Ze školy

Honzík přijde za maminkou, že by chtěl koupit kolo. Matka mu ale říká, že nemá peníze, ale že mu splní jakékoliv jiné přání. Synek se toho ale chytne a přeje si, aby si zahráli na maminku a tatínka. Matce nezbývá, než splnit jeho přání. Po dohodě si musí lehnout do ložnice jen v noční košili. S úzkostí čeká v posteli, co se bude dít. Najednou se rozletí dveře a v nich synátor, v otcově kvádru a poroučí: „Vstávej stará, jdeme klukovi koupit to kolo!“

 

Přiběhne Pepíček k benzínové pumpě s kanystrem: „Deset litrů benzínu, honem!“
„Co je, hoří snad?“
„Jo, naše škola. Ale nějak to uhasíná.“

 

Ptá se Pepíček paní učitelky: „Mohu být potrestán za něco, co jsem neudělal?“
Učitelka: „To v žádném případě!“
Pepíček: „Tak to je dobře. Já jsem totiž neudělal domácí úkol!“

 

„Mami, víš kolik zubní pasty je v jedné tubě?“
„Nevím.“
„Já už to vím: od gauče až k televizi.“

 

Potká babička malého chlapečka, který mluví strašně sprostě, a říká mu: „Chlapečku, ty jsi tak sprostý, až mi z toho běhá mráz po zádech!“
Chlapeček jí klidně odpoví: „Ty vole bábo, kdybys slyšela, jak mluví můj fotr tak vole zmrzneš!“

 

Nová paní učitelka si chce ověřit znalosti z psychologie a tak se zeptá: „Kdo si myslí, že je hloupý ať se postaví.“
Když dlouho nikdo nevstává, tak se postaví Pepíček.
„Pepíčku ty si myslíš, že jsi hloupý?“
„Ne ne, ale nechtěl jsem, abyste tu stála tak sama.“