Jeden mnich se posadil u potůčku a rozjímal. Když otevřel oči, uviděl štíra, který spadl do vody a zoufale bojoval o život. Soucitně natáhl ruku do vody, vytáhl štíra a položil ho na břeh. Zvířátko se na oplátku bleskurychle otočilo a uštědřilo mu velmi bolestivé bodnutí. Mnich znovu začal rozjímat, ale když otevřel oči, uviděl, že štír zase spadl do vody a že se ze všech sil snaží udržet na hladině. Opět ho zachránil a štír opět bodl svého zachránce, až vykřikl bolestí. Totéž se stalo i potřetí. Mnichovi slzely oči bolestí. To všechno viděl jeden rolník. Rozhořčeně zvolal: „Proč pořád pomáháš tomu nevděčnému stvoření, které ti místo poděkování jenom ubližuje“? „Protože se každý řídíme svou přirozeností,“ odpověděl mnich. „Štír je tu od toho, aby bodal, a já od toho, abych prokazoval milosrdenství.“ Pokračování textu Štír →