Základem trestní represe je porušení buď zákonné, nebo smluvně převzaté povinnosti. Proto je tak důležité, aby zastupitelé a členové rad všechny své povinnosti znali a snažili se je dodržovat.
Zákon o obcích
§ 69 odst. 2 říká: „Člen zastupitelstva obce skládá na začátku prvního zasedání zastupitelstva obce, jehož se po svém zvolení zúčastní, slib tohoto znění: Slibuji věrnost České republice. Slibuji na svou čest a svědomí, že svoji funkci budu vykonávat svědomitě, v zájmu obce (města, městyse) a jejích (jeho) občanů a řídit se Ústavou a zákony České republiky.“ Na základě uvedeného slibu bylo již v několika případech vyhodnoceno jednání zastupitele jako protiprávní a ten byl následně obžalován. Z jeho jednání bylo dovozeno porušení povinnosti spočívající ve skutečnosti, že nevykonával svou funkci svědomitě a v zájmu obce, k čemuž se právě uvedeným slibem zavázal. Zastupitel tudíž porušil svou povinnost, z které pak byla dovozena odpovědnost trestněprávní.
Velmi frekventované je dále zákonné ustanovení zakotvené v § 38 odst. 1 zákona o obcích: „Majetek obce musí být využíván účelně a hospodárně v souladu s jejími zájmy a úkoly vyplývajícími ze zákonem vymezené působnosti. Obec je povinna pečovat o zachování a rozvoj svého majetku.“
Trestní odpovědnost zastupitelů
Trestným činem je protiprávní čin, který trestní zákon označuje za trestný a který vykazuje znaky uvedené v takovém zákoně.[2] Protiprávní jednání je pak základním znakem toho, aby mohlo být jakékoliv jednání později posouzeno jako trestné. Z tohoto důvodu je nezbytné, aby zastupitelé, a nejen oni, dobře znali své povinnosti. Právě porušení povinnosti způsobuje protiprávní jednání. Jaké konkrétní povinnosti mohou zastupitelé porušit, jsem se pokusil demonstrovat výše.
Velmi zajímavé je rozhodnutí Nejvyššího soudu ve věci obce Přítluky[3], které víceméně potvrzuje skutečnost, že starostové i zastupitelé díky tomu, v jakém jsou postavení, musí znát (resp. presumuje se, že znají) základní zákony (zákon o obcích, různé související statuty, zákon o územním plánování, stavebním řádu, atd.). V posuzované věci tudíž neobstálo tvrzení starosty, že příslušnou právní úpravu neznal.
Stejně tak uvedené potvrzuje i další rozhodnutí Nejvyššího soudu[4], které uvádí:„Samozřejmým a presumovaným předpokladem výkonu funkce starostky (tj. funkce, které se obviněná ujala dobrovolně, a která je honorovaná) je znalost zákona o obcích a v případě starostky městské části i znalost statutu územně členěného statutárního města.“
Pokud si položíme otázku, jaké trestné činy jsou nejčastěji spatřovány v činnosti zastupitelů, tak jsou dva, a to trestný čin zneužití pravomoci úřední osoby (§ 329 zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník (dále jen „trestní zákoník“) a trestný čin porušení povinnosti při správě cizího majetku (§ 220 trestního zákoníku).
Odstavce byly převzaty z článku na serveru: http://www.pravniprostor.cz/clanky/trestni-pravo/trestnepravni-odpovednost-zastupitelu-i
„Samozřejmým a presumovaným předpokladem výkonu funkce starostky (tj. funkce, které se obviněná ujala dobrovolně, a která je honorovaná) je znalost zákona.“
Zde je jasně řečeno, že když se nějaký starosta pustí do starostování, musí znát související zákony. Ale jen u nás, paní starostka Šomodíková, vyžaduje, aby její neznalost hradil občan. Dokonce se to pokoušela uzákonit vyhláškou, neboli v sazebníku úhrad. Těžko věřit. Když se jí to nepovedlo a musela klausuli vypustit, nezapomněla na zasedání ZO zdůraznit, že právníky na občany potřebuje a tyto vysoké náklady ponese obec, ale vina je na konkrétních občanech.
Neuvěřitelná drzost osoby, která je neschopná naučit se pár zákonů souvisejících s její funkcí a navíc tuto neschopnost svaluje na někoho jiného. Vůbec nechápu, jak si může dovolit utrácet naše obecní veřejné prostředky na léčbu vlastní neschopnosti a zastupitelé toto tolerují. Tomu se říká hospodařit.
Pokud potřebuje právníka, měla by si ho hradit ze svého a ne z našeho obecního. Jak k tomu občan přijde, bude-li někdo utrácet veřejné prostředky jen proto, že potřebuje právníka i k rozhodnutí, jestli se mu chce na velkou nebo na malou.
Slyšeli jsme mnohokrát (vždy po nějakém kiksu), že není právník. Není potřeba být právník, když chcete být starostou, stačí jen, když máte všech pět pohromadě.
Naší paní starostka má všech pět pohromadě na pracovních schůzkach 🙂 . Celých velkých pět.
Stará taktika opět zafungovala, protože ji to ještě několik jednotlivců baští. Udělat ze sebe chudáka, svalit vinu na někoho jiného, vytvořit obraz nepřítele a je vymalováno. Jen by to chtělo ještě pustit nějakou slzičku pro větší účinnost.
Copak jste všichni slepí a hluší?
První obětí intrik je zaměstnanec, který byl tak servilní a důvěřivý, ale velmi „chytrý“, že se stal dobrovolně mluvčím starostky, je dnes vyslýchán policií, za to, že si příliš pouštěl pusu na špacír a zatemnělý mozek mu nadobro vypověděl službu.
Docela jsem měla strach, aby ho v tom amoku netrefil šlak. Tak řval a tak byl nepříčetný. Jedno je zvláštní – nepřihlásil se o slovo a slovo mu nikdo neudělil, přesto na své choré výlevy měl od starostky Šomodíkové prostoru až příliš. Jiné příkře napomíná.
Řeknu Vám lidičky, že takovou komedii, ale zároveň tragedii, jaké bylo 12. ZO jsem v obci ještě nezažila.
Vlastně byl tak loajální a samozřejmě všemu, co starostka řekla i věřil. Z toho plyne poučení, nesmíte loajalitou mrhat a všemu věřit je nutné se zdráhat.
K čemu je loajalita (odevzdání svého mozku) nějakému psychopatickému manipulátorovi? K ničemu dobrému, je to vždy jen vstupenka do pekla. Dějiny tomu dávají za pravdu. Chápu potřebu vojenské loajality, tam je asi na místě vymývání mozků, jinak by armáda nemohla fungovat. Nemyslím tím ale domobranu, tam stačí loajalita k vlasti.
Zákon o střetu zájmů
Další z mnoha četných povinností zastupitelů jsou zakotveny v zákoně o střetu zájmů. Základem je § 83 odst. 2 zákona o obcích: „Člen zastupitelstva obce, u něhož skutečnosti nasvědčují, že by jeho podíl na projednávání a rozhodování určité záležitosti v orgánech obce mohl znamenat výhodu nebo škodu pro něj samotného nebo osobu blízkou, pro fyzickou nebo právnickou osobu, kterou zastupuje na základě zákona nebo plné moci (střet zájmů), je povinen sdělit tuto skutečnost před zahájením jednání orgánu obce, který má danou záležitost projednávat.“. Uvedené zákonné ustanovení nevylučuje tzv. „hlasování pro sebe“. Je jen stanovena informační povinnost takové hlasování oznámit.
Dle § 3 odst. 1 zákona o střetu zájmů nesmí zastupitel upřednostňovat osobní zájem před zájmem/zájmy obce. Zákonné ustanovení je konkrétně tohoto znění: „Dojde-li ke střetu veřejného zájmu se zájmem osobním, nesmí veřejný funkcionář upřednostňovat svůj osobní zájem před zájmy, které je jako veřejný funkcionář povinen prosazovat a hájit. Osobním zájmem se pro účely tohoto zákona rozumí takový zájem, který přináší veřejnému funkcionáři osobní výhodu nebo zamezuje vzniku případného snížení majetkového nebo jiného prospěchu.“
Péče řádného hospodáře dle občanského zákoníku:
Pravidlo péče řádného hospodáře, které existuje již řadu let, je upraveno v § 159 odst. 1 současného občanského zákoníku a říká: „Kdo přijme funkci člena voleného orgánu, zavazuje se, že ji bude vykonávat s nezbytnou loajalitou i s potřebnými znalostmi a pečlivostí. Má se za to, že jedná nedbale, kdo není této péče řádného hospodáře schopen, ač to musel zjistit při přijetí funkce nebo při jejím výkonu, a nevyvodí z toho pro sebe důsledky.“
Ačkoliv se může zdát, že se občanský zákoník na činnost zastupitelů nevztahuje, opak je pravdou, a proto i toto zákonné ustanovení může být základem trestněprávní odpovědnosti.
V souvislosti s tím bych rád upozornil na skutečnost, že zákon nevyžaduje, aby byl každý odborníkem na úplně všechno, ale uplatňuje rozumnou zásadu, že pokud někdo něčemu nerozumí, musí si to uvědomit a obstarat si odborný posudek, aby mohl v dané věci rozhodnout. V poslední době právě s ohledem na porušení zásady péče řádného hospodáře stoupá trestní odpovědnost zastupitelů.
Protože všichni dnes už vědí, jak pracuje (nebo vlastně vůbec nepracuje ) FV pod vedením paní Kyselové. Všichni víme jak nepracuje KV pod vedením pana Šebesty, víme jaký je vztah starostky Šomodíkové k dodržování zákonů, usnesením a předpisům. Takže ještě pár průšvihů a polovina ZO může stát před soudem.
„Jdešli s krákajícím havranem, dovede tě k mršině“
Zneužití pravomoci úřední osoby
Za prvé je třeba si uvědomit, že všichni zastupitelé (nejen starostové, místostarostové a ti, co vykonávají nějakou statutární funkci), ale i zastupitelé jako takoví, jsou v § 127, odst. 1, písm. d) trestního zákoníku[5] uvedeni přímo mezi úředními osobami. Tím pádem je trestný čin zneužití pravomoci úřední osoby velmi frekventovaným.
Konkrétní znění § 329 trestního zákoníku zní následovně: „Úřední osoba, která v úmyslu způsobit jinému škodu nebo jinou závažnou újmu anebo opatřit sobě nebo jinému neoprávněný prospěch a) vykonává svou pravomoc způsobem odporujícím jinému právnímu předpisu, b) překročí svou pravomoc, nebo c) nesplní povinnost vyplývající z její pravomoci, bude potrestána odnětím svobody na jeden rok až pět let nebo zákazem činnosti.“ Zde ještě podotýkám, že se jedná o úmyslný trestný čin a vždy musí být prokázáno, že dotyčný při výkonu svých pravomocí měl úmysl způsobit jinému škodu nebo jinou vážnou újmu nebo opatřit sobě nebo jinému neoprávněný prospěch.
Jestliže tyto dvě podmínky prokázány nejsou, tak i v případě, že dojde k porušení pravomoci či nesplnění povinnosti vyplývající z pravomoci, bude na uvedené pohlíženo jako na krok způsobený z neznalosti a nebude se tudíž jednat o trestný čin. Bohužel tohoto závěru dosáhnou orgány činné v trestním řízení mnohdy až po pěti, osmi letech a po celou tuto dobu je dotyčný díky nesprávnému právnímu výkladu vláčen po soudech a jeho kariéra politická i jeho osobní život je definitivně zničen.