Pekařovská pouť, to není pouť pekařů, nýbrž pouť v malé , téměř zaniklé obci Pekařov, na rozhraní Nízkého a Hrubého Jeseníku. Cesta do Pekařova se vine od Velkých Losin stále do kopců, je lemována pastvinami se stády ovcí a v cíli je divák odměněn nádherným výhledem dolů do kraje s pozadím hor. 
Zatímco jiné poutě jsou plné kolotočů, střelnic, houpaček a jiných atrakcí, v Pekařově diváky láká něco jiného. Jde o mezinárodní setkání flašinetářů, které se letos konalo již po čtrnácté.
Proč jsou flašinety zrovna v Pekařově? Protože se zde zrovna tyto nástroje vyráběly již v polovině 19. století v rodinné firmě Francze Kolba.Ten začal nejprve s opravami, později s konstrukcí vlastních nástrojů. V jeho práci pokračovali synové i vnukové a zdokonalili ji natolik, že kromě flašinetů vyráběla jejich firma i varhany. To vše zaniklo odsunem německého obyvatelstva. Stejný osud postihl i obec a místní kostel se hřbitovem.

Teprve Spolek Podesní inicioval  obnovu kostela a hřbitova, a protože se zde vyráběly flašinety, organizuje každoročně  poutě s produkcí potulných flašinetářů. Mimo nich je zde možné vidět i bývalé místní kroje z Podesní.

Návštěvníci nejsou ochuzeni ani o pouťové krámky, ve kterých jsou nabízeny rukodělné výrobky ze dřeva, keramiky, šustí, látek a podobně.Stejně tak krámky nabízejí i bohaté občerstvení.

Pouť jsme poprvé navštívili v roce 2016 a program nás velice zaujal. Proto jsme si tuto událost ani letos nenechali ujít. Její návštěvu v příštím roce všem doporučujeme.

Byl to opravdu opět nezapomenutelný zážitek. Přestože jsme nepočítali s tím, že zůstaneme až do konce, dopadlo to tak. Nemohli jsme se odtrhnout od vystoupení, které na pódiu probíhalo.

Ředitelka šumperské knihovny neustále provázela program a představovala jednotlivé účinkující, kteří přímo do mikrofonu seznámili obecenstvo se svým hudebním nástrojem. Jejich oděvy nás přenesly do časů, kdy flašinety hrávaly. Tak se divákům představili flašinetáři z Česka,Německa, Rakouska, Polska,Slovinska i Francie. Nejvíce ovací však sklidil manželský pár z Francie, zvláště pak paní Joqslein. Ta jako jediná doprovázela hru svým zpěvem a kdo zná písně Edith Piaf, poznal je v jejím zpěvu. Zážitek byl náramný a tak jsme si ji vytleskali a musela přidávat. Šarmantní byl účastník ze Slovinska, který měl fialovou buřinku i vestičku, neustále se usmíval a před každým představením si obřadně navlékl bílé rukavičky.

Nesmím opomenout také vystoupení pěveckého sboru JESEN z Jeseníku. Zazpívali k dobré náladě řadu lidových písní z celé republiky a my jsme si je s nimi s chutí zazpívali také.