Tak jsem dlouho přemýšlela o tom, o čem bych tentokrát měla vlastně psát. Přestože v uplynulých pár měsících proběhlo několik úspěšných setkání s příjemnými lidmi a v poklidné atmosféře, mé myšlenky jsou poznamenány bezmocností a údivem nad „hloupostí“ některých lidí. Je jedno, v jaké době žijete – zda v socialismu nebo v době, rádoby demokratické. Při troše nostalgie zjistíte, že co se týče komunální politiky a úřadů, tak se toho vlastně ani moc nezlepšilo. Charakter kvality řízení obce ve všech dobách tvoří jen lidé na postech moci a záleží na tom, jak ti dokáží být objektivní a nezneužívat moc a jaké znalosti, umění a nástroje pro prosazování moci používají (nebo zneužívají). Použitelnost člověka nezáleží na ideologii, ale na morálních hodnotách a odborných zkušenostech. A Lomnice na mě někdy působí jako obec posvěcených lží a pak ve mě zůstává jen pocit, že ji řídí skupinka lidí, kteří se sice honosí sněhobílou morální čistotou, ale normy morálky si stanovují sami. Za pár let se jistě i jejich vnoučata budou podivovat skutkům, které v obci dělali.

Zjistila jsem (bohužel), že dnes k „ochraně“ moci už nepotřebujete ani žádné bezpečnostní složky (např.STB). Některým představitelům moci jen stačí si dělat to, co chtějí – bez povinnosti chránit, ctít a dodržovat zákon a morálku. Tito lidé u moci pak mnohdy rozhodují kdy, co a komu dát (a hlavně za kolik nebo za co). Morální právo a svědomí zůstává hodně zastrčené v koutě, aby nepřekáželo. V řízení obce tito lidé většinou toho moc nesvedou, ale starosti jiným přidávat umí. Častokrát to jsou lidé, kteří se možná poprvé a naposledy dostali do postavení, které jim umožňuje zásadně ovlivňovat osudy jiných. A ty občane se smiř s tím, že mají vždy pravdu, i když ji vlastně ani nemají. Oni jsou na to tak zvyklí. A za to jsou nepoučitelní a nezastaví se před ničím.

Je celkem jedno, proč se „vrchnosti“ znelíbíte. Stačí se provinit pouze tím, že jste buď lepší nebo nezávislý. U nás je v módě, že těmto lidem se neodpouští. Tito se musí vždy „zlikvidovat“. V tom lepším případě se jim doporučí, aby se odstěhovali. A vůbec nikomu nepřipadá divné, že v mnoha případech vina následuje až po trestu. Křivda pak vždy plodí další křivdu a místo nastolení spravedlnosti, se tvoří nekonečný řetězec křivd. Pro většinu občanů je pak jednodušší strčit hlavu do písku a už nejsou viditelní a ničeho se neúčastní, protože zrovna nejde o ně…. Bohužel asi pro mě, k těmto lidem nepatřím. Ctím pravidlo – nechej mě žít a já nechám žít tebe. Zejména osobní život vedu po svém a bráním se, jakmile mi do něj někdo zasahuje tím, že mám žít dle jeho představ.  Svým postojem k životu nikomu neubližuji, spíše naopak, snažím se pomáhat. Osobně nikdy nekapituluji před lidmi, kteří si neváží práce a života jiných.

A ještě nesmím zapomenout ani na korupci – ta je dnes snad ještě děsivější. Peníze jsou vždy až na prvním místě….

Ale jinak není nutné zoufat – může se volně cestovat, může se studovat třeba v Austrálii. Bohužel ale neviditelná ruka trhu nás častokrát přiměje zůstat doma nebo jet na chalupu kamaráda.

Na závěr jedno postesknutí – nejsmutnější v naší vesnici je to, že i fotbalisté vlastně doplatili na to, že je obec využila jako rukojmí jakési soukromé pomsty. Hodně soukromé a hodně primitivní… Vše v duchu toho, co je výše napsáno. Optimismus bude až někdy příště  🙂 , protože zlo tu ještě svou misi neskončilo.