Na 8. zastupitestvu zaznělo z úst starostky, že budou obcí účtovány i náklady právních služeb občanům, kteří žádají o informace. Prý nemá právní vzdělání. Tak tady se šláplo vedle. Obec nemá právo občanovi účtovat právní služby. 😀
Evidentně jde o to, zastrašit občany , aby se na nic neptali.
Jestliže paní starostka neumí odpovědět na jednoduchý dotaz, ať si tyto služby zaplatí ze svého, nebo ať odejde z funkce, pokud není schopná se orientovat v základních předpisech a zákonech. Prostý občan to zvládne a ona ne? 😥
Zaznělo také, že je zavalena žádostmi o informace. Na stránkách OÚ jsem jich našla vyřízených celkem pět a je konec srpna. Pokud by vše bylo na webových stránkách obce, nemusela by se paní starostka pod tíhou dotazů hroutit a vymýšlet nesmysly, které občanu naúčtuje.

KDY MŮŽE POVINNÝ SUBJEKT ŽÁDAT ÚHRADU NÁKLADŮ

Povinné subjekty jsou v souvislosti s poskytováním informací oprávněny žádat úhradu ve výši, která nesmí přesáhnout náklady spojené s:

– pořízením kopií,

– opatřením technických nosičů dat,

– odesláním informace žadateli,

– mimořádně rozsáhlým vyhledáním informací.

V případě, že bude povinný subjekt za poskytnutí informace požadovat úhradu, písemně oznámí tuto skutečnost spolu s výší úhrady žadateli před poskytnutím informace. Z oznámení musí být zřejmé, na základě jakých skutečností a jakým způsobem byla výše úhrady povinným subjektem vyčíslena. Nesplní-li povinný subjekt vůči žadateli tuto oznamovací povinnost, ztrácí tím bez dalšího nárok na úhradu požadovaných nákladů. Pokud však povinný subjekt dodrží stanovený postup, poskytnutí informace je podmíněno zaplacením požadované úhrady. Pokud žadatel do šedesáti dnů ode dne oznámení výše požadované úhrady úhradu nezaplatí, povinný subjekt žádost odloží. Po dobu vyřizování stížnosti proti výši požadované úhrady však tato lhůta neběží.

Způsob určení výše úhrady obsahuje (v souladu s § 21 odst. 2) nařízení vlády č. 173/2006 Sb., o zásadách stanovení úhrad a licenčních odměn za poskytování informací podle zákona o svobodném přístupu k informacím (dále též jako „nařízení“). Dle tohoto předpisu se výše úhrady stanoví jako součet dílčích částek odvozených z přímých nákladů na pořízení kopií, opatření technických nosičů dat, odeslání informací žadateli a mimořádně rozsáhlé vyhledání informací. Povinný subjekt určí výši úhrady na základě jednotkových sazeb, pokud je to možné. V ostatních případech stanoví povinný subjekt výši úhrady jiným prokazatelným způsobem, zejména na základě individuální kalkulace nákladů. Sazba, jež je konkrétně vymezena sazebníkem, by měla co nejpřesněji odpovídat skutečně vynaloženým nákladům, avšak může být samozřejmě stanovena i nižší.

Za tímto účelem povinný subjekt vydá vždy na dobu účetního období tzv.„Sazebník úhrad nákladů“ (viz § 3 nařízení), v němž určí sazby, na jejichž základě určuje výši úhrady, přičemž sazby v sazebníku musejí být stanoveny na základě aktuálních nákladů včetně adekvátního odhadu jejich vývoje. Obsahem sazebníku musí být uvedeno určení částky, do jejíž výše nebude po žadateli požadovat úhradu nákladů vzniklých na základě jedné žádosti a také v ní musejí být specifikovány další případy, v nichž nebude po žadateli úhradu nákladů vzniklých na základě jedné žádosti požadovat (např. může specifikovat osobní a věcný rozsah „osvobození“ od hrazení nákladů).

K tomu, aby mohl povinný subjekt požadovat úhradu, musejí být splněny (kumulativně) tyto tři základní podmínky:

1) musí se jednat o úhradu nákladů spojených s některou s činností obsažených v § 17 odst. 1 (pořízení kopie atp.)

2) povinný subjekt musí tuto skutečnost žadateli písemně sdělit před poskytnutím informace a

3) zároveň musí požadavek na zaplacení úhrady adekvátním způsobem odůvodnit, tedy přesně uvést způsob výpočtu a právní důvod požadované úhrady v souladu s § 17 odst. 3 a nařízením vlády č. 173/2006 Sb.

AD 1):

Zákon (a shodně i nařízení) uvádí, že úhradu může povinný subjekt požadovat jen za taxativně vypočtené typy činností. Jedná se o pořízení kopií, opatření technických nosičů dat a odeslání informací žadateli. Navíc může povinný subjekt vyžadovat i úhradu za mimořádně rozsáhlé vyhledání informací. Jiné než tyto vypočtené druhy nákladů povinný subjekt nemůže požadovat.

Náklady na pořízení kopií stanoví povinný subjekt v sazebníku, sazby za pořízení jedné kopie v závislosti na druhu kopie a použité technologii kopírování. V případě informací obsažených v publikacích a tiskovinách vydávaných povinným subjektem se výše úhrady požaduje ve výši ceny za příslušný výtisk, poskytuje-li se informace formou prodeje tohoto výtisku. Pořízení kopie však neznamená pouze kopírování. V tomto pojmu je zahrnut i tisk informace, či její převedení do elektronické podoby (např. skenování). Avšak cena za pořízení kopií nemůže být stanovena zcela libovolně, nýbrž přiměřeně poměrům (skutečným nákladům). Dle komentáře k zákonu o svobodném přístupu k informacím „sazbu za kopie lze považovat za odpovídající zákonu o svobodném přístupu k informacím a nařízení č. 173/2006 Sb. tehdy, jestliže její výše řádově odpovídá ceně za srovnatelné kopie v komerčních kopírovacích centrech“.⁴⁾ Navíc je povinný subjekt oprávněn zohlednit v ceně i náklady na vynaloženou práci zaměstnance určeného pořízením kopií. Avšak ani v tomto případě nesmí cena překročit cenu za srovnatelnou činnost v komerčním kopírovacím zařízení. Pro účely stanovení ceny za kopírování tedy nelze použít zákon č. 624/2004 Sb., o správních poplatcích, jenž ve své příloze určuje jednotkovou cenu za vydání kopie či opisu.

Náklady na opatření technických nosičů dat stanoví povinný subjekt v sazebníku sazbou zajeden kus každého druhu technického nosiče dat, které odpovídají pořizovacím nákladům uvedeného nosiče pro povinný subjekt. Náklady na odeslání informací žadateli vymezí povinný subjekt v sazebníku sazbou úhrad nákladů na odeslání informací žadateli, které zahrnují balné a náklady na poštovní služby, přičemž náklady na balné stanoví povinný subjekt paušální sazbou, jež však musí být přiměřená vynaloženým nákladům (např. pořizovací ceně obálek). Náklady na poštovní služby jsou tvořeny cenou, kterou povinný subjekt skutečně vynaloží (uhradí provozovateli poštovních služeb), přičemž může být tato cena stanovena jak odkazem na ceník provozovatele poštovních služeb, tak i konkrétním vyčíslením v sazebníku povinného subjektu. S ohledem na dikci § 17 zákona o svobodném přístupu k informacím není možné pod cenu za odeslání informace podřadit i cenu za její sdělení prostřednictvím telefonu. Takové sdělení nemůže být podmíněno požadavkem úhrady za odeslání informací žadateli.

Náklady na mimořádně rozsáhlé vyhledání informací stanoví povinný subjekt v sazebníku hodinové sazby odvozené z nákladů na platy, případně mzdy a z ostatních osobních nákladů spojených s mimořádně rozsáhlým vyhledáním informací. Co je mimořádně rozsáhlým vyhledáváním, zákon nevymezuje. Ani nařízení k tomuto pojmu nic bližšího neuvádí a jeho obsah je třeba hodnotit vždy ad hoc dle konkrétních možností a vybavenosti povinného subjektu, jakož i povaze a rozsahu podané žádosti. Komentář k zákonu o svobodném přístupu k informacím tento pojem poměrně výstižně definuje, když uvádí, že „o mimořádně rozsáhlé vyhledávání informací se pak bude jednat tehdy, jestliže shromáždění informací bude pro daný subjekt představovat v jeho konkrétních podmínkách časově náročnou činnost, která se objektivně vzato vymyká běžnému poskytování informací tímto povinným subjektem“.⁵⁾

V konkrétním případě je tak vždy nezbytné posoudit možnosti a poměry povinného subjektu. Na tomto místě je vhodné zmínit, že zákon č. 128/1998 Sb., o právu na informace o životním prostředí možnost žádat úhradu za mimořádně rozsáhlé vyhledávání neposkytuje, neboť k problematice úhrady uvádí v § 10 odst. 3, že pouze povinné subjekty jsou v souvislosti se zpřístupňováním informací oprávněny žádat úhradu ve výši, která nesmí přesáhnout náklady spojené s pořízením kopií, opatřením technických nosičů dat a s odesláním informací žadateli.

http://pravniradce.ihned.cz/c1-51631900-pozadavek-na-uhradu-nakladu-pri-poskytovani-informaci