dialogu s druhými omezenost svého hlediska a uznat nárok na pravdu obsažený v hlediscích druhých, i když se nám zdají absurdní a neslušná.
“ Dějinné vědomí nenaslouchá zbožně“ ani vlastním, ani cizím hlasům, nýbrž zasazuje je do kontextu, z něhož vyrostly, „a chápe tak jejich relativní význam a pravdivost“, napsal jeden z největších filozofů dvacátého století H. G. Gadamer o umění interpretovat.