Tak jsem se opět setkala s případem, že naši představitelé obce něco jiného říkají a něco jiného dělají. Na minulém jednání zastupitelstva „paní starostka“ říkala o službách a výhodách, které mohou naši důchodci čerpat v naší obci, toto – cituji: „ seniorům dávají úlevu 100 Kč na poplatcích za komunální odpad (což je 11 200 Kč za rok), všem jubilantům od 65 let po pěti letech se dávají dárky cca za 150 Kč (což se 6 750 Kč)“.
Na konci minulého měsíce paní Jelínková, která pracovala pro naši školu více než 27 let (pro vzpomínku přiložíme i pár fotek ze školy) a žije v Lomnici více než 40 let, oslavila jubileum – 70 let. Myslíte si, že někdo z obce paní Jelínkové zavolal, zda by se mohli stavit a popřát ji k narozeninám? Nestavil a ani nezavolal. Asi paní starostka na zastupitelstvu mluvila o jiných lidech, kterým se chodí přát. Nebo jen zapomněla. Možná obdobných případů je více, jen se o nich nemluví. Tak jak pak můžeme věřit, že to v ostatních případech je jiné? Jak víme, že neexistuje někdo, stejně jako paní Jelínková, komu se ani nezavolá a kdo si to asi ani „nezaslouží“. Hlavně, že se na zastupitelstvu mluví 🙂 , jak moc se důchodcům věnuje.
Malá galerie fotek, jako důkaz, že dlouholetá paní učitelka Draha Jelínková tu opravdu byla a také něco dělala pro lomnické děti.
Zapomínat na své učitele je špatné. Hodně špatné. Nebyl jsem tu v té době, ale 27 let na jedné škole je určitě k nezapomnění. Bude to pěkná řádka žáčků, co ji „prošli rukama“. Ani jsem nevěděl, že to byla právě ona, kdo zde začal s tradicemi z vnitrozemí. Komu čest tomu čest. Osobně znám Drahušku jako „prima holku“ a hodně si jí vážím a to především jako výborné výtvarnice. Především její keramické výtvory jsou na vysoké úrovni a mrzí mě, že jako žena neměla více času nazbyt pro další tvorbu.
A při příležitosti jejího zásadního životního jubilea, 70 let, ji přeji vše nejlepší, štěstí a zdraví do dalších let.
To, že současná představitelka obce, paní Šomodíková, si úmyslně nevzpomněla, Drahušku nemusí mrzet. Od lhářů, nul a zlých lidí není záhodno přijímat blahopřání, stejně by bylo neupřimné. My normální občané si poradíme sami. Třeba si i most či chodník sami postavíme. A když se paní „starostka“ těmi ušetřenými 150-ti korunami třeba zalkne, bude mi to jedno. Obecní vítání občánků v Lomnici není pro všechny lomnické děti, obecní gratulace při jubileích také nejsou pro všechny jubilanty. Tak je to jasné. Obec Lomnice nemá starostu. Má jen jakousi bezvýznamnou žábu, co sedí na prameni našich veřejných prostředků. A za kapku vody vybírá pusinku. Prý je zakletá princezna. Někteří oblíznou ledasjakou havěť, a proto mají vody dosti. A jiní mají hranice a tak jim z obecní studny voda neteče. Je to o tom, jaký má kdo žaludek. I pro mě lépe žíznit, než zvracet.