Kdo je odpovědný, že zelená hospoda nefunguje? Vezmeme to pěkně od začátku. Kdo byl na 6. zastupitelstvu, slyšel jistě názor Ing. Jelínka, se kterým se musí každý ztotožnit. Něco k tomu i přidám. Před nějakou dobou skončila 10-ti letá smlouva manželů V, kteří se o obchod i hospodu starali již dlouho a udržovali to vše při životě. Já jsem byl spokojený. Každý, kdo umí trochu počítat, musí vědět, že to rozhodně nebyl žádný zlatý důl, spíše naopak. Ale protože tam pracovali sami, tak to nějak šlo. Měli jsme tedy obchod i hospodu u nás, na jižní půlce.

Paní starostka musela udělat nové výběrové řízení na nového nájemce. Jediné kritérium, které si zastupitelé určili, byla nabídnutá cena za pronájem. Jako by obec byla podnikatelský subjekt a ne zajišťovatel služeb občanovi. Dokonce se paní zastupitelka Kyselová přiznala, že už tenkrát věděla, že má pan T. „velký oči“ a tudíž, že jeho plány nejsou tak lehce realizovatelné. Dnes uráží pana T. tituly „vyčuránek“, ale když jsem se jí zeptal, jak tenkrát hlasovala, když toto věděla, řekla, že „to je její soukromá věc“! (Neuvěřitelné, ale je to tak.)
I přesto tedy zastupitelé dospěli k rozhodnutí, že manžele V. zbaví ze dne na den práce, pro vidinu nějaké té korunky navíc. I když to fungovalo. Nebraly se v potaz žádné souvislosti ani ekonomické možnosti občanů u nás, protože i ten zvýšený nájem musíme my občané zaplatit podnikateli, který to musí zaplatit obci.

Nicméně to, že pan T. soutěž vyhrál, z něj nedělá viníka dnešní situace. Na něj se manželé V. nemůžou zlobit, protože o obchod je připravili ti, co o tom rozhodují, ti určují vítěze. Ne pan T. ten se jen snažil vyhrát. Tak už to ale chodí. Tím tato kapitola končí. Stalo se a známe výsledek i odpovědné osoby. Měla to být změna k lepšímu pro občana, nebo pro obecní úřad?

Jenže začíná kapitola druhá. Sepsat správně smlouvu s novým nájemcem. A to se nestalo. Než se začalo bourat a rozprodávat, měly být sestaveny podmínky. Co bude otevřeno a kdy, co se stane když ne, jak vysoké budou sankce atp. Prostě vše v zájmu občanů, kteří tam chodili nakupovat či na pivko a ne jen pohrůžka odstoupení od smlouvy. To je trest jen pro občany, zase nebude kde nakupovat.. Ani manželé V. by to břímě už nechtěli zpátky.
Každý podnikatel se se stará hlavně o své zájmy a jedná v rámci mantinelů smlouvy či zákona, to ještě není nic amorálního. Jsou to jeho peníze, jeho čas. Na rozdíl od práce zastupitele, který zastupuje občana a jedná v „jeho“ zájmu, za „jeho“ peníze (z daní). Zájem pana T. byl pravděpodobně zajistit manželce práci v obci, což je pro mě pochopitelné a udělal pro to co mohl. Určitě si nemyslel, že tu zbohatne. Investoval do vybavení nemalý peníz, takže to určitě myslel vážně.
Vytvořením smlouvy byla pověřena paní starostka Šomodíková. Ve smlouvě jsou nesmysly a proto se teď stará o dodatky ke smlouvě a diví se, že pan T. to nechce podepsat. Proč by měl on napravovat její chybu? Opět je ale zodpovědnost na předkladateli smlouvy a ne na panu T. To byla kapitola dvě. Opět víme, kam padá odpovědnost.

Kapitola tři – současnost. Ale ani takto jednoduché to není. Ještě nedávno byl pan T. ochotný hospodu otevřít a dodatky podepsat. I když určitě věděl, že zaměstnanec si na sebe nevydělá a bude to muset dotovat. Anebo se tomu hodně věnovat. Věřím mu jeho úmysl. Ale osud to chtěl jinak. Tahoun této aktivity, paní M.T., má vážné zdravotní potíže. Tím pádem jsou všechny plány vzdálené a priority člověka se rázem mění. Kdo za to může? Bůh? Osud?
Do takové nepříjemné situace se může dostat kdykoliv kdokoliv z nás. Každý, kdo jen trochu soucítí, chápe. Proto mě překvapila paní zastupitelka Kyselová, když chladně konstatovala, že je jí to líto, ale pan T. pořád jen slibuje a je to pěkný „vyčuránek“. Nevím, co tím chtěla říct, ale mě to připadalo, že je pro ni kráva či tele víc jak člověk. A zvláště, podíváme-li se na její nesplněné sliby. Třeba zastupitelský slib či plán kulturních akcí, který četla asi na třetím zastupitelstvu… Museli jsme poslouchat i takové řeči, že „pan T. pronajme hospodu někomu za tolik peněz, aby mu to zaplatilo celý nájem a ještě víc“ – tak je „vyčuraný“. No i kdyby se našel takový blázen, bylo by na tom něco špatného? Špatná je závist, zloba, povýšenost, nenávist a opovrhování v člověku.

Obchod funguje, zaměstnává lidi, teď už dokonce otevírá od sedmi. A zelená hospoda snad ještě chvíli počká. Není potřeba k ranám osudu přidávat ještě ránu vlastní pěstí. Pořád je ještě z čeho vybírat, kam si na to pivko zajít. Jenom zase, páni konšelé, nevypovidejte smlouvu, nebo budeme, zase bez obchodu.

Někoho by napadlo, že jedna hospoda a jeden obchod na dědinu stačí. A že snahy paní zastupitelky Kyselové jdou právě tímto směrem. Anebo náhlý zájem o zprovoznění Zelené hospody má sloužit jako konkurence nové Staré Stolárně. Zvlášť v souvislosti, když padl návrh, že ze Zelené hospody by se taky mohly udělat šatny pro fotbalisty. I když to tak může vypadat, nevěřím tomu. Že by se kvůli tomu stal z Primy zlatý důl? To asi těžko, lidi stále častěji jezdí nakupovat do supermarketů (jednou se budeme divit až se u nás zavře poslední obchod). Stará Stolárna se nestane ziskovou i kdyby Zelená hospoda spadla. A nové šatny neslouží jenom fotbalistům, slouží i ostatním sportovcům, kteří přijdou do posilovny, do sauny, či na masáž. Kdyby se chtěli fotbalisti odstěhovat do lepšího, zlobit se na ně proto přece nebudu, na to mají právo. U nás mají stále jen 10 věšáků na mužstvo. I když paní starostka Šomodíková slíbila dokoupit to, co již od února zajišťuje, nestalo se tak do teď. Řekla mi, že na to nemá rozpočet, ať si to fotbalisti koupí sami. Nerozumím tomu, všichni víme, že si s rozpočtem může dělat co chce (odhlasováno 5:4). Fotbalisti naši obec reprezentují. V Lomnici hostí nejvíce návštěv během roku. Je to docela ostuda, když sem přijedou hosté a obec ani jednou neposeká trávu na svém pozemku u šaten, kudy hosté chodí. Džungle jak v Amazonii. U parkoviště hnije a páchne posekaná tráva. To nemáme kam odvést? Prostě ostuda.

Tohle je prezentace obce pod vedením paní starostky Šomodíkové. Bořit to, co funguje, ignorovat to, co by mohlo fungovat a totálně zničit to, co by mohlo fungovat bez ní…

Prý paní Ing. Kocourková nepomáhá. Jak ještě má pomoct? Nebo komu má pomoct? Udělala hospůdku, když zelenou nechali zavřít. Opravila šatny a sociální zázemí pro sportovce a návštěvníky, když to obec ignorovala. V zastupitelstvu pomoc odmítají. To jsou fakta. Příště třeba rozeberu jak pomáhá obec, komu pomáhá atp. Další seriál asi bude: „Klacky pod nohy – konkrétní případy“.