Třetí zasedání zastupitelstva již probíhalo v normě. Žádné nesmyslné útoky, které vždy vedly jen do propasti. Věcně se hovořilo o věcech důležitých i méně důležitých. Hlasovalo se rozumně, každý podle svého názoru (nebo skoro každý). Prostě pozitivní síla všech nových zastupitelů již pomalu pokládá na lopatky negativní zkostnatělost zbytků starého zastupitelstva.

Body, které stojí za zmínku.
Líbilo se mi, že konečně se stává zvykem řešit problémy občanů na místě u občanů. A ne, jak to bylo poslední čtyři roky, direktivně od stolu a bez občana, na nějaké schůzi šedých eminencí, které ani nebyli v zastupitelstvu. Teď například Martin Blahuš s Pavlínou Kocourkovou společně navštívili zainteresované občany a přímo s nimi řešili problémovou situaci. Stejně tak nedávno pan Jurovic. To každý občan ocení.
Největší překvapení večera, byl totální obrat paní Kyselové v pohledu na kulturu v Lomnici. V podstatě jsem to vnímal tak, že se vrací zpět do normálního rozumného stavu a jako omluvu občanům, dokonce nachystala kulturní plán na příští rok, který, když se povede, tak budeme všichni spokojeni. Myslím, že hodně pomohlo zrcadlo nastavené tímto webem. Místo kritizování se v ní probudila soutěživost. A sportovní soutěživost je zdravý a legální boj. Rozhodně obyčejný občan se tak stává vítězem, protože taková soutěž občanu může jen prospět. Budu jí držet palce a budu doufat, že tyto její obecní akce, nezůstanou jen rodinnými akcemi a že se pokusí přiblížit všem lidem Lomnice.
Podle aktivity většiny zastupitelů to vypadá, že kultura má v obci zelenou.
Další překvapení jsem zaznamenal u pana Šebesty. Promluvil se mnou, s obyčejným občanem. Zjistili jsme, že máme tolik společných zájmů, od sportovní cyklistiky, přes web (spravuje stránky Staré Sovinecko) až po zájem o historii. V podstatě jsme mohli být dávno kamarádi, kdyby nebylo toho zakletí. Vypadá to tak, že kouzla zlé čarodějnice pozvolna slábnou.

Jediný u koho jsem nezaznamenal změny k lepšímu, byla paní starostka. Stále skáče do řeči, stále jakoby nerozumí (jako Klaus) když se po ní chce nějaká práce. Stále sama nechce nic dělat a stále deleguje všechnu práci na někoho jiného. Jako by ona byla předseda vlády, který sestavil kabinet. Stále mluvila hlasitě, ale nebyla vlastně moc slyšet. Když viděla tu soutěžní aktivitu ostatních zastupitelů na poli kultury, chtěla se taky zapojit, že alespoň vybere sukno pro oponu do sálu.