Po pár letech znovu uhodila zima tak, jak jsme byli v minulosti zvyklí. Mráz, sněhová nadílka, převládající severovýchodní vítr, námraza, která dokresluje zimní atmosféru. Pro myslivce taková zima představuje zvýšenou péči o zvěř a její ochranu před toulavými psy a neukázněnými návštěvníky přírody. V posledních dnech se mi donáší zvěsti o tom, jak se snaží učitelky s dětmi i jiní návštěvníci přírody a parků v zimním období „zvířátkům“ pomoci k lepšímu přežití. Napadlo mě, že využiji prostor zde na tomto webu a krátce se pokusím osvětlit, jak a čím přikrmovat zvěř v zimním čase.

   Věřím, že řada čtenářů ví, co péče o zvěř obnáší. Především jde o přikrmování zvěře, zajišťování klidu v jejím domovském prostředí, tedy z pohledu myslivce v daném revíru. Péče o zvěř vlastně začíná přípravou krmiva už v letním období. Výroba sena, příprava letniny, zajištění jádra, sběr jeřabin a v neposlední řadě neustálé doplňování minerálního lizu (kamenné minerální soli). Každý určitě ví, co znamená usušit seno, nasbírat a usušit jeřabiny, zakoupit jádro, jako třeba oves, kukuřici a podobně, ale letnina je něco, co veřejnost asi tak jistě znát nebude. Stačí pár slov k vysvětlení. Letnina se připravuje z nakosených kopřiv a maliníku, který se váže do malých snopků, suší a pak v zimě věší na keře v blízkosti ochozů zvěře, nejlépe poblíž přikrmovacích zařízení k těmto účelům postavených, jako jsou seníky, krmelce, různé zásypy anebo jesle pro zajíce.

   Předkládané krmivo můžeme obohatit suchým pečivem, nejlépe chlebem, rohlíkem nebo vekou. Pečivo v žádném případě neuvazujeme provázky na větvičky stromů a podobně, jak je dnes v módě. Když zvěři chceme předložit usušené pečivo, tak nejlépe do korýtek u seníků, krmelců, různých krmelišť nebo přímo na zem tam, kde má zvěř nejčastější ochozy.

   Dalším druhem příkrmu, kterým můžeme zpestřit zvěři dobu strádání, je dužina. Mohou to být jablka, mrkev, řepa i brambor. Ale zase je zapotřebí tuto dužinu nakrájet na menší kousky, zvláště pro zvěř jelení a srnčí, divočákům naopak nic rozkrajovat nemusíme. Je dobré takové krmivo předkládat v malém množství a častěji. Když dužinaté krmení použijeme ve větší dávce, promrzne a při odměku začne zahnívat. Z nevhodného zahnívajícího krmení se stává pro zvěř jed a je zdrojem různých nemocí a nákaz.

   Nesmím zapomenout na kaštany a žaludy. V našem blízkém okolí přichází v úvahu hlavně kaštan. Pokud kaštany na podzim nasbíráme, usušíme a pak jimi chceme srnčí zvěři zpestřit jídelníček, je dobré suché kaštany podrtit a teprve poté je opět předložit do krmítek u krmelců, seníků nebo do krmelišť.

   Zajíců je v našem okolí pramálo, ale jsou a věřte, že jim k přežití zimního období pomůže i ohryz. Ohryz je pro zaječí zvěř velice labužnická strava. Stačí nařezat pár vrbových větví a jen tak je nechat ležet na sněhu u jejich častých ochozů a při další návštěvě sami uvidíte, jak budou do běla okousané. (Myslím, že spousta zahrádkářů ví, co zajíc dovede.) K zaječím ochozům můžeme také zavěsit na keře malé otýpky sena nebo letniny.

   V zimním období bychom neměli zapomínat na drobné ptactvo. Mnoho z nás do přírody z různých důvodů chodit nemůže, ale může i v městských aglomeracích, prospět přírodě tím, že bude v parcích, nebo na svých zahrádkách, přikrmovat zpěvné ptactvo, které z naší krajiny neodlétá, hlavně sýkory koňadry, modřinky, sýkory parukářky, hýly, vrabce polní (bohužel vrabce domácího je problém vůbec vidět), pěnkavy, zvonky zelené, brhlíky, šoupálky, červenky a podobné druhy (uvedl jsem jen pár nejznámějších). Stačí občas nasypat pár zrnek slunečnice či travní směsi do předem připravených krmítek nebo jen tak na odumřelé kořenové náběhy stromů a pařezů. Věřte, že i takové maličkosti pomohou naší přírodě k zachování druhů. Doufám, že těchto pár řádků pomohlo osvětlit, jak a čím zvěři a ptactvu pomoci v zimním období.

S pozdravem Václav Vašíček