Byl pozdní večer – první máj – večerní máj – byl lásky čas….. Krásná oslava prvního dne lásky, míru, pohody. Jak ráda bych včerejší podvečer takto vnímala. Místo toho jsem ale byla nucena poslouchat lži paní starostky a útoky na svou osobu. A lhala nejenom mě, ale i fotbalistům. Lhala nám všem do očí o tom, kolik již stálo prozatím neúplné vybavení šaten, lhala v tom, že jsem ji právě já dala objednávku na chybný počet lavic (nezúčastněným pouze na vysvětlení – celkem místo šesti lavic s 5-ti věšáky byly objednány pouze lavice čtyři), lhala v tom, že jsme se na tom tak domluvily. Já vím, že se to může z pohledu někoho zdát malicherné (ono se to dá vše doobjednat a hrát se nouzově již dalo – ano toto je vše pravda). Proto jsme to ve čtvrtek 30.4., když lavice dovezli, ani moc nerozebíraly. Ale na straně druhé to může vypadat i jinak. Hosté (fotbalisti) si do domácích tak trochu rýpli, že sice mají pěkné šatny, ale že neumí moc počítat. Místo hrdosti, že konečně mají kulturní prostředí, objevila se u některých rozladěnost. A v tom šla paní starostka s místostarostou kolem (vystoupili z autobusu ze Sovince a šli domů). Tak se nesmí divit, že dotaz na počet lavic dostala. A nenapadlo ji nic lepšího, než lhát. Vždyť stačilo pouze říci, spletla jsem se nebo ano já vím, ale už je to objednané, ale ještě to nevyrobili, prostě pravdu…. Ale to ne, my máme paní starostku s neomylnou tváří. Za vše, co se někomu v obci podaří, může ona, ale za vše, co se ji nepodaří, může někdo jiný. A tentokrát za to mohu já, já jsem špatně objednala. Přiznám se, vydržím celkem dost, ale čeho je moc, toho je příliš. Počet lavic, na kterém jsme se domluvily s paní starostkou, že objednáme, mohu dokázat i tímto mailem z února:
Ale to není to podstatné, co chci říci. Podstatnější je to, co jsem si u toho uvědomila – když není schopna říci pravdu v takové opravdu maličkosti, jak potom vypadá její „pravda“ ve věcech důležitých ???
Byl pozdní večer – první máj – byl lásky čas…
Takhle se to dělá, lživě pomluvit někoho, kdo tam není a nemůže se bránit. A spoléhat se na to, že si pravdu nikdo neověří. Jenže teď jí to nevyšlo, fotbalisti nejsou žádní hlupáci. Tentokrát si to šli ověřit ihned. Paní starostka již musela pokračovat ve své lži a doufala, že to ustojí jako tvrzení proti tvrzení (kdo by věřil paní Kocourkové, když už jsem ji tolikrát pomluvila). Jenže důkaz je důkaz.
Lidi, nevěřte slepě nikomu! Ověřujte si, jestli z vás dotyčný nedělá pitomce. Než někoho přestanete zdravit, promluvte si s ním. Co když to je všechno jinak než jste slyšeli?
A nenechte se zmanipulovat do role šiřitele lží a nenávisti. Až se pravda ukáže, ztratíte vy svou tvář ve službách pro někoho jiného.
To je známá věc – paní starostka a lež. Zapře nos mezi očima, pokud vše nemáte písemně, udělá z Vás blbce, vlastně udělá ho z Vás i tak. Lhaní a sprosté chování to je charakteristika paní starostky. Kdo nemá „dobře pomazanou hlavu indulonou“, je nepřítel a toho je třeba zničit, jakkoliv. Občan se stydí za ni, protože ona stud postrádá.
V neděli se šla jistě vyzpovídat a pomodlit a myslí si, že Bůh odpustil.
Nějaký slib, který dala občanům při svém zvolení ji už dávno nezajímá.
Každý jiný starosta by byl pyšný na takové občany, kteří za svoje peníze pro obec něco vybudují, veřejně by jim poděkoval a vážil by si jich. Ne tak naše starostka. Protože to nebyla ona, kdo může lízat smetanu a natřípat si peří ( nebo šupiny? ) nemůže veřejně přiznat, že je někdo lepší a slušnější. Nedokáže to!
Od února nebyla schopná vyřídit objednávku! A když po urgenci ji konečně vyřídila, tak špatně. Nemohu se ubránit pocitu, že to byl úmysl, jak znovu poškodit
Ing. Kocourkovou. Možná čekala, že se rozladěnost fotbalistů obrátí proti ní a ONI BUDOU VINIT ZA NESCHOPNOST PRÁVĚ PANÍ KOCOURKOVOU.
Tak jsme na fotbale slyšeli, že paní starostka stále balamutí. Důkaz nedůkaz. Vlastně to ani nestojí za komentář…