Chvíli mi trvalo, než jsem si utříbila myšlenky okolo posledních události natolik, abych nad nimi mohla zapřemýšlet trošku komplexněji a s nadhledem, snad bez emocí. Prvotní rozhořčení se stalo „pouze“ pocitem bezmocnosti nad lidskou záští a někdy i hloupostí. Proč dělat věci jednoduše, když jdou dělat složitě…Vše začalo tím, že jsem chtěla pro tuto obec něco udělat, být jí užitečná. Nejenom osobně, ale i veřejně. Stala jsme se zastupitelem obce a v osobní rovině to byla snaha spolu s manželem vybudovat sportovní a odpočinkové zázemí. A po roce a půl zjišťuji, že o to vlastně nikdo asi ani nestál.

Jsem zastupitelem, který nemá ani právo pravidelně dostávat relevantní informace o řízení obce, nemá právo navrhovat to, co by se mělo v obci zlepšit, nemá právo vyjádřit svůj názor nad chybným chováním představitelů obce. Má pouze právo mít stejný názor jako starostka, protože „ta má vždy pravdu“. A to i přesto, že já osobně ještě jako předseda finančního výboru jsem si musela vyžádat stanovisko ministerstva vnitra o tom, že dělá účelově problémy tam, kde nejsou a vykládá si zákony tak, jak ji to vyhovuje. A přesto to bylo prezentováno tak, že člověkem porušujícím zákony není ona, ale já. že si ministerstvo jen vymýšlí a vždyť ona je přece věřící a nelže. A to nemluvím o trvalé absenci komunikace ze strany paní starostky. Je pravda, že sice toho namluví dost, ale většinou mluví o tom, na co se nikdo neptá. Komunikaci představitele obce si představuji tak, že vše o činnosti obce je ihned dáváno k dispozici a ne až tehdy, kdy je o to v tom lepším případě požádáno, v tom horším několikrát urgováno. Ale pokud si někteří občané myslí, že máme nejlepšího starostu na světě, který vykonává dobrou veřejnou službu v zájmu všech občanů Lomnice, ať klidně žijí v blahé nevědomosti. To ale neznamená, že s nimi sdílím stejný názor. Já si to totiž nemyslím.

A sportovní zázemí pro obec? To je škoda mluvit, už bylo namluveno dost. A poslední stav je ten, že se zastavuje řízení o pasportizaci budovy a nařizuje se odstranění stavby, protože paní starostka nesouhlasí se stavebními úpravami budovy obecně (nebyla ani schopna říci, které stavební úpravy jí tak vadí). Co to znamená odstranění stavby, která tady stála již dávno před tím, než si paní starostka usmyslela, že jí vadí, nevím, ale snad mi to někdo vysvětlí :-). Tzn. počínaje dneškem přestává existovat zázemí pro fotbalisty a hospůdka se pro veřejnost zavírá. Paní starostka přece v zájmu občanů Lomnice udělala vše pro to, aby v obci nic pro veřejnost nebylo. Odmítáme platit pokuty za to, že jsme chtěli udělat dobrý skutek.

Bohužel jsme zapomněli na to, že za každý dobrý skutek následuje spravedlivý trest. V posledních týdnech se v obci z úst nejen některých občanů, nýbrž i z úst zastupitelů obce rojí otázky, co že si to ten Kressa a Kocourková vlastně dovolují? Jak je možné, že takovým způsobem porušují teritoriální integritu suverénní starostky? Jak si to ti tyrani vlastně představují? A s Kocourkovou máme nevyřízené účty (do dnes nevím jaké), a proto uděláme vše pro to, abychom ji znemožnili. A další mýty, informace a desinformace. Ano, také takto může být představa o tom, jak se obec řídí. Vytvářet si své veřejné mínění.

Jedna věc mě ale velice udivuje. Neslyšela jsem, že by někdo z nich pojmenoval věci pravými jmény. Co je to to, co lidem vadí? Opravdu jsme si toho nikdo nevšimli? Dle mého bipolární rozdělení názorů na povinnosti a práci starosty některým ostatním občanům vnuklo iluzi nutnosti nastolení míru a sjednocování obce, a odstranění těch, kteří mají jiný názor. A za touto iluzí se účelově schovávají všechny prohřešky proti lidskosti a morálce.

Co se vlastně stalo? Občané požadovali, aby paní starostka podávala správné a včasné informaci, co se na obci děje a za co se utrácí prostředky občanů Lomnice. A místo toho dostali akorát informaci o tom, že paní starostku neustále obtěžují. Z toho je patrné, že vlastně ani vůbec nepochopila, proč je starostkou. Že je tady pro všechny občany obce a musí vždy jednat v souladu se zákonem, s morálním právem a zájmy všech občanů obce.

Kdysi mi bylo řečeno, že přece vesnice se řídí jinak než město. Ale v čem je to jiné? Žijí zde rozdílní lidé? Mají možná jiné záliby, ale stále to jsou lidé. Autorka výroku si asi neuvědomila jednu zásadní věc – že i život na vesnici se mění. Již to nejsou pouze zemědělské činnosti, které tento život a myšlení lidí ovlivňují. Už je zcela běžné, že na vesnici žijí i ti lidé, kteří „jen nechtějí žít ve městě“ a neznamená to, že chtějí dělat v zemědělství. Že dokonce i občané vesnice již slepě nespoléhají na to, že představitelé obce jsou „ti chytří“. Že se mění i zájmy občanů na vesnici. Mají více volného času než v minulosti, a proto lidi stále více zajímá i to, co se na obci děje a jak představitelé obce pracují (zda pracují v jejich zájmu nebo ne). A proto by mělo být v zájmu starosty tyto změny umět zaregistrovat a přizpůsobit se jim. A toto se dle mého v Lomnici nedaří.

Místo toho mi připadá, že u nás v Lomnici se zastavil čas v letech normalizace. Slova i skutky tomu nasvědčují. A toto je asi ten důvod, proč je část občanů i zastupitelů Lomnice velice zmatena. Tito lidé se cítí být odstrčeni od veřejného dění a neustále podváděni a cítí se být nereprezentováni (neúčastni) na „řízení obce“. A mají proč se takto cítit, jelikož oni skutečně odstrčeni a podváděni jsou. Ignorování této skutečnosti jen zvětšuje zmatení těchto občanů a problém se tímto ještě více prohlubuje. Občané očekávají, že představitelé budou s občany svá rozhodnutí konzultovat a probírat. A zastupitelé očekávají, že se na řízení obce budou aktivně podílet a ne jen přihlížet, protože se o věcech dovídají až po tom, kdy to je již hotovo. Ale časy se mění…..

A proto, abychom mohli porozumět tomu, jak to skončí, musíme vždy pochopit, jak to začalo. Vyléčení znamená objevit příčinu nemoci obce a neléčit jenom důsledek. Někdy to znamená, že je nutné odstranit prohnilou část, jinak se zkazí vše a umře….