Tak mám letos pocit, že jsme ze zimy přímo přešli do léta. Dlouhá zima mě přiměla se zastavit a zamyslet se nad tím, co se v obci děje.

Když budu v pozici někoho, komu to je jedno, tak si řeknu, že asi nic. Žádné vzrůšo, jen sem tam pár drbů. Tak například – „chodník v obci není a prý ani nebude, protože jej někdo nechce„. Ale někdo takový, kdo má moc výstavbu chodníku zakázat, neexistuje, jen v projektu bylo spousty chyb, které se musí napřed odstranit a pak možná chodník bude. Nebo „konečně si již na obci mohou dělat jen to, co chtějí, protože jim to již nikdo nezakáže„. Na tom je kus pravdy, protože existuje v zastupitelstvu taková situace, kdy si většinou hlasů může starostka a její příznivci odsouhlasit jakoukoli pitomost a zastupitelé, kteří s tím nesouhlasí, bohužel nic nezmohou a nikdo jiný s tím nic opravdu neudělá. Akorát svědomí (možná) a minulost má tu moc, je dostihnout. Příští rok jsou nové volby do zastupitelstva a je v rukách každého občana s tím něco udělat (anebo ne). A je to šance, kdy se může něco změnit. Starosta i zastupitelé by měli být zástupci všech lidí, mělo by jim jít o zařazení a blaho všech lidí z obce (nejenom některých), vše by o dění v obci i o penězích obce mělo být transparentní (tzn.průhledné a zveřejněné) atd. Tak si myslím, že právě nad tímto bychom měli začít přemýšlet a hledat smysl našeho konání. Zamyslet se nad tím, zda chceme aktivně ovlivňovat vše, co se v obci děje, nebo se jen nechat vláčet tím, co někdo řídí dle jeho smyslu života, se kterým ale vy nejste vůbec ztotožněni.

Někdo vidí smysl života v této obci tak, že se o nic zajímat nebude, jen to tak prostě projde. Nenásilně a pohodlně se bude řídit radami, které mu dávají ti ostatní a bude se tvářit, že je šťastný. Mohlo by se zdát, že v naší obci tím nejdůležitějším pak bude hlavně to, aby se naše děti měli lépe než my a z této vesnice odešli nebo abychom si dobře žili, a proto si pořídíme dům na hypotéku a pak často chodíme na 12 hodin do práce, protože musíme splácet hypotéku. Pro někoho smysl života, mít děti a spokojeně si žít ve své chaloupce, je jediný a jistě přitom bude i šťastný. Děti naučí vše, co je naučili jejich rodiče, a přidá k tomu navíc vlastní vědomosti. Z evolučního hlediska všechno krásně funguje. Nesmí ale zapomenout na to, že i k takovému spokojenému životu patří samozřejmě problémy. Pak děti vyrostou, utečou jinam, protože Lomnice je pro ně příliš malá, nic jim nenabízí a nechtějí prožít svůj život jako my. A my v tom lepším případě na rady moudrých ve stáří budeme jen sami sedět doma a někdy počítat zuby vnoučatům, abychom si náhodou někde nepolámali nohu.

Tento smysl života dle mého má ovšem jeden veliký háček. Takovýto život se totiž vůbec v naší obci neprožije. Lidé se naučí totálně přizpůsobit okolnímu sociálnímu modelu společnosti, budou závislí na všech okolo a oni zase na nich a k ničemu nikdy nezaujmou žádný postoj, protože by se jim to mohlo nevyplatit. To znamená, že pokud bude tuto obec řídit totalita, i oni se stávají součástí režimu, kde to, co mají chtít a říkat, jim určuje někdo jiný, protože ti to ví přece lépe. Budou prostě zcela průměrní a někdy možná i dlouho šťastní a nebo zcela nešťastní. A asi nejspíše si za to pak mohou sami, možná jen chtějí víc, než tato obec může nabídnout nebo dovolit, nebo víc, než co umí a co zvládnou a na co se hodí. Nebo možná hledají jen smysl života. Často se hovoří ,o nalezení smyslu života a pak se zdá, jako kdyby tento smysl někde ležel a stačilo ho pouze objevit. Smysl života na nás však nikde nečeká jako hotová věc, smysl života si všichni aktivně vytváříme (nebo přebíráme od svých vzorů) a vkládáme do svých činností. Různí lidé tak nacházejí smysl života v různých věcech. Ať už se pro nás smyslem života stane cokoliv, je důležité, abychom si vybrali podle našich vnitřních hodnot a přesvědčení a nikoliv podle toho, co od nás očekávají druzí. Rovněž bychom se měli naučit být tolerantní k přesvědčením a hodnotám ostatních lidí a respektovat, že jejich idea smyslu života se může výrazně lišit od té naší.

Proto nemůžeme odsuzovat žádného člověka ani za jeho jednání. Možná se jen nad svým konáním a svými předpoklady nikdy nezamyslel. Může potkat člověka, který mu poskytne informace a ukáže mu i jinou cestu. Ale je už jen na něm, zda se on zamyslí sám nad sebou, a možná přestane být nevědomý. Bohužel někdo je nevědomý celý život, protože se nikdy nezamyslel, nebo nikdy nepotkal nikoho moudrého, kdo by mu poradil a ukázal možnou cestu. Nejde odsuzovat ty, co o tom zatím nevědí.

A stejné je to i v naší obci. Nemůžeme přece odsuzovat představitele naší obce, protože asi nemají dostatek zkušeností a rozumu se zastavit a popřemýšlet nad svým konáním. Odpovědět si pravdivě na otázky, zda jejich skutky, slova i činy jsou opravdu v souladu s blahem všech občanů, v souladu s morálním právem, v souladu s přírodou. Není totiž vůbec jednoduché si umět přiznat sám sobě své chyby a k podstatě věci (cíli) se dopátrat. Pak už zbývá „jen“ cesta, kterou jdou a prezentují své skutky.  Ale znovu opakuji – nejde odsuzovat ty, co o tom „stále“ nevědí…..   🙂 🙂 🙂

A takhle já vnímám jaro tohoto roku v naší vesnici. Smysl života v této vesnici (i obecně) se nedá vymyslet. Přemýšlejte o tom, ale nedělejte to pořád 🙂  Ušetřený čas věnujte rozumnému žití, klidně někdy nesmyslnému, ale hlavně v souladu s přírodou, vašim přesvědčením a klidem v duši …   🙂